ČJA 3

155 ohlávka (838) — mapa s. 363

1    M         (v)ohlávka (-ufka 831–836)

vohlava

(v)ohlav (též 250, ohláv 721)

vohlavec

náhlavec

2                 Mapa postihuje slovotvornou diferenciaci nář. pojmenování ohlávky, tj. kožené části postroje nasazované
na hlavu zapřaženého koně.

Položka byla v Čechách zkoumána pouze na opěrné síti bodů. Získaný, značně kusý materiál byl doplněn
KLA. Podařily se tak stanovit poměrně přesně hranice jednotlivých variant. Příslušná reálie je v nářečích málo
pojmově vymezená a informátoři i dopisovatelé ji často zaměňovali s uzdou, tj. s částí postroje skládající se
z ohlávky, otěží a udidla.

Koni se nasazuje ohlávka, jednak když se zapřahá do vozu (na tu byly zaměřeny naše dotazy), jednak
když se uvazuje ve stáji ke žlabu. Tato „stájová“ ohlávka je jednodušší, lehčí, často jen z provazů a samo-
zřejmě bez udidla. Většinou existuje pro obě výraz společný, jen v oblasti výskytu slova náhlavec a v oblasti slo-
va ohlav v bodech 736, 742, 749 a 750 se stájová ohlávka označuje odlišně výrazem ohlávka. Podobně v lokali-
tách 205, 209, 223, 225–227 znamená slovo ohlavec jen ohlávku stájovou. Pro tu byly v KLA zcela sporadicky za-
chyceny ještě výrazy další, a to vazačka 216, 234, 519, hovazovačka 611, vazák 216, 227, 242, 247, 248, holstra
719, 727.

Pokud jde o mluvnický rod slova ohlav, převládá rod mužský (zvl. na Moravě). Údaje v dotaznících ne-
jsou v tom směru dostačující.

3                 Patrně ve většině lokalit Čech je obvyklý výraz ohlávka, další slovotvorné obměny existují pak vedle
něho. Na mapě však dáváme přednost pouze diferenčnímu označení a dubletní výraz ohlávka vzhledem k výji-
mečnému a nesoustavnému prameni jazykových údajů (KLA) pomíjíme; zakreslujeme ji však tam, kde ozna-
čuje jen ohlávku stájovou.

Typicky úzce regionální charakter má slovotvorná varianta ohlava, jež zabírá nejsevernější pruh Čech
a širší Zábřežsko. Podobně výraz ohlav je charakteristický pro několik okrajových oblastí, a to pro zč. okraj, pro
mikroareál vých. od Klatov, pro malou oblast mezi Mladou Boleslaví a Novou Pakou, dále pro Kyjovsko
s Břeclavskem a konečně pro rozsáhlejší teritorium sev. poloviny vm. nářečí s přilehlým Kroměřížskem,
Olomouckem a Lipnickem. Varianta ohlavec je doložena z pruhu obcí táhnoucího se od Rakovníka k Plzni a ke
Klatovům. Výskyt slova náhlavec je omezen na širší Strakonicko a Prachaticko.

4                 Všechny nář. formy vznikly z předložkových spojení na, ob (s významem ‚kolem‘) hlavu.


náhlavec  jen nář.; stč. a SSJČ zast. náhlavek, Jg náhlavek, náhlavka,
Kt náhlav f., SSJ náhlavok (pol. nagłówek ‚část ohlávky, ře-
men za ušima a kolem krku koně‘)


ohlav  stč. f., Jg m., f. i ohlaví n., SSJČ m. a též ohlaví, obě
říd.

ohlava  SSJČ i SSJ říd.

ohlavec  Jg dem., též ohlavek slc., SSJČ říd., SSJ ohlavník a ohlávok,
obě nář.

ohlávka  Jg též ohlavka ‚stájová ohlávka‘ („řemeny na hlavě koňově,


však jen v konírně“), SSJČ, SSJ, hluž. wohłojca, wohłowica,
hłowojca

5    vohláfka Ju 3, Ru 3–5 — ohłáfka Ju 7 — vohláka Po 1, Ju 1, 2 — vohlava Ju 6 — vohlavina Ju 2 — ohlav Ru 5 — vohlavec Ju 5, Ru 2 — náhlavňik Ju 1

6    AJŚ 54a, 54b, SSA 4.103

Bh