ČJA 3

195 (kůň) řehtá (828) — mapa s. 435

1    M         řechtá (řachtá 439, řichtá 432) — řejtá — hřejtá — řejchtá

řechťí 432, 442 (řichťí 431, řiťí 432)

řechce

řyhota

řehoce (řyhoce 805)

řičí (též 440, 441, řinčí 311, 312, též řinči 815)

rže

rzá

hynčí

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů slovesa řehtá (o koni). Vedle diferencí lexikálních
byly zaznamenány též diference slovotvorné (řehtá × řihotá), morfologické (řehtá × řehce × řehtí; rže × rzá)
a u lexému řehtá také hláskoslovné (řehtá × řejtá × hřejtá × řejchtá). Morfologické rozdíly dané rozdílným řaze-
ním sloves k 5. nebo 1. slovesné třídě viz IV-296 šeptá. K rozdílu řehtá × řeh viz III-179 (kráva) bučí.

V severní polovině Čech, kde byly často v jedné lokalitě zapsány výrazy řehtá a řičí, se informátoři někdy
pokoušeli o jejich významové odlišení a u slova řičí uváděli, že mívá specifikované významy, např. že se ho uží-
vá v souvislosti s projevy kobyly v říji, s projevy radosti, stesku, touhy po hříběti, hladu. Vzhledem k tomu, že
jednotlivé specifické významy byly zapsány nesoustavně a nebylo je možno zobecnit, a protože ve většině pří-
padů má výraz řičí námi sledovaný význam, zachycuje mapa maximální rozsah tohoto výrazu bez jakéhokoli vý-
znamového rozlišení.

3                 Dvojici nejrozšířenějších nář. ekvivalentů řehtá a řičí a jejich varianty doplňují regionalismy hynčí (stře-
doopavský nář. typ), rže (přechodná nář. česko-polská) a rzá (Hlučínsko a přilehlé lokality na území Polska).

Většinu zkoumané oblasti zabírá lexém řehtá. Vyskytuje se především v jižní polovině Čech, v sev.
Čechách a na záp. a stř. Moravě. V již. Čechách byl zapsán také v hláskových variantách řejhtá – doudlebský
úsek, řejtá – oblast mezi Českými Budějovicemi, Strakonicemi, Příbramí, Táborem a Jindřichovým Hradcem; ve
středním úseku výše vymezené oblasti v podobě s protetickým h-: hřejtá). Výraz řehtá proniká i do oblastí s ji-
nými pojmenováními, zejména do sev. poloviny Čech a do stř. úseku slez. nář. Pro většinu vm. nář. je typická va-
rianta řehce – ta byla zapsána též ve stř. úseku slez. nář. a na stř. Moravě mezi Litovlí, Boskovicemi, Vyškovem
a Lipníkem nad Bečvou. Na sz. Valašsku s přilehlou částí Holešovska a v již. skupině slez. nář. je rozšířena slo-
votvorná forma řehoce, pro záp. Opavsko je charakteristický ekvivalent řihotá.

Sev. polovina Čech (s výjimkou širokého Podkrkonoší) spolu s úzkým pruhem zhruba mezi Novým
Městem na Moravě a Moravským Krumlovem dokládá výraz řičí.

Situace ve městech se jen částečně shoduje s nář. okolím (to platí zejména pro vých. Moravu a Slezsko);
podobně jako do mluvy venkovského obyvatelstva proniká i do mluvy obyvatel měst výraz řehtá.

4                 Všechna slovesa jsou odvozena od zvukomalebných základů.

hřejtá  jen nář.; SSJČ nář. — Viz řejtá, podoba s protetickým h-.

hynčí  jen nář.; Kt ‚řičí (o koni)‘, (též (kobyla) ,chce hřebce‘), Kt(Bš)
‚řičí‘

rzá  jen nář.; Bš rzat („koně mu rzaju“) — Inf. rzát, zařazením k 5. slo-
vesné třídě.

rže  stč. též hrže (inf. rzáti i hrzati), Jg (inf. rzáti i rsati, obě zast.), Kt
též hrže (inf. rzáti, hrzati i ržáti zast.), SSJČ rzáti zast., ržáti
kniž., SSJ erdžať, pol. rżeć — Inf. rzát/ržát, zařazením k 1. slo-
vesné třídě.

řehce  stč., Jg, SSJČ zast., SSJ rehce — Inf. řehtat, zařazením k 1. slo-
vesné třídě.


řehoce  Jg též řehotá, SSJČ zast., též řehotá, obojí říd., hluž. rjehotać,
rihotać — Slovotvorná varianta slovesa řehtat s kmenotvornou
příponou -ot-; inf. řehotat, zařazením k 1. slovesné třídě.

řehtá  Jg, SSJČ též říhá říd. — Inf. řehtat, zařazením k 5. slovesné třídě.

řehtí  jen nář.

řejhtá  jen nář. — Patrně kontaminací řehtá a řejtá (viz tam), příp. pře-
smykem z hřejtá, viz tam.

řejtá  jen nář.; Kt řejtati — Disimilací z řehtá.

řičí  Jg, SSJČ, oba ‚pronikavě řehtá‘ — Varianta od ryčet, rýkat ‚řvát
(o hlasu zvířat)‘, specifikací.

řihotá  jen nář. — Inf. řihotat, zařazením k 5. slovesné třídě.

5    řechtá Ju 5, 6 — řehoce Ju 7, Ru 5 — řičí Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — řiči Ju 2

6    SSA 2.44. OLA 170, ALE 301

Ši