ČJA 3

202 nalevo! (855) — mapa s. 451

1    M         čehy (čehi, čehí) — ťehy (ťehi, ťehí)

čihy (čihi, čyhy, čihí, čyhý) — ťihy (ťihi, ťihí, ťihý) — pihy (pihi)

číjou 417, 426, 438, 451

hí (hi)

híjej — hijej

híjou (híjouej 415) — hijou

híjuma 454, 457, 460 (híjúmá 448, 458, hjuma 456)

híse 322–324, 333, 441 (hiza 606)

bista — vista 306

bistaha

hajs (hís 733)

ouč 437, 438, 424, 426

k sobje 743, 744, 751, 752 (sob’e 742)

sasa 745, 752–755

2                 Mapa sleduje povely pro potah (především koňský) k zahnutí doleva.

Na velké části zkoumaného území jsou stejné povely pro koňský i pro kravský potah, pouze na jihu Čech
a Moravy se pobídky rozlišují. Na mapě jsou výzvy pro koně zachyceny v areálech s nápisy nebo značkami, od-
lišné pokyny pro hovězí dobytek k zahnutí vlevo (hijou, híjou, číjou, ouč, hajs, sasa, (k) sobě) jsou zobrazeny
malými plošnými značkami. Varianty povelů pro hovězí dobytek s významem ‚nalevo!‘ (ale také ‚napravo!‘,
srov. III-203) mají na jihu Čech a na jihozápadní Moravě společný rys, a to sufix -ou, který se eventuálně vy-
skytuje i jako samostatný povel ouč.

U povelů s významem ‚nalevo!‘ převládají vokály i a e, u pokynů s významem ‚napravo!‘ vokály
o a a (srov. III-203). Spojujícím rysem pro většinu povelů s významem ‚nalevo!‘ je slabika -hi-, ale pro hovězí do-
bytek tomu tak být nemusí.

Kvantita koncové samohlásky výrazů čehy, čihy a tihy je kolísavá. Není vyloučeno, že souvisí s různým ty-
pem intonace nebo s různou mírou emfáze. Obecně lze říci, že v Čechách je obvyklejší realizace s dlouhou kon-
covou samohláskou a na Moravě se samohláskou krátkou. Výzvové citoslovce mívá ojediněle na jz. Moravě
realizaci s krátkým vokálem hi.

Citoslovce čehy a čihy zde považujeme za dva samostatné lexémy, i když zřejmě mají společný základ.

Nářeční ekvivalent hajs, zachycený porůznu na Slovácku, má v jiných lokalitách význam ‚napravo!‘ (srov.
III-203) nebo jeď!‘ (srov. III-200).

3                 Jako základní protiklad se jeví rozdíl mezi převážně českým čehy, moravským čihy s obměnou tihy a okra-
jovými bista, bistaha, , híjej, hijej.

Výzva čehy je doložena téměř v celých Čechách (s výjimkou jejich záp. a již. okrajů) a dále vytváří samo-
statný areál na Moravě s centrem na Prostejovsku. Obměna těhy byla zapsána především na širokém
Strakonicku a na jz. střm. nář.

Slezsko, sev. polovinu Moravy a severovýchodní okraj Čech pokrývá výraz čihy, který navíc vytváří mik-
roareál na západě Čech mezi Plzní a Rakovníkem. Obměna tihy je běžná na jižní polovině Moravy a na jihu
Čech a varianta pihy mezi Vsetínem a Uherským Brodem.

Na západním okraji Čech se nalézá areál nářečního ekvivalentu bista a obměn bistaha a vista.

Na Prachaticku, již. Českobudějovicku a odděleně na Znojemsku a Moravskokrumlovsku se vyskytuje
povel , který byl zapsán (jako dubletní) i na Prostějovsku.

Citoslovce híjej vytváří souvislý areál v jv. Čechách a obměna hijej na jz. Moravě.

V této oblasti se vyskytují též výzvy hijou, híjou, číjou, ouč, které jsou však určeny pouze pro hovězí do-
bytek. Ve vm. nář. jim odpovídají citoslovce hajs, sasa a k sobě.

Další výrazy mají charakter spíše okrajový. Na Klatovsku byl zapsán povel híse a v doudlebském úseku hí-
juma
.

4                 Naprostá většina povelů je citoslovečného původu. Jsou variabilní po stránce zvukové i významové. Mohou vznikat paralelně v růz-
ných jazycích, většinou je jejich příbuznost elementární, nikoli genetická. České , čehy, čihy a bista lze srovnat se sloven. čihi, čihí, hajs,
pol. wista, hluž. hi, něm. hüst, hist ‚nalevo!‘, wist ‚napravo!‘ a maďarským , hajsz ‚napravo!‘ s dalšími variantami (např. hiszra, hajcz, hasz,
hejsz).


bista, bistaha  jen nář.


čehy  Jg čehý, SSJČ též čehý

čihy  Jg číhý, SSJČ též čihý, SSJ čihi, čihí

číjou  jen nář.

hajs  jen nář.; Kt, Bš (SSJ ‚pobídka k pohybu, vpřed!‘)

  jen nář.; hluž. hi (Jg hy ‚pobídka pro koně‘, SSJČ též hi, , hy ‚po-
bízení tažných zvířat k chodu‘)

híjej, hijej, híjou, hijou, híjuma  jen nář. (SSJČ hije, hijo ‚pobízení taž-
ných zvířat k chodu‘)

híse  jen nář. (SSJČ hista ‚vpřed‘)

k sobě  jen nář. — Elipsou z pokynu jděte k sobě.

ouč  jen nář. (Kt, SSJČ ou ‚stůj‘)

pihy  jen nář.

sasa  jen nář.; Kt též sasem ‚vlevo, velení volům‘, Bš též sasem
Nejasné, podle Mch snad ze spojení k sobě elipsou slovesa.

těhy  jen nář.

tihy  Jg tihý, SSJČ též tihý

vista  jen nář.; pol. wista (SSJČ vista, vistaha, hista nář. ‚vpřed‘)

5    čehi Ju 1–3, 5, Ru 1–3 — čihi Ju 7 — čí Po 1 — hí Ru 4 — bistaha Ju 2 — hajs Ju 2, Ru 1 — ha Ru 5

6    ASJ IV 132, AJŚ 565, AJK 299 (pro koně), 333 (pro voly), SSA 2.55

Bt