ČJA 3

160 pohřbetník (847) — mapa s. 373

1    M         po(h)řbetňík (podřbetňik 651, pořbetňice 121) — po(h)řibetňík (pohřebetňík 412)

ná(h)řbetňík — ná(h)řibetňík (nářebetňík 443, též 448, nářibetka 333)

ná(h)řbetek

vrchňik (zvrchňik 807, též svršňik 812)

vrcheň m. 804, 805

svršec (svržec 637, švrštec 638, též posvršek 653) — zvršec

zvršek (zvršček 827)

zvrška 738, 815, 817

zvršina

gurt (též gurc’ik 825, též rykengurt 818)

S          nabedřyk 808

2                 Na mapě jsou zachyceny nář. výrazy pro široký řemen, který se dává koni přes hřbet a který spojuje obě
pobočnice, aby nepadaly příliš nízko k zemi.

Nář. pojmenování se diferencují lexikálně, hlavně však slovotvorně (různými předponami, např. po-
hřbetník
× náhřbetník, různými příponami, např. náhřbetník × náhřbetek; zvršec × zvršek; vrchník × vrcheň),
dále mluvnickým rodem (např. zvršek × zvrška) a hláskoslovně (např. pohřibetník × pohřbetník; svršec ×
zvršec).

V Čechách byla položka zkoumána jen na opěrné síti bodů, neúplný jazykový materiál mohl být však do-
plněn spolehlivými údaji z KLA. Souhlásková skupina -hř- (např. pohřbetník) se ve výslovnosti zpravidla zjed-
nodušuje (pořbetník). Doklady se zachovaným -hř- jsou vzácné a pocházejí zejména z jzč. nářečí.

3                 Záp. část zkoumaného území po řeku Svitavu (včetně Litovelska) má pojmenování se základem -hřbet-.
Většinové je tu označení pohřbetník, v zč. úseku v hláskoslovné obměně pohřibetník. Celá jč. nář. skupina se od-
lišuje slovotvornou variantou náhřbetník (záp. od Strakonic v obměně náhřibetník). S výrazem náhřbetník se
setkáváme ještě na malém území stř. Slezska; odtud je však častěji doložena varianta náhřbetek.

Území vých. od Svitavy charakterizují slova se základem -vrch-. Největší oblasti zabírají varianty svršec
(úsek vých. od Boskovic a Brna, Prostějovsko a Lipnicko) a zvršec (jv. okraj střm. nářečí a již. polovina vm. ná-
řečí). Široká oblast s centrem na Vsetínsku se odlišuje označením zvršina. Pro malý již. úsek Slezska jsou typic-
ká slova zvršek a zvrška. Záp. Opavsko se vyděluje výrazem vrchník a ojedinělou obměnou vrcheň. Přechodná
nářečí česko-polská se vyčleňují regionalismem něm. původu gurt.


4    gurt  v sled. významu jen nář.; pol. (SSJČ ob. ‚popruh‘) — Přejato
z něm. (Gurt ‚pás‘).

nábedřík  jen nář. — Z předl. spojení na bedrech.

náhřbetek  jen nář.; Kt Ostravsko — Z předl. spojení na hřbetě.

náhřbetník  jen nář.; Jg — K adj. náhřbetní.

náhřibetník  jen nář. — K nář. adj. náhřibetní (to k nář. hřibet, psl.
*chribьtъ ‚hřbet, záda‘).

pohřbetník  Jg, SSJČ — K adj. pohřbetní.

pohřibetník  jen nář.; SSJČ nář. též pořibetník, pořibetnice — K nář.
adj.
pohřibetní, viz náhřibetník.


svršec  jen nář. — Od adverbia svrchu.

vrcheň  jen nář. — Od původu substantivizované adj. ve jmenném
tvaru.

vrchník  v sled. významu jen nář. — K adj. vrchní.

zvršec  jen nář. — Ze svršec (viz tam) zpětnou asimilací souhl. z k zně-
lému
v.

zvršek  jen nář. (SSJČ svršek ‚hořejší část něčeho‘) — Hlásková obmě-
na výrazu
svršek, to od adverbia svrchu, viz též zvršec.

zvršina  jen nář. — Od zvrchu, viz zvršek.

zvrška  jen nář. — Rodová varianta slova zvršek.

5    pořbetňik Po 1, Ju 2, 3, Ru 4 — nářbetňik Ju 1–3 — zvršec Ru 5 — zvršina Ju 7 — napudelňik Ru 3

6    SSA 4.101

Bh