ČJA 2

134 potok (1254) — mapa s. 307

1    M         potok

strouha — struha

járek

ipopa (kříkopa 685)

2                 V nářečním označení potoka, tj. menšího přirozeného vodního toku, se objevily především rozdíly lexi-
kální. U pojmenování strouha byla dále zaznamenána hláskoslovná obměna struha. Výchozí hlásková podoba
ekvivalentu křípopa, tj. příkopa, nebyla v sled. významu zapsána, srov. však mapu II-146 příkop u cesty.
Označení potoka mají dvojí motivaci. Jde jednak o primární pojmenování označující tekoucí vodu (potok, strou-
ha
), jednak o názvy vzniklé přenesením označení vodního koryta na vlastní vodní tok (příkopa, járek).

Při výzkumu v Čechách, zvláště severovýchodních, bylo někdy obtížné odlišit význam slova strouha
‚umělý vodní tok‘, resp. ‚příkop naplněný vodou‘, od sledovaného významu ‚potok (přirozený vodní tok)‘. Oba
významy tu často splývají. Dnešní jádrové území výskytu pojmenování strouha v námi sledovaném významu
představuje oblast mezi Mladou Boleslaví a Hradcem Králové.

3                 Základním, většinovým pojmenováním je výraz potok, který byl zaznamenán téměř na celém zkoumaném
území. Ostatní názvy vytvářejí menší areály. Z nich největší oblast zaujímá svč. ustupující výraz strouha (na
Mladoboleslavsku) s hláskovou obměnou struha (ve východní části daného areálu). Sev. okraj nář. slezských se
vyděluje označením křípopa.

Na Břeclavsku a Kyjovsku byl zapsán regionalismus járek.

Města charakterizuje pojmenování potok, shodné se spisovným jazykem.


4    járek  jen nář.; Jg dem. od jar, Bš ‚potůček tekoucí ze studánky nebo
z roztálého sněhu po dešti‘, SSJČ nář. ‚potůček tekoucí ze
studánky‘ (SSJ járok ‚příkopka na odtékání vody‘, pol. Jarek


                   dem. ‚údolí‘) — Přenesením významu ‚rýha vyrytá na svahu
vodou při jarním tání‘. Podle Mch přejato z maď. (árok
‚strouha‘).

křípopa  jen nář. — Přenesením. Metateze nář. příkopa ‚příkop‘.

potok  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. — Z psl. *tekti ‚plynouti, běžeti‘ v ab-
lautovém stupni
-o-.

strouha  v sled. významu jen nář.; stč. strúha, dluž. tšuga, pol. stru-
ga
‚malá říčka‘ — Z psl. *struga ‚vedlejší rameno řeky‘, to od
*sreu- ‚téci‘, přenesením.

struha  v sled. významu jen nář.; stč. (SSJČ poněk. zast. a obl. mor.
,uměle otevřené vodní koryto‘) — Od subst.
strouha, staré
mor. krácení dvojslabičných slov, které v tomto případě sahá
až do sv. Čech (podobný rozsah krácení je u slova
hrouda,
viz V-154).

5    potok Ju 1–6 — járek Ru 5

6    ASJ IV 19:7a, MAGP 524, AJPP 334 a), OLA 2617, ALE 22

Kl