ČJA 3

188 voznice (na močůvku) (767) — mapa s. 425

1    M         lejta (léjta 711, 715, líta 705, 712, létna 664, lejda 725) — lajta (lajtra 742, 743)

vozňice (vozňíce 115)

svozňice 118, 129

bečka

kanón — kanoun 106, 107

sud

korčák 102–104

loužňice 113 (loužňíce 117, loužák 116)

2                 Sledovalo se nář. pojmenování pro voznici, tj. pro válcovitý ležatý dřevěný sud na vožení močůvky. Ve spi-
sovném jazyce existují pro sledovanou reálii dvě pojmenování: voznice a lejta.

V materiálu se projevily zejména diference lexikální, méně hláskoslovné (kanón × kanoun, lejta × lajta),
nevýrazný je slovotvorný rozdíl voznice × svoznice, vzniklý patrně adideací. Přejaté výrazy lejta a lajta, navazu-
jící na společné něm. východisko Leite (první komponent dvojhlásky vyslovovaný jako -a-), adaptovala přísluš-
ná nářečí zcela ve shodě se svými fonologickými systémy: V oblasti nářeční změny starého aj v ej je zazname-
nána podoba lejta, na území, kde uvedená změna v nářečích neproběhla, užívá se podoby s uchovanou výchozí
dvojhláskou lajta. Z blízkého sousedství kelečských a dolských nář. (z lokalit 705, 712, srov. PRO D3a) byla do-
ložena hyperkorektní podoba líta. Tu však na mapě neregistrujeme.

Na rozdíl od speciálních (jednoznačných) termínů se u pojmenování s obecnějším významem (bečka, sud)
vyskytly zpřesňující shodné či neshodné přívlastky (např. močkový sud, hnojůvkový sud, sud na močku, bečka
na hnojůvku
); ty jsme na mapě neregistrovali, neboť jejich užití je fakultativní.

Nář. materiál byl srovnán s údaji v KLA a podle potřeby byl jimi doplněn.

3                 Na mapě vystupuje výrazná lexikální trichotomie voznice × lejta × bečka.

Pojmenování voznice je rozšířeno ve větší sz. části Čech, jeho vých. hranici tvoří linie Hradec Králové –
Kolín – Tábor – Prachatice; v okolí Náchoda byla zapsána podoba svoznice. Označení lejta se vyskytuje na ostat-
ním území Čech a dále na celé Moravě po linii Litovel – Lipník nad Bečvou – Vsetín, ve vých. pruhu vm. náře-
čí dominuje forma lajta. Výraz bečka je charakteristický pro slezská nář. a přilehlou sev. část vm. nář. (po Vsetín
a Lipník nad Bečvou).

Z ostatních lexémů má nejvýraznější územní rozsah ekvivalent kanón v svč. nář. v Podještědí (zde též
v podobě kanoun) a také na Moravě (v oblasti mezi Kyjovem, Mikulovem a Břeclaví); pojmenování sud tvoří
mikroareál na Náchodsku a Kladsku a dále na záp. Plzeňsku, zapsáno bylo rovněž na záp. Klatovsku.
Podkrkonošským regionalismem je výraz korčák, pojmenování loužnice je typické pro malý náchodský úsek.

Ve městech výzkum prováděn nebyl.


4    bečka  v sled. významu jen nář. (stč., Jg, Bš, SSJČ obl., SSJ nář. též
bočka, u všech ‚sud‘) — Specifikací.

kanón  v sled. významu jen nář. — Přenesením obecného výrazu pro
dělo.

kanoun  jen nář. — Nář. hlásková varianta výrazu kanón, viz tam.

korčák  v sled. významu jen nář. — Přenesením (stč. též korčát ‚nádo-
ba‘, Jg ‚nádoba dřevěná, konev, okov, vědro‘, SSJ korček

‚malá dřevěná nádoba‘).

lajta  jen nář. — Adaptací z něm. Leite, srov. lejta.

lejta  jen nář.; Jg — Z lajta (viz tam) pravidelnou změnou tautosylabic-
kého aj > ej.


loužnice  jen nář. — Z loužní, to od louže (Mch ‚močůvka‘).

sud  v sled. významu jen nář. (stč., Jg, SSJČ, SSJ, hluž., u všech ‚ná-
doba (obyčejně dřevěná) v podobě válce, s dvěma kruhovými
dny zpravidla uprostřed poněkud vypouklá a utažená obru-
čemi‘) — Specifikací.

svoznice  jen nář. — Ke svoziti, nelze vyloučit, že jde o obměnu výrazu
voznice (viz tam), jež mohla vzniknout adideací ke svozit.

voznice  Jg ‚vozni sud‘, SSJČ, SSJ voznica — K adj. vozní (příp. uni-
verbizací spojení vozní bečka, srov. Jg), to od vůz.


5    lejta Ju 4 — vozňice Ju 3 — kanoun Ru 1 — sud Ju 2 — loužovej sud Po 1 — kadečka Ju 2 — proseč, prosječ f. Ju 2

6    SSA 2.118

Vj