ČJA 3

218 psice (897) — mapa s. 481

1    M         fena (féna 222, 735–737, 748, 749)

fenka

čuba

čupka

kudla

šulka (též šolina 647)

suka

N          psice 40, 46

2                 Nář. pojmenování pro samici psa se diferencují lexikálně a slovotvorně (např. čuba × čubka). U ekviva-
lentu fenka nebylo vždy možné přesně odlišit, kdy jde o skutečné a kdy o formální deminutivum. Zdá se, že
v záp. Čechách je výskyt formy fenka podporován hojnějším výskytem výrazu čubka, jenž i ve spisovném jazy-
ce ztratil deminutivní charakter (jako deminutivum ho ještě hodnotí Jg).

Výrazy fena, fenka, čuba, čubka a suka jsou v námi sledovaném významu doloženy v SSJČ; označení čuba
a čubka jsou zde hodnocena jako obecná, výraz suka jako zastaralý.

Všechny zaznamenané výrazy, ať už ve spis. jazyce, nebo v nářečí, mají též význam ‚poběhlice, běhna‘
(kudla, šulka), ‚nevěstka‘ (čuba, čubka, suka) nebo ‚zlá žena‘ (fena).

Do mapování jsme nezařadili výraz psice, zapsaný dvakrát u mladé generace v jč. městech, kam bezespo-
ru pronikl vlivem spis. jazyka.

3                 V Čechách převládá výraz čuba s běžně se vyskytující dubletní formou čubka. Jižní pruh jzč. nář. a záp.
Morava se vydělují označením kudla. V již. Čechách se výrazy kudla, čuba a čubka hojně prostupují.

Pro stř. a vých. Moravu je charakteristický nedubletní výskyt výrazu fena, dubletně byl zapsán též na záp.
Moravě, ve Slezsku (zvl. v jeho již. části) a v okrajových úsecích jzč. nář. Při okrajích svč. a sev. úseku zč. nář.
a ojediněle i jinde se nachází forma fenka.

Pro slezská nář. s drobnými přesahy do přilehlých úseků nář. vm. je charakteristický výraz suka. Odděleně
je doložen též z nář. kopaničářských.

Na území mezi Vysokým Mýtem, Svitavami a Novým Městem na Moravě byl zapsán ekvivalent šulka.

Města se zpravidla shodují s nář. okolím, do městské mluvy – zejména u mladé generace – proniká výraz
fena.

4    čuba  Jg, SSJČ ob. (též zprav. hanl. ‚pes vůbec‘) — Adaptací výrazu
přejatého z něm. (Zaupe, střhn. z
ūpe ‚fena‘).

čubka  Jg dem., SSJČ ob. (též zprav. hanl. ‚pes vůbec‘) — Formální
dem. k čuba, viz tam.

fena  Jg (též u myslivců „samice psů a všech dravých čtvernohých zví-
řat“), SSJČ — Z něm. nář. fenn (to přes franc. z latiny). K nám
je rozšířily šlechtické lovecké společnosti.

fenka  SSJČ dem. — Formál. dem. od fena, viz tam.

kudla  v sled. významu jen nář.; Jg mor. — Přenesením (SSJČ nář.
‚chlup, srst‘ a nář. kudlatý ‚chundelatý‘, Kl ‚chundel vlasů‘, Jg


„matené vlasy“, též ‚kudlatý člověk, kudlatý pes‘). Souvisí
s koudel.

suka  Jg, SSJČ zast. a nář., SSJ, pol. — Nejasné. Patrně z vábicí inter-
jekce (něm. je schuck-schuck, dluž. tśu-tśu, tśuko-tśuko při
volání na psy). Nelze vyloučit ani souvislost s kořenem seu-
‚rodit‘, suka by pak byla ‚samice‘ (srov. fena).

šulka  v sled. významu jen nář., Kt u Šumperka na Mor. (též ‚toulavý
pes‘ Mor.), též šula v Krkonoších — Patrně adaptací nějakého
něm. výrazu, srov. něm. dial. schulen ‚skrývat se, schovávat
se‘.

5    fena Ju 6, 7 — čuba Po 1, Ju 1–5, Ru 1, 2, 4 — čupka Po 1, Ju 2–4, Ru 3, 4 — kuja Ju 2, 7 — kučka Ju 6 — tinka Ru 2

6    SSA 2.23, OLA 269, ALE 91

Ši