ČJA 3

115 ohníček na poli (1096) — mapa s. 279

1    M         (v)oheň

(v)ohínek (-ý- 707, 721, 802, 816) — vohíňek — (v)onek (ohéňek 729, ohyňek 819)

(v)ohňíček (vohňik 231, vohňəček 315, 318, 612)

bazala 253, 407 (bažala, -ula 406)

hurák 519, 520, 602 (hurajz 465)

dunčák 669 (duňák 719)

dimčák 683, 684

bajaja f. 673, 674

liša

bušák

fojer (fajer 52, 82, fajrák 323)

S          barak 825, burčák 614, pajčik 667, valeňice 439, čugárek 43

N          ohňišťe 410, vohňíšťe 245, vohňisko 135, vatra 723, 739, 740, 750

2                 Byla zjišťována nář. pojmenování pro ohníček na poli (rozdělávaný nejčastěji na podzim ze suché bram-
borové natě). V získaném nář. materiálu se projevily diference lexikální slovotvorné (např. oheň × ohníček
× ohýnek) i hláskové (např. ohének × ohýnek × ohýněk).

Pojmenování oheň se vyskytuje nepravidelně na většině zkoumaného území. Pokud bylo zachyceno
v dubletě s některou svou deminutivní formou (nejčastěji v jzč. nář., na vých. okraji střč. nář., na Náchodsku a ve
střední části střm. dialektů), nebylo mapováno, protože ve srovnání s příslušnými deminutivy označuje spíše
oheň větší. Naopak na jv. a vých. okraji zkoumaného území vystupuje pojmenování oheň v dubletě s výrazem
vatra ‚větší oheň‘ jako označení ohně menšího.

Věrohodnost sporadických nář. ekvivalentů byla prověřena pomocí materiálu KLA. V KLA byly navíc
zjištěny další výrazy, viz oddíl 4.

Při dubletnosti a tripletnosti výrazů mohou mít některé nář. ekvivalenty ojediněle navíc též význam spe-
ciální: např. liša ‚velký oheň‘, ‚oheň ze suché trávy‘, ‚plamen ohně‘, bazala, bušák ‚větší oheň‘, valenice ‚silně
kouřící oheň‘.

Výrazy označující pouze velký oheň (vatra, ohnisko) zůstaly nemapovány.

Ve spisovném jazyce slouží k označení sledovaného významu podoby oheň, ohýnek, ohének.

3                 Pojmenování se základem oh(e)ň- převládají na celém zkoumaném území. Ostatní lexémy, vyskytující se
většinou v dubletě s některou z převládajících podob (ohníček, ohýnek), tvoří jen mikroareály: bazala (širší
Sedlčansko), hurák (jz. okraj Moravy), bajaja (záp. od Kroměříže), dymčák (širší Holešovsko), liša
(Holešovsko, nář. kopaničářská), bušák (Hranicko), fojer (především Hlučínsko a Těšínsko).

Nejrozsáhlejší území pokrývají formy ohníček a ohýnek. Jejich areály – podobně jako areály všech zazna-
menaných nář. ekvivalentů – nejsou navzájem ostře odlišeny, nýbrž se vzájemně prostupují. Podoba ohníček
převládá na území Čech (kromě sev. a vých. okraje), v přechodném pásu čes.-mor., na již. Moravě a v záp. po-
lovině Slezska. Deminutivum ohýnek bylo častější na sč. a vč. okraji a na většině území střm. nář. Hlásková va-
rianta ohének byla zachycena ojediněle na Valašsku a rozptýleně ve Slezsku (zejména však v jeho vých. části).
Další hlásková varianta ohýněk byla zaznamenána několikrát v širokém okolí Třebíče; na ostatním zkoumaném
území je zcela ojedinělá.

Nedubletní podoba oheň tvoří jednak mikroareály v záp. a již. Čechách, na záp. polovině Moravy a ve
vých. Slezsku, jednak zabírá rozsáhlou oblast na vých. a sv. Moravě.

Důsledkem představené areálové prostupnosti je situace ve městech: většinou v nich byly zjištěny podo-
by užívané v širokém okolí.

4    bajaja  jen nář. — Nejasné; KLA též babaja. Snad souvisí s reliktním psl.
dialektismem, který je doložen v dluž. bajaś (se), hluž. bać se
‚doutnat‘, dluž. bajadlo ‚doutnající dřevo sloužící k zapalování‘.

barak  jen nář. — Nejasné.

bazala  jen nář. — Snad patří k psl. *bagatьje, které rekonstruuje
Trubačev (Etimologičeskij slovar slavjanskich jazykov, 1974,
s. 124) na základě ukr. bagáttja ‚oheň, žhavé uhlí‘, rus.
dial. bagáťje ‚oheň, zejména doutnající pod popelem‘.

burčák  jen nář. — Slovo ne zcela jasné; snad lze vztáhnout k mor. nář.
burkať ‚bouřit‘, popř. k zvukomalebnému burčet (Jg ‚bublat‘).
KLA dokládá ještě ze Znojemska podobu borčák.

bušák  jen nář. — KLA navíc uchovala podobu bučák z Uhersko-
brodska. Podle Mch souvisí obě slova s ruským očág ‚ohniště,
vatra‘; nelze vyloučit souvislost se zvukomalebným nář. slo-
vesem bučat ‚hučet‘.

čugárek  jen nář. — Nejasné.

dunčák  jen nář. — Patrně od nář. dunčať, duňať ‚dunět, hučet‘ (tak
SSJ, Kt). Forma mohla být též ovlivněna podobou dymčák
nacházející se v blízkém sousedství.

dymčák  jen nář. — Lze spojit s nář. slovesy dýmčit, dýmit ‚kouřit‘
(např. slez. nář.).


fojer  jen nář. — Přejato z něm. (Feuer).

hurák  jen nář. — Nejasné.

liša  jen nář.; Kt též liška ‚oheň bez kouře‘, heliša ‚oheň z bramboro-
vé natě‘, Bš Zlínsko ‚plamen šlehající vzhůru‘ — Podle Mch je
snad slovo liša příbuzné s litevským liepsna ‚plamen‘. KLA
dokládá z Kojetínska podobu heliš.

oheň  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. ogień, hluž. woheň — Z psl. *ognь.

ohének  SSJČ říd. dem., pol. dem. ogienek — Od oheň.

ohníček  stč. ohník, Jg a SSJČ též ohník, SSJ též ohník, pol. ognik,
u všech dem. — Od oheň (ohník), viz oheň.

ohýnek  SSJČ dem. — Od oheň (s úžením é > í). Východoslezská nář.
podoba ohynek (ogynek) vznikla z ohenek (to z ohének) pra-
videlnou obměnou -en- > -yn-, viz mapa PRO E7; proto ma-
pována jako ohének.

ohýňek  jen nář.; pol. dem. ogieniek, hluž. woheňk — Od oheň.

pajčik  jen nář. — Nejasné.

valenice  jen nář. — Slovo ne zcela jasné (z hlediska motivačního).
Vzhledem k námi zjištěnému významu ‚oheň silně kouřící‘ lze
snad spojit se slovesem valit (se) (o dýmu).

5    voheň Ru 3 — vohínek Ju 2–4 — vohinek Ju 2 — vohiňek Ju 2 — vohíňek Ju 3 — vohňíček Ju 1–3, 5, Ru 2 — vohňiček Po 1, Ju 1, 2, Ru 4 — ohňík Ju 7

6    —

Pl