ČJA 3

140 závlačka u řetízku (710) — mapa s. 333

1    M         roubík

roubíček

zároubík (též 216) — zárubik (zárubek 203)

zároubíček (zároubňiček 147)

zároubič

zároubiči n. (též zárubíčko 225)

zárupka 210–212

roublík (-ék 662–678, též rublík 755)

vroublík (-ék 676, 680–682, vrublík 702, též brublík 737, též vrubel 738)

zárublík (záruble n. 158, též 129)

vozoubík (vozubec 462) — vozoublik 517–519

(v)obrtlík (vobrdlík 303, 305, 310, hobrdlík 237, 247, vobrlík 303, 304, 308–310)

ížík (křížek 742)

křižok (křižoček 833–836, též škrihljak, škrižljak 755)

kneblík (knéblik 604, 645, 648, knejblík 324, knejbl 441, knebl 701, knebel 805–807, 814, 820)

rýglík (riklik 102, rihlik, rihliček 116, 119, ridlik 112, ligrik 649, ligr 138, rejlík 233, reglik 654)

verblik 106, 117, 644

fejbidlík 301, 302 (fajbidlík 302, fejbrlík 301, fírbrlík 307)

mitrle n. 134, 135, 158, 159 (nitrle 133, 134, mitrlátko 147)

stuhel

2                 Na konci rozporek (srov. III-139 rozporka), součásti tažného zařízení vozu, se nacházejí krátké řetízky,
k nimž jsou přikovány závlačky, tj. malé železné kolíčky, jež slouží k prostrčení do železných kroužků od po-
straňků, tj. popruhů, za které dobytče táhne.

Závlačky se nacházejí také na řetězu, jímž se uvazuje dobytek ve chlévě. Náš výzkum (i KLA) sledoval
pojmenování pro uvedenou reálii v kontextu s váhami a s vozem. Protože se však na Břeclavsku a Kyjovsku uží-
vá u vah místo závlačky složitý hák, příslušná pojmenování v dotaznících scházejí. Z celkového územního roz-
ložení slov roublík a obrtlík na již. Moravě lze však zakreslit geografické rozložení obou výrazů i ve výše uve-
dených dvou oblastech poměrně přesně.

Kromě rozdílů lexikálních nacházíme u nář. pojmenování závlačky četné rozdíly slovotvorné (např. rou-
bík
× roubíček × zároubíček), rozdíly rodové (zaroubič m. × zároubičí n.) a ojedinělé diference hláskoslovné
(např. zároubík × zárubík).

Ve shodě s výkladem u Mch hodnotíme rozdíl roubík × roublík jako rozdíl slovotvorný, srov. také III-71
kolík na utahování povřísla. Podoba ozoublík vznikla z pův. ozubík kontaminací s výrazem roublík, chápeme ji
jako rozdíl hláskoslovný.

3                 Většinu území zabírají označení se základy -roub-, -roubl-. Zejména na okrajích zkoumaného teritoria se
však vyskytují i pojmenování jiná (nezřídka přejatá): na nejzápadnějším okraji Čech výraz fejbidlík, na vých.
okraji svč. nářečí mitrle, již. od Klatov, na záp. Šumpersku a v záp. Slezsku kneblík, na sev. okraji Čech, na
Zábřežsku a sev. od Boskovic rýglík; na Kyjovsku a Uherskobrodsku, na Rakovnicku a záp. Klatovsku obrtlík,
na Valašsku křížík, v přechod. pásu nář. česko-polských křižák, v hor. povodí Ostravice stuhel a na poměrně
rozlehlém území jv. Čech a jz. Moravy ozoublík, ozoubík.

Ze slovotvorných odvozenin se základy -roub-, -roubl- tvoří největší areál slovo roubíček; zabírá větší část
jzč. nářečí a přilehlý jz. pruh nářečí střč. Na východ od tohoto značného teritoria jsou rozloženy oblasti variant
zároubík (oblast mezi Prahou a Kolínem; s hláskoslovnou obměnou zárubík sev. od Prahy) a zárublík (území
sv. od Ledče nad Sázavou s přesahem na Moravu až k Tišnovu). Na vých. od Roudnice vystupuje mikroareál ro-
dové varianty zárubka. Větší část svč. nářečí se liší podobou zároubičí, na vých. Mladoboleslavsku též v muž. ro-
dové obměně zároubič. Vých. okraj svč. nářečí se vyznačuje formou zároubíček. Téměř celá střm. nářečí cha-
rakterizuje výraz roublík, jen na Holešovsko s malými přesahy do vm. nářečí se omezuje obměna vroublík.

Forma roubík není příliš častá a většinou se vyskytuje jako dubletní. Byla zaznamenána zejména na okra-
jích Čech. Jako jediné pojmenování tvoří malou oblast na Benešovsku.

4    fejbidlík  jen nář. — Patrně adaptací výrazu přejatého z něm.

kneblík  jen nář. — Formální dem.; specifikací adaptovaného něm. vý-
razu (Knebel ‚klacek‘).

křižák  v sled. významu jen nář. — Od kříž.

křížík  jen nář. — Nář. formální dem. ke kříž.

mitrle  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Nietle ‚nýteček‘).

obrtlík  v sled. významu jen nář.; Kt (SSJČ dem. k obrtel ‚otočná sou-
částka, např. k uzavírání oken‘) — Specifikací významu.

ozoubík  jen nář. (SSJČ ozub ‚něco zubu podobného‘) — Formální
dem. k ozub, to od ozubit. Závlačka bývá ozubena, aby nevy-
padávala z kroužku.

ozoublík  jen nář. — Z ozoubík vlivem územně sousedícího výrazu
roublík, viz tam.

roubíček  v sled. významu jen nář. — Formální dem. k roubík, viz
tam.

roubík  v sled. významu jen nář. (Jg ‚něco uťatého, kolík‘, SSJČ ‚ko-
lík‘) — Formální dem. k roub ‚co je urubnuto, klacek‘, to k slo-
vesu rubati, specifikací.


roublík  jen nář. (Kt ‚roubík k vázání snopů‘) — Formální dem. k rou-
bl
, psl. *robъlь, specifikací.

rýglík  jen nář. (SSJČ ryglík dem. k rýgl, rygl ob. ‚obrtlík, zástrčka‘) —
Formální dem. k rýgl, to adaptací přejatého něm. Riegel ‚zá-
strčka‘. Přenesením, popř. specifikací.

stuhel  jen nář. (Jg stuhle, SSJ stuhla nář., u obou ‚mašle‘) —
Přenesením; závlačka se podobá mašličce.

verblík  jen nář. — Adaptací něm. Wirbel ‚obrtlík‘, srov. obrtlík.

vroublík  jen nář. — Viz roublík; forma s nenáležitým v- asi podle vrub.

zároubič  jen nář. — Od nář. zaroubit (Kt ‚zasunout, zandat‘).

zároubíček  jen nář. — Formální dem. k zároubič, viz tam.

zároubičí  jen nář.; Kt — Rodová varianta slova zároubič, viz tam.

zároubík  jen nář.; Jg — Viz zároubič.

zárubička, zárubka  jen nář. — K nář. zarubit, viz zároubič; forma se
zkrácenou kmenovou samohláskou.

zárubík  jen nář. — Viz zároubič.

zárublík  jen nář. — Od nář. zaroublovat, zaroublit (Kt ‚zaplést, navlé-
ci‘), popř. kontaminací zároubík a roublík, viz tam.

5    roubíček Ju 2 — zároubiček Ju 2, 3 — křížík Ju 7 — virblik Po 1

6    —

Bh