ČJA 2

191 pohřeb (1945) — mapa s. 411

1    M         pohřeb (pohřub 801, pohřob 801) — pořeb (pořob 801) — póřeb (pohřeb 108, 139, též 244) — pohřib

funus — fúnus (též 130, 148, 304, 30, 62, 75) — funús (též 112, 503) — funos (fonos 611, též 605)

2                 Zjišťovalo se nář. pojmenování pro souhrn úkonů spojených s pohřbením, tj. pro pohřeb. Vedle běžného
slova pohřeb, shodného se spisovným jazykem, objevuje se jako dubleta poněkud zastaralý přejatý výraz funus.
Oba lexémy se vyskytují v četných hláskových variantách.

Mladší generace užívá častěji pojmenování pohřeb, slovo funus pociťuje již jako expresivní. Tak je tomu
především ve městech.

3                 Na celém území je rozšířeno slovo pohřeb, popř. jeho hláskové varianty. Pro Slezsko je typická obměna
pohřib. V sv. Čechách se nachází protáhlý areál podoby póřeb, sahající z Pojizeří až k mor. hranici na jižní
Svitavsko. Na Zábřežsku, Boskovicku a rozptýleně i jinde (především v sv. Čechách) se setkáváme s variantou
pořeb.

Starý ekvivalent funus (a jeho obměny) je běžný v celých Čechách a na záp. polovině Moravy, odkud za-
sahuje až ke Kroměříži. Zpravidla je dubletní se slovem pohřeb, pouze na jz. Moravě (zvláště na Znojemsku)
bývá pojmenováním jediným.

Areál s hláskovou variantou fúnus zabírá velkou část jzč. nář. oblasti (bez záp. a jv. okrajů) a jižní část střč.
nář. oblasti, odkud vybíhají dva úzké pruhy, a to jeden na sever k Hradci Králové a jeden na východ k Brnu.
S podobou funús se setkáváme na svč. okrajích, s obměnou funos na Znojemsku (ojediněle i na Chodsku). Na
zbývajícím území v Čechách a v přilehlé části záp. Moravy se vyskytuje podoba funus. Ta byla také zazname-
nána rozptýleně jako dubleta při hranicích areálu s podobu fúnus. V tomto případě nebyla mapována.


4    funos  jen nář. — Na Chodsku disimilace samohlásek ve slově funus.
Na Znojemsku vliv střm. změny u > o. Viz funus.

funus  Jg, SSJČ poněk. zast. a ob. — Zkrácením z pův. fúnus, viz tam.
Srov. PRO A1b.

funús  jen nář. — Viz funus.

fúnus  jen nář.; SSJ arch. — Přejato z lat. fūnus, původní výslovnost.

pohřeb  stč. též f., Jg, SSJČ, SSJ pohreb i star. pohrab, pol. pogrzeb,


hluž. pohrjeb, pohrjebk — Deverbativum od pohřbít, to od
psl. základu *grьb-.

pohřib  jen nář. — Úžením sekundárně zdlouženého -ě- a zkrácením
(ě > ie > í > i). Viz pohřeb.

pořeb, póřeb  jen nář. — Zánik souhlásky -h- ve skupině -hř-. Nové
dloužení ve slově póřeb.


5    pohřeb Ju 5, 6, Ru 2 — pořeb Ju 2, 3 — póřeb Ju 4 — póhřeb Ju 4, Ru 4 — funus Ju 1–5, Ru 2, 4 — funús Po 1

6    —

Om