ČJA 3

179 (kráva) bučí (803) — mapa s. 409

1    M         bučí — mučí

búká 734, 735 — muká (mouká 452)

bečí (bjačí 755)

béká 708, 729, 730, 750

bručí (brunči 830) — mručí 160 (mrčí 715, mrnčý 749)

ryčí (řičí 440) — ručí 737, 746

ryká 806, 813 — rúká 756 (řúká 736)

hučí

řve — říve

S          hutá 109, rumágá 757

N          mamře 816, 828, troubí 107, 502, 808

2                 Sledovaly se nář. ekvivalenty slovesa bučí (o krávě) s významem ‚vydává táhlý temný zvuk znějící
jako bú‘.

Při výzkumu se zaznamenávalo, zda mezi nář. výrazy nejsou sémantické rozdíly: a) kráva bučí, b) kráva
bučí hlady, po teleti. Získaný materiál však takové rozdíly neprokázal. Některé názvy se zvláště na Moravě vy-
skytují v dubletě (bučí, řve), mluvčí je však volně zaměňují, proto jsme na eventuální původní významový roz-
díl při mapování nebrali zřetel. Výrazy mamře a troubí jsme nemapovali, protože mají zvláště silné expresivní
zabarvení a označují specifický zvuk, který kráva vydává.

Kromě rozdílů lexikálních a hláskoslovných (např. bučí × mučí) se objevila též diference slovotvorná (typ
bučí × búká), ta původně znamenala i odlišnost významovou: původní staročeské ě-kmeny vyjadřovaly zvuk ne-
rozčleněný (bečí, bučí, mučí, ryčí), a-kmeny označovaly pak děj přirozeně či jinak rozčleněný (béká, búká,
muká, ryká; podrobněji o tomto problému viz D. Šlosar, Slovotvorný vývoj českého slovesa, 1981, s. 47).

Materiál byl doplněn údaji z KLA.

3                 V celých Čechách (s výjimkou záp. okrajů) a na Moravě kromě vm. nář. je rozšířeno většinové pojmeno-
vání bučí. To je shodné se spisovným jazykem a proniká dále do oblastí s jiným lexémem; bylo zaznamenáno též
ve všech městech.

V záp. Čechách se vyskytují slova bečí (na Chodsku, Plzeňsku a Manětínsku) a bručí (na samém okraji ko-
lem Rakovníka a Loun), posledně jmenovaný ekvivalent byl zachycen též v Podkrkonoší.

Zejména pro již. polovinu střm. a vm. nář. je charakteristický výskyt forem řve a říve převážně v dubletě
s lexémem bučí. Mezi Boskovicemi a Brnem (ale i na Kyjovsku) bylo zaznamenáno sloveso hučí. Zejména na
Boskovicku se objevuje výraz mučí, varianta muká je rozptýlena při jz. okraji střm. nář.

Oblast slezských nář. se vyděluje tvarem ryčí, větší sev. část vm. nář. (Valašsko s přesahem ke Kroměříži
a sev. Slovácko) se odlišuje výrazem bečí, varianta béká byla zaznamenána sz. od Uherského Brodu. Na Slovácku byly rozptýleně zachyceny též podoby ručí a rúká.

4                 Všechna doložená slovesa jsou onomatopoického původu. Některá se vztahovala primárně k bučení krávy, jiná byla přenesena doda-
tečně (např.
bručet, mručet, bečet, bručet pův. ve vztahu k medvědovi, ovci, k silnému, temnému zvuku vůbec – nebo řvátvydávat silný hlas‘).
U rozdílů typu
bukati × bučeti jde o různé konektémy mezi citoslovcem a kmenotvornou příponou.

bečí  v sled. významu jen nář. (Jg bečeti, SSJČ bečet, Kl blečať, pol.
beczeć, hluž. bečeć, u všech ‚vydávat zvuk znějící jako
(o ovci nebo o koze)‘)

béká  jen nář.; stč. bekati (Jg blekati, bekati ‚o teleti nebo o ovci‘, Bš sr-
nec beká
,
SSJČ bekati, Kl blekať, hluž. běkać, bjakać, u všech
‚bečet‘, pol.
bekaćbečet (o beranech)‘)

bručí  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, SSJ bručať, hluž. bručeć,
u všech ‚vydávat bručivý zvuk (o medvědu, čmelákovi)‘) —
Podle Mch z
mručeti (srov. mručí) záměnou retnic.

bučí  Jg byčí, SSJČ, SSJ bučať, pol. buczeć, hluž. bučeć

búká  v sled. významu jen nář.; stč. búkati, býkati, SSJ búkať expr. (Jg
i SSJČ
buká, u obou ‚vydávat krátké temné zvuky (např. o sově)‘)

hučí  v sled. významu jen nář. (Jg ‚o některých zvířatech a ptácích‘,
SSJČ, SSJ
hučať, pol. huczeć, u všech ‚vydávat silný temný
zvuk‘)

hutá  jen nář. (Jg, Bš hútá, SSJČ též hútá, hluž. hutać, u všech ‚trou-
bit na roh‘)

mručí  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚vydává temný táhlý zvuk
(o zvířatech)‘)

mučí  Jg, Bš, SSJČ říd., SSJ mučať, pol. muczeć, hluž. mučeć — Z buče-
ti
(srov. bučí) záměnou retnic, nelze vyloučit též základ jako
v něm.


muká  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ múkať, hluž. mukać — Z búka-
ti
(srov. búká) záměnou retnic, viz mučí.

ručí  jen nář.; Bš ručať, SSJ ručať, hluž. ručeć (Kl, SSJČ nář. ručat,
u obou ‚ryčet, řvát‘)

rúká  jen nář.; SSJ rúkať expr. zříd., ‚bučet‘ — Hlásková obměna slove-
sa
rykat (srov. ryká).

rumágá  jen nář.; Bš rumázgať ,hřmotit‘, krávy rumázgajú, voděnky
nemajú
(Jg rumáceti „rum, pokřik, povyk dělati“, SSJ rumáz-
gať
, rumádzgať, rumácať
‚(o člověku) hlasitě, usedavě pla-
kat‘) — Slovo pastýřské karpatské kultury (rum.
rumega ‚pře-
žvykovat‘).

ryčí  v sled. významu jen nář.; Jg, Bš laš., SSJ expr. ryčať, pol. ryczeć
(SSJČ ‚vydávat, působit pronikavý řev, řvát‘)

ryká  jen nář. (Bš rýká ‚ryčet s přestávkami‘, pol. rykać, hluž. rykać,
u obou ‚řvát o dobytku, bučet‘)

říve  jen nář. (SSJČ nář. řívat, SSJ revať, u obou ‚řvát‘) — Ke řváti,
srov. řve (původní hlásková podoba navazující na stč. řeve i ři-
eve
, řúti).

řve  v sled. významu jen nář. (stč., Jg, Bš, pol. rzwieć, hluž. ruć, ruwać, u všech ‚vydávat silný hlas‘)

5    řve Ju 2, 6 — bučí Po 1, Ju 1, 3–5, Ru 1, 2, 4, 5 — búči Ju 2 — bručí Ru 3 — bečí Ju 7, Ru 5

6    ASJ IV 112 (inf.)

Vj