ČJA 3

73 strniště (1056) — mapa s. 191

1    M         strňišťe (strňisťe 303, 304, strhňišče 515) — strňíšťe

strňisko (strňsko 707, strhňisko 506, stromňysko 701, erňisko 831–836, ščirňisko 835, erňi n. 833,
836) — strňísko — strmisko

strno

strn m. 438, 440, 457, 458

2                 Zkoumala se nář. pojmenování strniště, tj. nepodmítnutého pole po pokosených obilovinách, a to bez roz-
lišení druhů. Paralelně se zjišťovaly též názvy žitného strniště, srov. III-74 strniště po žitě.

Položka zadaná jako slovotvorná potvrdila předpokládané diference, především ostrou hranici mezi sufi-
xy -iště a -isko. Kromě toho byly zachyceny i méně frekventované odvozeniny strno n. a strn m. Z hláskových
obměn je na mapě vyznačena podoba strmisko a rovněž rozdíly v kvantitě v příponách -iště a -isko.

3                 Izoglosa oddělující odvozeniny na -iště a -isko (strniště × strnisko) probíhá zhruba středem zkoumaného
území a člení je na část západní (s příp. -iště) a východní (s příp. -isko). Na severu připojuje k Moravě
Rychnovsko a Vysokomýtsko, na jihu probíhá zhruba v linii Nové Město na Moravě – Třebíč – Znojmo, je tedy téměř to-
tožná s izoglosou zachycující tyto slovotvorné rozdíly u položky III-74 strniště po žitě, srov. též mapu III-64 kosiště
a III-102 hrabiště.

Pro většinu Čech je typická obměna s dlouhým -í- v sufixu, tedy strníště (především v oblasti střč. a svč.)
a strnísko (na Rychnovsku a Vysokomýtsku). Podoby strniště se častěji užívá v jzč. nářečích a na jz. Moravě, po
Čechách pak roztroušeně i jinde.

Základním moravským a slezským označením je strnisko, ve středu Moravy je běžná hlásková
obměna strmisko. Je pozoruhodné, že oba tyto menší areály jsou velice kompaktní – bez jakýchkoli dublet
a přesahů.

V městské mluvě v Čechách převládá název strniště; v makroareálu podoby strniště se u starší generace

místy navíc objevuje i tato varianta s krátkou samohláskou v sufixu. Na Moravě je ve městech základním ozna-
čením odvozenina
strnisko, jako dubleta nově proniká i forma strniště.

4    strmisko  jen nář.; Jg mor. han. — Hlásková obměna výrazu strnisko
příklonem k strmět ‚trčet, čnít‘.

strn  m. jen nář.; Jg — Přenesením nář. pojmenování strn ‚stonek‘.

strnisko  Jg, SSJČ, SSJ, pol. sćiernisko — Od strno, viz tam.

strnísko  jen nář. — Forma s délkou v příponě, viz strnisko.


strniště  stč. strnišče, Jg, SSJČ, SSJ poněk. zast., hluž. šćerňišćo — Od
strno, viz tam.

strníště  jen nář. — Forma s délkou v příponě, viz strniště.

strno  jen nář.; Jg strní, Kt z Příbrami, též strní, SSJČ nář. — K psl.
*stьrno ‚stéblo bez klasu‘.

5    strňišťe Ju 1–3, 5, Ru 2, 5 — strňíšťe Po 1, Ju 1–3, Ru 1, 3 — strňisko Ju 2, 6, 7, Ru 4 — strňísko Ju 2, 4, 6 — štupl m. Po 1

6    AJŚ III 286, PLPJ 330, AJPP 272, ALK 187, SSA 1.37, OLA 585, ALE 270