ČJA 3

64 kosiště (1025) — mapa s. 175

1    M         kosišťe — kosíšťe

kosisko — kosísko

2                 Zjišťovala se nář. pojmenování pro kosiště, tj. násadu na kosu (především travní).

Základní protiklad představují slovotvorné (od původu morfologické) varianty kosiště × kosisko, které se
dále diferencují ještě délkou samohlásky -í- v sufixu: kosiště × kosíště, kosisko × kosísko. Uvedená délka je
i v oblasti sev. poloviny Čech, kde jinak dochází ke krácení této samohlásky.

3                 Izoglosa vymezující oba sufixy probíhá ve směru sever – jih zhruba od Vysokého Mýta, Nového Města na Moravě ke
Znojmu a Mikulovu. Východně od této linie jsou podoby se sufixem -isko. V Čechách a v záp. cípu Moravy se
vyskytuje sufix -iště (-íště).

Podoby se zdlouženou samohláskou v sufixu jsou doloženy u obou variant (kosísko i kosíště) a jsou typic-
ké pro svč. a střč. nář., na jihu přesahují hluboko do oblasti jzč. dialektů.


4    kosisko  Jg pol., Kt, SSJČ říd., SSJ, pol., hluž. kosyšo — Od kosa.

kosísko  jen nář. — Forma s délkou v sufixu, viz kosisko.


kosiště  Jg, SSJČ — Od kosa.

kosíště  jen nář. — Forma s délkou v sufixu, viz kosiště.

5    kosišťe Ru 4 — kosíšťe Po 1, Ru 2, 3

6    AJK III 110, SSA 1.67, OLA 632

Vj