ČJA 3

27 tyčka v plotě (638) — mapa s. 93

1    M         tyčka — týčka (tíčka 114, 115,117–119, 129,130, tíčkrle 115)

lať

laťka (lajťka 335) — láťka — látka

lata 685, 712, 715, 736

latka

plaňka (pláňka 251, 406, 453, plaňko 224) — planka (též 306, 321, 461, plánka 313–315) — blaňka — blanka
(
též 461)

plotofka (též 215, 228, 320, 415, též plotufka 612, též plotovica 672)

vostávek (též 162)

vostávka

pletka (pletek 255)

pléščka 666, 677, 703 (plíščka 669, pliščka 671, plišťka 71, pléšček 676, plestva 457, 458)

ténka (tí- 411, 419, ti- 430, 463, 465, 518, 520)

brdlinko (brdlinka 225, šprdlinka 229, šprdliňka 229)

hráska 106,108, 110, 242

dračka 135, 325, 660

palcák

palasák 140, 152

húlka (hulka 65)

kolek 506, 628, 752 (kúl 751, kul 614, 615)

lišatka (lišetka 156, 157)

traláž f. 145, 147, 148 (trláž 144,162, traláž m. 145, 160, 161)

tralář m. 145, 154 (trelář 142, 253, tralář f. 227 trelát 142, 143, tralát 126)

tralářek (tralážek 233, telářek 154)

tralářka 239, 242 (traláška 145, 146, trláška 153, teláška 153)

šprle f. (šprlina 683, šprlík 753)

šprle n. (též 654, 684) — šprdle n.

štacheta (štachéta 710, 726, 729, štachétka 738, štaketa 71, štacholec 747, 83)

štachetle (štrachetle 319, štrachejtle 227, 228, 246, 248, 254, 320, štrachle 254)

štachetl (štachedl 307, štachejtl 149, štachet 818)

šticholec 146, 216, 217 (štircholec 216, štichole n. 218, štacholec 747, 83)

šejtka (zejt 123)

špingle f. (špíngle 456, 459, 460, špingle n. 749)

špingel m. (špingl 723, 749)

šteka 829, 836

šprušla 52, 63, 66 (šprusél 62, špršel 443, 454)

špelt 334, 444, 454 (špelta 328, 416, špel 643)

hont 719, 736, 737

S          pilička 152, lišťička 158, štrejholka 245, chráchorka 301, krákorka 301, samoslinka 310, mlovjina 460,
mlovjička 460, krkoška 725, špila 734, špricle 05, 07

N          deska 662, 670, šlahoun 217

2                 Mapa zachycuje nářeční pojmenování tyčky v plotě. V souvislosti s touto reálii může jít o novější výrobek
řemeslně upravený (řezáním a hoblováním) nebo předmět bez výraznějších úprav, tj. tenký kmínek stromu zba-
vený větví. V minulosti se vyskytovaly ještě ploty pletené ze slabších, k ohýbání vhodných prutů. Tyto věcné
rozdíly našly odraz v pojmenování a jsou příčinou hojné dubletnosti, popř. vícečetnosti nář. výrazů. Zadání
v dotazníku ukládalo explorátorům, aby si všímali i všech věcných rozdílů sledovaného předmětu. Výzkum do-
ložil, že se výrazově oba jmenované typy tyček namnoze neliší a že dřívější názvy pro neopracované tyčky se
často přenesly na novější typ. Ojediněle se však ještě vyskytla pojmenování, jež označují jistý druh tyček, např.
hont znamená většinou tyčku silnější, neupravenou.

Shromážděný materiál přinesl vedle výrazných diferencí lexikálních i hojné rozdíly slovotvorné (např. lať
× laťka × lata, tralář × tralářek), rodové (např. ostávek × ostávka, špingel m. × špingle f., šprle f. × šprle n.) a hlás-
koslovné; z těch však na mapě sledujeme jen ty nejvýraznější (např. laťka × látka, tyčka × týčka, plaňka × blaň-
ka
). Jazykovězeměpisná situace nás opravňuje řešit hláskovou diferenci látka × latka jako rozdíl slovotvorný.
Výraz látka v již. Čechách je hláskovou obměnou slova laťka (to je formální dem. k lať), zatímco na vých.
Moravě je podoba latka odvozena od slova lata. Mnohé ze zaznamenaných názvů jsou výrazy mající ještě
další, zpravidla širší význam, např. tyčka, hůlka, lať, kolek, plaňka, hrázka (srov. též např. I-216 třísky, III-123
kulatá příčka u žebříku). Četné jsou názvy přejaté, většina z nich je původu německého (např. lať, štacheta,
šprle, štangle).

Náš materiál byl srovnáván s materiálem zachyceným KLA. Údaji získanými KLA byla doplněna pří-
slušná hesla v oddíle 4, pokud přinesly rozšíření informací o výskytu jednotlivých slov. KLA registruje některá
další pojmenování tyčky v plotě, která naším výzkumem již nebyla zjištěna. Jsou to např. slovo pička hojně do-
ložené z Hořicka a Jičínska, výraz panenka, který se běžně vyskytoval na Žambersku a v okolí Rychnova nad
Kněžnou, název šarholec žaznamenaný na Roudnicku, pojmenování týsa objevující se na Žambersku
a Lanškrounsku a podoba tesa evidovaná v okolí Ústí nad Orlicí, Nového Bydžova a Poličky.

3                 V pestrém jazykovězeměpisném obraze velké území zabírají ne plně terminologizované výrazy tyčka,
plaňka, lať a laťka. Slovo tyčka pokrývá zhruba oblast svč. nář. s přesahem do střč. nář., sev. část čes.-mor. a střm.
nář. a proniká, zpravidla jako novější dubleta, i do areálů jiných tradičních názvů; hlásková obměna týčka tvoří
dva menší areály jednak na širším Náchodsku, jednak ve středním pásu vm. nář. a na přilehkém Kroměřížsku.
Pojmenování plaňka zahrnuje přibližně záp. polovinu Čech s výjimkou nejzápadnějšího úseku, varianta blaňka
se vyskytuje hlavně na Roudnicku. Jejich hláskové obměny planka a blanka jsou běžné v širokém zč. a jzč. okra-
jovém pásu. Ne zcela vyhraněné území zaujímá označení lať a laťka; nejčastěji se objevují v již. části střm. nář.,
na Boskovicku a Litovelsku a v nář. čes.-mor.; jako mladší dublety jsou hojné i v Čechách, soustředěnější ze-

jména v oblasti jzč. nář. V již. Čechách je pak častá podoba láťka, objevuje se tam i forma látka. Na Holešovsku
a Kyjovsku byly místy zaznamenány obměny
lata a latka.

Pro jv. Čechy je charakteristické označení plotovka, na jz. Moravě až téměř po Brno vytváří souvislou ob-
last název týnka. Širší Litomyšlsko vyděluje lexém ostávek, varianta ostávka je běžná na sousedním
Českotřebovsku. Na Olomoucku je typickým výrazem pléšťka, s ním příbuzné slovo pletka se dokládá z vých.
Táborska, jiná forma (plestev) z Doudlebska. Zvláště na Rakovnicku je časté slovo hůlka (porůznu se objevuje
i na jiných místech Čech a Moravy). Výraz lišatka je doložen především z míst záp. od Jihlavy a z Hlinecka. Již.
a jv. od Mladé Boleslavi je běžné pojmenování palcák. Lexém brdlinko tvoří malý areál na Roudnicku a sev. od
Prahy.

Dvě od sebe vzdálené oblasti vytvářejí přejaté názvy ze stejného základu, a to výraz štacheta ve Slezsku
a v přilehlém úseku vm. nář. a podoby štachetle na Chodsku a porůznu i jinde a štachetl na zč. okraji. Na sev.
Valašsku jsou běžné výrazy špingle f. (toto slovo se odděleně objevuje též v již. Čechách) a špingel m. (na sev.
Vsetínsku). Pro vm. nář. je nejtypičtější označení šprle. Varianta rodu ženského je běžná na širším Kyjovsku s pře-
sahem do jv. částí nář. střm., nachází se i v sev. a vých. okrajových oblastech střm. nář. Podoba středního rodu je
příznačná pro Uherskohradišťsko a Horňácko. Malý areál vytváří odděleně na Mělnicku její hlásková obměna
šprdle (v návaznosti na brdlinko). V jádru střč. nář. tvoří areál výraz tralářek. Podoba tralář se vyskytla zejména
v širším okolí Hradce Králové, Vysokého Mýta a Kolína, obměna tralářka tam byla zapsána spíše sporadicky. Va-
rianta ženského rodu traláž je doložena především z Českotřebovska. Na sev. Kolínsku a v jiných místech vých.
Čech bylo zapsáno pojmenování štycholec. Slovo šejtka tvoří menší území sev. a vých. od Mladé Boleslavi.

Ostatní výrazy nevytvářejí výrazné areály, jsou buď rozptýlené, nebo doložené víceméně sporadicky:
hrázka (zejména v Podkrkonoší), palasák (na Novobydžovsku), kolek (na Znojemsku a Vsetínsku), hont (na
Břeclavsku), šprušle (na jzč. okraji a v jm. městech), špelt (na sv. Plzeňsku a ojediněle v jč. nář.), šteka (na
Jablunkovsku) a další.

V mluvě měst se vedle tradičních názvů shodných s venkovským okolím prosazují většinou jako nové vý-
razy tyčka a laťka.

4    blanka  v sled. významu jen nář.; Jg, ALJ čm. — Adaptací výrazu pře-
jatého z něm., viz plaňka.

blaňka  jen nář.; KLA též Semilsko, zblaňka Královédvorsko, blaněk
Přeloučsko (Jg blaňky „dřeva v chlévě dohromady daná co
podlaha
, Kt polosilný kmen‘) Viz blanka a plaňka.

brdlinko  jen nář.; KLA brdlenka Ledečsko (stč. brdlo brdo tkalcov-
ské‘, Jg
brlení mřížoví‘, Kt brlina tlustá tyč‘, SSJČ brlenka,
brlina
tyčka, laťka v brlení, tj. v zábradlí, mřížoví‘) Z psl.
*brьdlo; počáteční brd- ukazuje na vliv subst. brdo (psl.
*bьrdo, pův. ‚tyčka‘, pak ‚tkalcovské brdo‘).

dračka  v sled. významu jen nář.; ALJ mor. Patrně přenesením vý-
razu
dračka tříska‘ na sledovanou reálii (Jg i SSJČ ‚louč‘).
Srov. II-216 třísky.

hont  jen nář.; Bš Valašsko (stč. prkno‘, Jg fošna, tlusté prkno‘, Kt
větší lať‘) Podle Mch přejato z některého románského jazyka.

hrázka  v sled. významu jen nář.; ALJ svč. (Jg „strom slabý, as jako
ruka, k jakékoli potřebě sloupaný, bidlo
) Specifikací form.
dem. od nář.
hráze (Jg ,bidlo‘).

hůlka  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ hůl) — Formální dem. od
hůl, specifikací.

chráchorka  jen nář. Hláskovou obměnou z krákorka, viz tam.

kolek  v sled. významu jen nář. (stč. i kólek kůl, kolík‘, Jg i koleček
mor. ‚oklestek‘, SSJČ nář. ‚kolík, dřívko vůbec‘) Formální
dem. od
kůl, specifikací.

krákorka  v sled. významu jen nář. (Jg krakholec „dřevo, v němž váha
u pumpy jest
“) — Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Kragholz Jg).

krkoška  jen nář. (Jg, SSJČ nář. i SSJ nář. suk, tenká větev, tenký
kmen‘, Kt
zbytek ulomené větve na stromě‘, krkoškový plot)
Nejasné.

lať  v sled. významu jen nář. (stč. lat, Jg i latžerď dlouhá, čtverhran-
ná‘, SSJČ
plochá dřevěná tyč‘) Adaptací výrazu přejatého
z něm., viz lata, příklonem k
subst. typu píseň.

lata  v sled. významu jen nář.; hluž. lata (stč. lata (?), Jg mor. lať‘, SSJ
lata deska‘) Adaptací výrazu přejatého z něm. (Latte lat‘).


latka  jen nář.; ALJ vm., SSJ dem. Formální dem. k lata, viz tam.

laťka  Jg i SSJČ dem., SSJ latka dem., dluž. latka Formální dem.
k
lať, viz tam.

látka  v sled. významu jen nář. Viz láťka, depalatalizace ť > t.

láťka  jen nář. Z laťka, dloužením kmenové samohlásky u dvojsla-
bičných slov v jzč. nář.

lišatka  jen nář. Patrně od lišta laťka‘.

lištička  v sled. významu jen nář. Přenesením form. dem. od lišta (to
ze střhn.
liste).

mlovička, mlovina  jen nář. (Jg mlov f., mlovina tyčka na ohražení
pole, žerď‘) — Nejasné.

ostávek  jen nář.; Jg (SSJČ též odstávek — obě nář. ‚mladý stromek
nebo větev použité jako kůl plotu‘) — K nář.
ostavět ,obstavět‘.

ostávka  jen nář. — Viz ostávek.

palásek  jen nář.; ALJ podkrk. (Jg palasek „pníček strmící ze země,
dřevce, kyj, klacek“) — Nejasné, podle Mch k
parkos ‚odnož
z kořene stromu‘, to od
pastorek ‚vedlejší odnož‘. Specifikací.

palcák  v sled. významu jen nář.; ALJ podkrk. — Patrně od palasák
adideací k palec.

pilička  jen nář. (Jg pílen, pílený slc. ‚pilou řezán‘) — Od nář. pílit ,řezat
pilou‘.

planka  jen nář. (Jg ,dřevo, jímž se zahrazuje pole‘, SSJČ planka pl. n.
nář. ‚dřevěná trámová ohrada starého chodského dvora se
stříškou‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm. (
Planke).

plaňka  SSJČ též plaňko říd. (Jg ‚dřevo, jímž se zahrazuje pole‘, SSJČ
plaňka pl. n. nář. ‚plaňkový plot‘) — Viz planka, cizí nk se
adaptovalo jako
ňk (srov. verbuňk). Nelze ani vyloučit přiklo-
nění k
pláňka ‚planý ovocný strom‘.

pléšťka  jen nář.; Jg plestev, pleství ‚oklestek, klacek v plotě‘, Bš (Jg
pleství též ‚stěna z prken, hlínou obalená‘) — Od plestev, to
z
plést.

pletka  v sled. významu jen nář. (Kt ‚něco pleteného nebo k pletení‘)
Od plést, specifikací.

plotovka  Kt též plotůvka ‚menší kůl v plotě‘, SSJČ též plotůvka říd.,
KLA svč. — Univerbizací spojení
plotová tyčka.

samoslinka  jen nář.; SSJČ samoslička nář. ‚tyčka z uschlého stromu‘
(Kt
samoschlice, samoschlička, samoslička ‚(samo)uschlý
strom‘) — Hláskovou úpravou složeniny ze spojení
samo +
uschlá (tyčka).

šejtka  jen nář.; ALJ podkrk. — Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Scheit ‚poleno‘, Jg šejtštípané dříví, poleno‘, SSJČ šajt, šejt
nář. ‚velké (rozštípnuté) poleno‘).

špelt  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (středohornoněm.,
středodolnoněm.
spelte ‚oštípnuté dřevo, odštěpek s hro-
tem‘).

špile  f. jen nář.; ALJ vm., KLA též Novobydžovsko, Příborsko (Jg
špilka dem. od neobvyklého špila ‚špendlík‘, Kt špílek ‚špejl‘)
— Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Spille ,špejle, rozporka‘).

špingle, špingel  jen nář.; ALJ špingle jč., špingla, špingl vm. —
Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Spängel, Spengeldřevěná
příčka‘).

šprdle  n. jen nář.; KLA šprdleň Kroměřížsko, šprdlen Slavkovsko —
Viz šprle,
-dl- patrně vlivem výrazu brdlinko, s nímž zeměpis-
ně souvisí.

šprle  f., n. jen nář; Kt f., SSJČ f. i n., obě nář., Bš šprla f., KLA šprleň
Holešovsko, Kojetínsko (Jg n. ,mečíky, šprysle‘, Kt šprla f.
,plot‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Sperrlatten
brlení‘).

šprušle  v sled. významu jen nář. (SSJČ též sprušle, šprusel, vše ‚příč-
ka u žebříku‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm. (střhn.
sp-
ruzil
),
viz šprycle.

šprycle  jen nář.; KLA Novopacko, vč., vm. (Jg šprejsel, šprysl, SSJČ
šprycl, šprysel, vše ‚příčka u žebříku‘, Kt špryncle ‚příčka
u žebřiňáku‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Spreize
příčka‘, podle Mch Sprinzel ‚příčel (žebříku)‘).


štacheta  jen nář.; SSJC nář. (Jg ‚špičaté koly, kolí‘) — Adaptací výrazu
přejatého z něm.
(Staket ‚tyčkový plot‘).

štachetl  jen nář.; ALJ štachýt vm., KLA štachejtlík Rakovnicko — Viz
štacheta.

štachetle  jen nář.; SSJČ nář., též štachejtle nář. — Viz štacheta.

štangle  f. jen nář. (Kt ‚tyč, žerď, ráhno‘, SSJČ ‚tyč‘ poněkud zast. ob.)
Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Stange ‚tyč, bidlo, žerď‘).

šteka  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Stecken ‚hůl, tyč-
ka‘).

štrejholka  jen nář.; ALJ štrejholec Ledečsko — Adaptací výrazu pře-
jatého z něm.
(Streichholz).

štycholec  jen nář.; KLA též Ledečsko, Kt štycholcový plot — Adaptací
výrazu přejatého z něm.
(Stichholz).

tralář  v sled. významu jen nář.; ALJ podkrk. (Jg traláře, tralaře
stromky k latím uvázané‘, SSJČ tralář ‚mřížoví z latěk‘) — Viz
traláž, záměnou
ž a ř.

tralářek  jen nář. — Formální dem. k tralář, viz tam.

tralářka  jen nář.; SSJČ dem. slang., trelážka dem. (Kt tralářkový plot)
Změnou rodu k tralářek (viz tam) podle shodných plurálo-
vých forem. Případně též působením výrazů
plaňka, tyčka.

traláž  f. v sled. významu jen nář. (SSJČ treláž f., traláž slang. ‚mřížoví
z latěk‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm. (středoněm.
Tralje ,mříž‘).

tyčka  Jg, SSJČ, SSJ, pol. tyka, hluž. tyč, tyčk — u všech nespecifikova-
ný význam ‚tyč‘ obecně — Podle Mch z něm., specifikací.

týčka  jen nář.; ALJ vm. — Viz tyčka, dloužením kořenného vokálu.

týnka  jen nář.; Jg, Kt i týňka (stč. týn ‚plot, ohrada‘, SSJČ týn ‚ohra-
zené místo‘) — Formální dem. k
týn ‚ohrazené místo‘, přene-
sením.

5    tička Ju 2 — lať Ju 1, 6, Ru 5 — łaťka Ru 4 — łata Ju 7 — łatka Ju 7 — plaňka Ru 2, 3 — planka Ru 2 — blanka Ru 1 — blaňka Ru 1 — lajsna Ju 5 — šta-
chétka Ju 4 — štachejtle Ju 1 — štachejta Po 1 — štachejt Po 1 — tralářka Ju 3 — traláška Ju 2 — létva Ju 5 — taraba Ju 7

6    ASJ IV 195, SSA 5.4, OLA 940

Fi