ČJA 2

222 pouť (titulární slavnost) (2098 a) — mapa s. 467

1    M         pouť f.

pou m./f. (pouť m. 113, 142, 158)

hody

             hotki

posvíceňí (posficeňi 807, posvicéň 611, 612, 614)

(v)otpust

krmaš m. (ž 827, též krmáš 749) — k’ermaš (též kermaš 830) — karmaš

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro tzv. titulární slavnost, tj. pův. církevní slavnost k uctění památky světce,
jemuž je zasvěcen místní kostel, spojenou s lidovou zábavou, různými atrakcemi apod. Na Moravě a ve Slezsku
mohou však některé zapsané výrazy označovat též výroční oslavu vysvěcení kostela, rovněž spojenou s lidovou
veselicí a hodováním. V Čechách se oba významy rozlišují (pro druhý význam se tu užívá slova posvícení).
K mapování na husté síti byla položka regionalizována na Moravu.

Nář. materiál se diferencuje zejména lexikálně; doloženy jsou též rozdíly hláskoslovné (např. pout
f. × pouť f., krmaš × kermaš × karmaš), slovotvorné (hody × hodky) a rozdíly v rodu (pout m. × pout f.).

Rozdíl mezi pout f. × pouť f. pokládáme za hláskoslovný; u obou podob je genitiv zakončen na -i. U po-
doby pouť m. nemáme genitivní formu doloženu, proto ji z praktických důvodů podřazujeme pod pout m.
K přesnému zeměpisnému rozšíření forem pout m., pout f. a pouť f. viz II-221 pouť.

Ve snaze odlišit titulární slavnost od tzv. císařského posvícení byly zejména na Moravě zapsány nář. ekvi-
valenty porůznu ve spojení se shodnými či neshodnými přívlastky. Tyto rozlišující atributy vztahující se k svět-
ci, jemuž je místní kostel zasvěcen, nebo k období konání slavnosti (např. bartolomějský, kateřinský, václavský,
dušičkový, jarní; na Františka, na Petra a Pavla apod.), k charakteru slavnosti, popř. vyjadřující její vztah k tzv.
císařskému posvícení (malý, mladý) jsou redundantní, a proto byly z mapování vyloučeny.

Hláskoslovné varianty krmaš/kermaš/karmaš jsou výsledkem rozdílné hláskové adaptace slova cizího pů-
vodu v českém jazykovém prostředí; k jejich přesnějšímu zeměpisnému vymezení viz II-223 posvícení (císař-
ské). Označení karmaš je ve slezských nář. a na Valašsku doloženo též ve významu ‚menší hostina po křtu‘ nebo
‚po pohřbu‘ (Bš).

3                 K základní lexikální trichotomii pouť f. / pout f., pout m. × hody × krmaš/kermaš/karmaš přistupují re-
gionalismy odpust a posvícení.

Čechy s přesahy zhruba na záp. polovinu Moravy dokládají pojmenování pouť f., pout f. a pout m. Podoba
pouť f. byla zapsána též ve stř. úseku vm. nář. a v nář. skupině frenštátské.

Vých. polovina Moravy užívá v sledovaném významu výraz hody; deminutivní forma hodky byla zazna-
menána zvláště na Kroměřížsku.

Záp. skupina slez. nář. se vyděluje ekvivalentem karmaš m., její nejvýchodnější úsek podobou krmaš
a Těšínsko hláskovou variantou kermaš. Pro Hlučínsko a většinu přechodných nář. česko-polských je charakte-
ristické označení odpust m.

Na Třebíčsku a Znojemsku vytváří menší areál výraz posvícení.

Městská mluva je téměř shodná s nář. okolím. O ústupu tradice této slavnosti ve městech svědčí situace
v některých městech v sm. pohraničí: z nich nář. ekvivalenty nejsou doloženy.

4    hodky  jen nář. — Formální dem. k hody, viz tam.

hody  v sled. významu jen nář.; Jg slc. a mor. ‚posvícení‘, SSJČ plt.
nář. ‚posvícení‘, SSJ ‚památka založení nebo posvěcení chrá-
mu a hostina v tento den‘ — Z psl. *godъ pův. ‚příhodný čas‘
(hod v češtině znamenalo svátek s bohatým jídlem, pak i jen
hostinu).

karmaš  jen nář.; Jg též karmeš, ‚posvícení, hody‘, Bš ‚císařské po-
svícení‘ Opav., Kl karmáš, karmeš ‚posvícení‘ — Viz kermaš.

kermaš  m. jen nář.; Jg kermeš slc. ‚posvícení‘, SSJ kermeš nář.
‚hody spojené s lidovou zábavou‘, pol. kiermasz, ‚místní kos-
telní slavnost, obvykle při příležitosti svátku patrona daného
kostela‘, hluž. kermuš, kermuša ‚posvícení‘ — Adaptací výra-
zu přejatého z němčiny; viz krmaš.

krmaš  jen nář.; Kt, Bš, laš., SSJČ nář., u všech krmáš ,posvícení‘ —
Adaptací výrazu přejatého z něm. (střdn. kermesse = spis.
Kirmes (Kirchmesse) ‚posvícení‘). Nář. realizací se slabič-
ným r (vzniklým hyperkorektním krácením výchozí skupiny
-ir-) a slezským krácením z krmáš (srov. 1 M, b. 749).

odpust  m. jen nář.; Kt ‚posvícení‘ u Opavy, SSJČ nář., Bš ‚pouť,
pouťová slavnost‘, SSJ ‚památka založení nebo posvěcení
chrámu‘, pol. ‚místní kostelní slavnost, obvykle při příleži-


             tosti svátku patrona daného kostela‘ (Jg ‚odpuštění, dovole-
ní‘) — Etym. nejasné; patrně od odpustit, to z psl. *pustiti
(Mch).

posvícení  v sled. významu jen nář. (stč. posvěcenie, posviecenie, zř.
posvacenie ‚výroční svátek na památku zasvěcení chrámu‘,
Jg ‚posvěcení chrámu‘, též ‚hody posvícenské‘, SSJČ též
poscení nář. ‚podzimní výroční slavnost s lidovými zábava-
mi na památku posvěcení chrámu‘, citováno z PSJČ) — Ze
stč. posvětiti ‚požehnat‘ (to z psl. *svętъ); délka patrně vznik-
la až v dějovém jméně (posviecenie). Nový význam ‚pouť‘
patrně vlivem mor. hody, které znamená jak ‚pouť‘, tak ‚po-
svícení‘.

pout  f. jen nář. (stč. pút f. ‚pouť, cesta, putování‘) — Depalatalizací
z pouť; viz pout m. a pouť f.

pout  m. jen nář.; stč. pút m. ‚pouť, cesta, putování‘, Jg též pút m.
zast. ‚posvěcení chrámu‘, SSJČ nář. ‚titulární slavnost‘, Bš
záp. Mor. — Z psl. *p
m. pův. ‚cesta‘, ‚chůze‘. Slovo izolované. Užší význam ‚titulární slavnost chrámu‘ je z ‚putování‘ na posvátné místo. Tvrdé zakončení důsledkem historické depalatalizace.

pouť  f. Jg ‚posvěcení chrámu‘, SSJČ ‚titulární slavnost‘ — Z psl.
*p
m./f.; viz pout m.

5    —

6    ASJ IV 350

Ši