ČJA 3

156 udidlo (840) — mapa s. 365

1    M         idlo (łudžydło 807) — huďidlo — uzidlo — huzďidlo (uzďidlo též 643, 814, 817)

uďidla plt.

uďítko

zubadlo (zymbado 831–836, zubadla plt. 752, zuble plt. f. 742)

zubno

klzno (klzna plt. 733, klznado 734) — kuzno

klzňák 708, 710, 757 (glzňák 708) — kuznák 722, 724 (kuzňák 747, 814)

kluzna plt. 632, 650 (gluzna 638, klozne plt. f. 649)

kluznáňí (gloznáňí 633, kloznadlo 660)

kluznaci sg. n. 648, 649 (gloznaci 647, klužňaci 646, kružňaci 646)

uzda (huzda 801)

cank

N          cank, caňk, caňek, štangle, kantar, kantárek – vše ve významu ‚zvláštní udidlo pro tvrdé koně‘

2                 Mapa podává územní rozšíření nář. pojmenování pro udidlo, tj. kovovou část uzdy, na níž jsou upevněny
otěže a kterou je kůň ovládán. Výrazy se liší lexikálně, ale i slovotvorně (např. udidlo × udítko, kluznání × kluz-
nac
í
, zubno × zubadlo), mluvnickým číslem (např. udidlo sg. × udidla plt. n.) a hláskoslovně (např. klzno × kuz-
no
, udidlo × hudidlo).

V podstatě jsou udidla dvojího typu: na „měkké“, citlivé koně (ta jsou rovná nebo lomená) a na „tvrdé“
koně (se zvláštním řetízkem). Mapovali jsme jen názvy pro běžná udidla na citlivé koně. Výrazy pro zvlášť upra-
vená udidla (zejména různé hláskoslovné obměny přejatého slova cank) nebyly předmětem našeho zkoumání
a byly zaznamenány explorátory víceméně náhodně. Proto jsme je z mapování vyloučili. V záp. Čechách je však
slovo cank zakresleno, neboť tam se jím nepochybně označuje běžné udidlo. Nemůžeme však s jistotou tvrdit,
že jeho rozsah v našem významu není ve skutečnosti větší, než podává mapa. V Čechách byl totiž výzkum rea-
lizován na tzv. opěrné síti bodů a přesnější hranice jednotlivých nář. výrazů jsme mohli stanovit jen díky údajům
z KLA.

V některých lokalitách bylo pro sledovanou reálii zachyceno pojmenování uzda. To však zároveň ozna-
čuje část postroje skládající se z ohlávky, otěží a z udidla. Na mapě je uvedené slovo zaznamenáno jen tam, kde
bylo doloženo jako označení jediné.

Slovotvorná varianta udítko se dokládá i ze spis. jazyka, ale tu má poněkud odlišný význam, totiž ‚železná
část udidla, již má kůň v hubě‘. Náš výzkum tento významový rozdíl nepotvrdil.

Formy uzdidlo, uzidlo vznikly od slova udidlo adideací k výrazům uzda, uzdit. Zde obě formy vzhledem
k jejich územnímu rozložení hodnotíme jako hláskoslovné varianty slova udidlo.

Na mapě sledujeme také podoby s protetickým h- (hudidlo, huzdidlo), protože tento hláskoslovný jev má
u uvedených výrazů (zejména u výrazu hudidlo) daleko větší rozsah, než jak je zakreslen na mapě PRO E3.

Dodáváme, že existují též slovesa klznat, glznat, kuznat, gluznat (koně, koni uzdu) ve významu ‚nasadit
koni udidlo‘. Tato slovesa jsou běžná i tam, kde se základové slovo klzno, kuzno nezná; je tedy jejich rozsah na
Moravě i ve Slezsku větší než rozšíření uvedených substantiv.

3                 Mimo okraje zabírá vlastně celé zkoumané území slovo udidlo a jeho varianty.

Na nejzáp. okraji Čech (s Klatovskem) převládá přejatý výraz cank, vých. okraj svč. nářečí (vých.
Vysokomýtsko a Podorlicko) se odlišuje slovem kluznání. K témuž základu patří slovo kluznací (Zábřežsko)
a dále klzno (dolní Pomoraví) a kuzno, kuznák (sev. Vsetínsko). Pro vých. skupinu slez. nářečí a pro pruh vm.
nářečí sousedících se Slovenskem je typický výraz zubadlo, Uherskobrodsko a Zlínsko je charakterizováno slo-
vem zubno.

V areálu výskytu slova udidlo vystupují v Čechách souvislejší menší oblasti formy plt. udidla. Jde zejmé-
na o území širšího Podkrkonoší, o vých. okraj Čech, dále o Českobudějovicko a sev. Strakonicko. Slovotvorná
varianta udítko se vyskytuje převážně jako dubleta zvláště v oblasti mezi Plzní, Příbramí a Rakovníkem. Podoba
huzdidlo vytváří souvislý celek na Brněnsku, forma uzidlo zabírá záp. skupinu slez. nářečí.

Ostatní pojmenování se vyskytují víceméně vzácně a roztroušeně.

4    cank  jen nář. (Jg též canka ve významu „tvrdé udidlo“) — Přejato
z něm.

hudidlo  jen nář. Viz udidlo, podoba s protetickým h-.

huzdidlo  jen nář.; Jg uzdidlo „náčiní k uzdění Z udidlo (viz tam)
s protetickým
h-, kontaminací se slovy uzda, uzdit, popř. pří-
mo od
uzdit.

kluzna  plt. jen nář. Forma plt. n. ke kluzno, to z klzno (viz tam).

kluznací  jen nář. — Ke kluzno, viz kluzna; patrně substantivizované
adj.

kluznání  jen nář. — Ke kluzno, viz kluzna.

klzno  jen nář. (Jg klznati dávat uzdu‘), Kt klzně plt. f., pol. kiełzno
Psl. *kъlz(ь)no.

klzňák  jen nář. Od klzno, viz tam.

kuznák  jen nář.; Kt Od kuzno, viz tam.

kuzno  jen nář.; Kt Z klzno (viz tam) splynutím (< ł) s následným u.


udidla  plt. Jg, SSJČ říd., hluž. wudźiny Viz udidlo.

udidlo  Jg, SSJČ, SSJ kniž. a říd., pol. wędzidło — Patrně od psl. *o-děti
vkládat‘.

udítko  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚část udidla, kterou má kůň
v hubě‘) — Viz udidlo.

uzda  stč., Jg, SSJČ říd. (SSJ, pol., dluž. huzda, u všech ‚část postroje
dávaná přes hlavu koně a sloužící k jeho ovládání‘) — Psl.
*uzda. Přenesením označení celku na část (zúžením význa-
mu).

uzidlo  jen nář. — Z uzdidlo (viz huzdidlo) zjednodušením splynuliny
(uz’dz’idlo > uz’idlo).

zubadlo  Jg, SSJČ zast. a nář., SSJ — Psl. *zǫbadlo, to ze *zobati patr-
ně ‚zauzditi‘, snad adideací k slovu
zub.

zubno  jen nář. — Od zubadlo vlivem sousedního kuzno, klzno.

5    uďidlo Ju 3, Ru 1, 4 — uďidło Ju 7 — uzidlo Po 1 — zubadlo Ru 4, 5 — kuzno Ju 7 — uzda Ru 2 — caňek Ju 5 — caňk Ju 1 — žvala Ju 1, 2 — žvale n.
Ju 2

6    AJŚ 55, SSA 4.104

Bh