ČJA 3

36 kleče (996) — mapa s. 115

1    M         kleče (kleča plt. n. 643, 678, kleťe 450) — klače — glače 706, 707, 725

klečata 461, 652, 653

kleky — klaky

ťíhle (ťi- 304, 306–309, 317, 320, 321, 337) — ťehle

ťíhlata

ťihli 318, 330, 331

ťihlice 317

sochi

soški 501

klešťe 113, 502

kleščini 601

kliki

ruky 818

ručky (runčk’i 834–836) — roučky

ručice 336, 421, 432

ručički

ručini 444

rukovidla 508, 616

rukovjeťe 108, 502 (rukovjeďe 502, rukovjeďi 453)

nohy (nog’i 832–836)

nošky 802, 803, 808

noše 825, 830, 831

nožice (nožňice 333)

nožiny

S          lejstri, rejstri 306

2                 Mapa zaznamenáva nářeční výrazy označující kleče, tj. rukověťmi opatřená ramena k vedení potažných
pluhů (Příruční slovník naučný; v SSJČ nepřesně definována jako ‚držadla u pluhu‘). Pro získaný nářeční mate-
riál jsou vedle rozdílů lexikálních příznačné zejména diference slovotvorné (např. ruky × ručky × ručice × ručič-
ky
× ručiny); v menší míře se objevují diference morfologické (např. kleče × klečata, tihle × tihly) a hláskoslovné
(např. kleče × klače, tihle × těhle).

Výzkum byl zaměřen na souhrnné pojmenování obou ramen, a příslušné nářeční ekvivalenty proto před-
kládáme v plurálové formě. Nesledovaly se případné diference v označení pravé a levé kleče. Bš a Jg uvedené
rozdíly registrují. Jg uvádí, že „pravá kleč slove zvláště náruční nebo brázdní, levá pak podsední“, Bš dokládá
z Valašska název přínoska pro pravou kleč a dlabovka pro kleč levou. Jg navíc také charakterizuje slova kleče
a sochy jako označení dvou různých pojmů – „kleče jsou křivé (u pluhu)“, kdežto „socha je rovná (u rádla)“.
Náš výzkum však tyto rozdíly nezachytil. Některá pojmenování mohou také někdy označovat pouze část s dře-
věným obložením sloužící k přímému uchopení pluhu. Nářeční materiál byl srovnán s materiálem z KLA a do-
plněn jím.

Většině nářečních termínů lze přisuzovat metaforický původ.

Z jazykovězeměpisného hlediska je pozoruhodné, že dialektismy vycházející ze základových slov ruka
a noha pokrývají vždy bezprostředně spolu sousedící území. Upozorňujeme rovněž na geografickou souvislost
slovotvorných forem.

3                 K výraznému územnímu rozčlenění dochází v záp. polovině Čech (hranici tvoří tok řeky Vltavy) a na
sv. Moravě a ve Slezsku. Na ostatním území se užívá převážně výrazu kleče a jeho obměn. Hlásková podoba kla-
če
charakterizuje malé území sv. od Třebíče, především však vm. nářečí (s výjimkou sev. Vsetínska)
a Frenštátsko. Derivát kleky byl zachycen v okolí Lipníku nad Bečvou, v obměně klaky pak na Frýdecku.

Ze zč. dialektů je doložen ekvivalent tíhle (s morfologickými variantami tihly z Plzeňska a tíhlata ze sv.
okraje areálu), na nějž hláskově, nikoliv územně navazuje obměna těhle na širším Prachaticku. Na Roudnicku
a Rakovnicku se objevuje název sochy. Jeho již. hranici vymezuje řeka Berounka. Jazykovězeměpisnou situaci
dotvářejí areály výrazů základových slov ruka a noha: na území s centrem na Příbramsku bylo zapsáno označe-
nožice, zejména na vých. Klatovsku pak forma nožiny. Na Strakonicku dominuje pojmenování ručičky, v sou-
sedství areálu slova nožice byla zachycena adekvátní slovotvorná podoba ručice. Výrazy fundované slovy ruka
a noha jsou příznačné též pro nářečí ve Slezsku. Základní formou nohy se vyčleňuje česko-polský smíšený pruh,
variantou noše sev. Těšínsko; opavskou podskupinu charakterizuje pojmenování ručky, jež bylo zaznamenáno
rovněž na Jablunkovsku. Na severních okrajích zkoumaného území se nalézají malé enklávy s obměnou rouč-
ky
, a to v Podkrkonoší a na Zábřežsku. Označení kliky tvoří mikroareál na Novoměstsku. Za zcela sporadický
lze považovat název rukovidla (příp. rukovětě) ze sev. okraje čm. dialektů.

4                 Slovníky zachycují příslušné výrazy většinou pouze v singuláru. Jednotlivá hesla však uvádíme v plurálové formě, neboť v některých
případech nelze sg. podobu jednoznačně stanovit.

glače  jen nář.; Bš gľače — Hlásková obměna slova klače, viz tam.

klače  jen nář.; Jg klačka sg., SSJ kľače — Hlásková obměna slova kle-
če
s nepřehlasovanou kořennou samohláskou. Viz kleče.

klaky  v sled. významu jen nář.; hluž. klak sg. — Ke klečet, podoba s ne-
přehlasovanou kořennou samohláskou, viz kleče.

klečata  jen nář. — Viz kleče, morfologickým přechodem k typu kuře.

kleče  stč. kleč sg. f., Jg kleč, kleče — obojí sg. f., SSJČ kleč sg. f. — Psl.
*klekъ/kleka (psl. kořen *klęk- ‚klekat, ohýbat (kolena)‘) na
motivujícím základě ‚prohnutost‘.

kleky  v sled. významu jen nář.; pol. klęk sg. — Viz kleče.

kleštiny  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

kliky  v sled. významu jen nář. (stč. kľuka, klika — obojí sg., ‚klika,
hák‘, Jg klika sg., SSJČ klika sg. ‚držadlo k otvírání dveří
atp.‘) — Přenesením.

lejstry  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (patrně souvisí
s Leiste ‚okraj, rám‘).

nohy  v sled. významu jen nář.; Jg, Kl — Přenesením.

noše  jen nář. — Patrně desufixací z nožky s vyslovovaným -š-.

nožice  jen nář.; Jg nožice sg. (stč. nožicě sg. ,noha, nožka‘) - Od noha.

nožiny  jen nář. — Od noha.

nožky  v sled. významu jen nář. — Od noha, přenesením.

lejstry  jen nář. — Patrně hlásková obměna slova lejstry (asimilací na
dálku), viz tam.

roučky  jen nář. (Jg roučka sg. ‚držadlo, násada‘, Bš rúčka sg. ‚rukověť,
např. pluhu‘) — Od ruka s původní kvantitou (tak Holub-
Kopečný), přenesením.


ručice  jen nář. (Jg ručice sg. dem. k ruka) — Od ruka.

ručičky  v sled. významu jen nář. — Od ruka, přenesením.

ručiny  jen nář. — Od ruka.

ručky  v sled. významu jen nář. (Jg ručka sg. ‚rukověť‘, SSJČ ‚držadlo‘
nář.) — Od ruka, přenesením.

rukovětě  jen nář. (Jg rukovět, rukověť, rukojet, rukojeť — vše sg., SSJ
rukoväť, SSJČ rukověť, častěji rukojeť — u všech ,držadlo‘) —
Psl. *r
ǫko-ętь s hiátovým v, přenesením.

rukovidla  jen nář. — Ze staršího rukovädlo, -i- podle rukovítko, to
k rukověť.

ruky  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

sochy  v sled. významu jen nář.; Jg (stč. socha sg. ‚hůl, tyč, kůl; sloup,
stožár‘, Bš socha sg. ‚zadní sloupek na kleči u rádla‘, Kl socha
sg. ‚pluh‘, SSJČ socha sg. ‚sloupek, podpora, na kterou je vlo-
ženo slemeno‘, „(v starších dobách) dřevěná rozsocha upra-
vená k orání, primitivní rádlo, pluh“) — Psl. *socha „u Slovanů
především slabší kmen nahoře s pahýlem po větvi, takže na-
hoře vzniká jakási hrubá vidlice, … dvě držadla, dole se sbíha-
jící, takže upomínají na onu vidlici sochy“ (Mch), přenese-
ním.

sošky  v sled. významu jen nář. — Od socha, viz sochy.

těhle  jen nář.; Jg těhle sg. f., SSJČ těhle sg. f. nář. — Od psl. kořene *tęg-
‚táhnout, napínat‘ příponou -le za doprovodného přehlasová-
ní kořenné samohlásky.

tíhlata  jen nář. — Viz tihle, přechodem k typu kuře.

tihle, tihlice, tihly  jen nář.; Jg tihle sg. f. — Viz těhle.

5    klače Ru 5 — kleče Po 1, Ju 1–4, 6, 7, Ru 4 — ručki Po 1 — ručički Ju 5, Ru 3 — ťíhle Ru 2

6    MAGP 16, AJPP 101, SSA 1.8, OLA 561, ALE 258

Kl