ČJA 2

103 jitrocel větší (1378b) — mapa s. 245

1    M         (j)itrocel (itrocel 206, 208, 210, 238, 506, 605, jitrucel 237, 314, 316, 327, itrucel 311, jitrocél 624, hәtro-
cel 611) — (j)ítrocel (ítrocel 131, 301–303, 305, 310, 334, 404) — (j)itrocíl (itrocíl 227, jitrocil
211, 227, utrucíl 630) — jítrocíl 213, 241, 432 (ítrocíl 227) — trocíl

(j)itrocín (též 230, jitrocen 433, ítrocen 420, itrocín 403, 414, trocín 439, 453) — ítrocín

(j)itrocí n. (též 105, 257, itroci 406, též itrocí 257) — (j)ítrocí n. 405, 406

celňík (šeroké celňik 647)

celdoň 133, 143, 152 (celdon 142, celduň 133)

cendolín

cvalňik 105, 119 (cválňik 104, cwálňik 103)

jazik 215

psí jazyk 629, 658, 757

volský jazik (volckej j. 406, volák 242)

jazýček (hloché jazéček 665, šyroky jazyček 802, 822)

psí jazýček

jazýčky 748, 804, 813, 818 (jynzyčky 833–836)

bapka 815–817

babi list

babi lii (bapske liśći 818)

babi listek 825 (bapči 1. 826, bapsky 1. 828, bapsk’i 1. 831, babi listky 824, 827, pobapčanne listky
832)

kołocýř 739, 740, 749

hochu 632

babí ucho (též 508, bapské u. 722, babí ucha, ušy 723, babi ušy 806, 810, 811)

             myší (h)ucho (m. (h)ouško 230, 511, 514, 622, 625, 634, 637, meši huši 620)

             prasečí ucho (p. hóško 623, p. uše 648, též p. uši 106, též p. huši 620)

             psi (h)ocho 652, 654 (též 651)

             sviňí (h)ucho (s. hóško 636, s. hocho 661)

             volí ucho (též 709, 83, volej ucho 713, krafski hocho 655)

             volské (h)ucho (volovo (h)ucho 633, 638, 642, 659, 675, 708, 709, 712, 714, 715, 753, 756, vołoví ucho
751)

S          zaječí ucho 711 nedubl., bapsky dřist 823 nedubl., krhaňičkovo lisťi 106, psosór 718 nedubl., végerichblat 119

2                 Otázka byla zaměřena na jitrocel větší, tj. bylinu s přízemní růžicí listů, bezlistou lodyhou a klasem narů-
žovělých kvítků, běžně se vyskytující u cest, na pastvinách a na lukách (Plantago major L.).

Repertoár pojmenování zapsaných v Čechách je v podstatě shodný s položkou II-102 jitrocel kopinatý,
i když se někdy územně značně liší. Výzkum přinesl velké množství diferencí lexikálních, slovotvorných i hlás-
koslovných. Pro lexikální diferenciaci je charakteristická především opozice základních lexémů: jitrocel × cel-
ník
× jazyk × ucho. K těm přistupují další lexémy, které vytvářejí menší nebo nesouvislé areály, např. babka, cel-
doň
, cvalník, kolocíř a list. Ve Slezsku a na sev. Valašsku se projevuje tendence k užívání plurálových podob
u jednotlivých pojmenování (jazýčky, listí, uši).

Pokud jde o slovotvorné rozdíly, výzkum postihl v podstatě tytéž diference jako u otázky Dotazníku 1378a jitro-
cel kopinatý, tzn. jitrocíl × jitrocín × jitrocí, jazyk × jazýček, celdoň × cendolín. Navíc se objevuje slovotvorná
opozice list × listí × lístek. Shody s otázkou 1378a (srov. II-102 jitrocel kopinatý) se dokládají i u hláskoslovných variant lexému jitrocel.

Některé výrazy, zvláště na Moravě a ve Slezsku, jsou blíže specifikovány adj. přívlastky babí, volí, volský,
kravský, psí, prasečí, sviní, myší, zaječí; ty jsou na mapě vyznačeny šrafami. Většina zaznamenaných specifiku-
jících adjektiv se často objevuje v bot. lid. názvech různých planě rostoucích květin. Adjektiva utvořená od ná-

zvů zvířat jsou běžná v mnoha rozmanitých dvojslovných pojmenováních pro rostliny, srov. např. II-102 jitrocel
kopinatý, II-107 vlčí mák, II-115 přeslička, II-116 prvosenka.

3                 Zeměpisná situace je na celém zkoumaném území velmi pestrá. V Čechách kontrastuje výraz jitrocel,
shodný se spis. jazykem, především s názvy jazyk a celník, na Moravě stojí ve vzájemné opozici lexémy ucho,
jazýček a listí, resp. lístek.

V podstatě na celém území Čech s přesahy na Zábřežsko, širší Novoměstsko a jz. část Moravy se objevu-
je pojmenování jitrocel. Proniká totiž i do oblastí svých variant a jiných lexémů; jsou to výrazy jazyk, většinou
s adj. přívlastkem volský, v širším okolí Prahy a celník na členité oblasti v svč. nář. přibližně mezi Mladou
Boleslavi, Hradcem Králové a Náchodem a odděleně na vých. Novoměstsku s přesahem do přilehlých střm. di-
alektů, ojediněle i jinde, např. na Zábřežsku. Z Královéhradecka a sporadicky z podorlického úseku se dokládá
výraz celdoň a z Chrudimska jeho slovotvorná varianta cendolín. V Podkrkonoší a ojediněle na Náchodsku byl
zapsán lexém cvalník.

Pokud jde o pojmenování jitrocel a jeho varianty, je zeměpisná situace do značné míry podobná položce
II-102 jitrocel kopinatý (srov. tam). Slovotvorná a hláskoslovná diferenciace tohoto lexému se projevuje zvláště
v jzč. nářečích.

Na celé Moravě kromě její jz. části převládá pojmenování ucho doplňované různými adj. přívlastky odvo-
zenými od názvů zvířat. Adj. volí se objevuje mezi Prostějovem, Kroměříží a Lipníkem nad Bečvou, místy i ve
vm. nář., a to na jz. Valašsku a záp. Uherskobrodsku. Přívlastek volský je typický v podstatě pro celá nářečí vm.
bez jejich sev. části, přes vých. okraje střm. nář. přesahuje až na vých. Brněnsko a dokládá se též z Prostějovska.
Pro Litomyšlsko, kam název ucho přesahuje z Moravy, a přilehlý úsek střm. dialektů je příznačné adj. doplnění
prasečí, pro záp. Prostějovsko sviní. Z oblasti mezi Brnem a Jihlavou se dokládá přívlastek myší. Pro sev. část
vm. nář. se sousedním okrajem nář. slezských je charakteristické adj. babí. Výraz ucho se vyskytuje roztrouše-
ně též v Čechách, a to s adj. myší jv. od Kolína a již. od Příbrami, ve spojení s přívlastkem volský jz. od Kolína.

Na větší části střm. nář. znojemského a židlochovického typu a na přilehlém již. Brněnsku vytváří souvis-
lý areál lexém jazýček, ten je zvláště v sv. části tohoto areálu často doplněn adj. psí. Spojení psí jazýček se obje-
vuje rozptýleně i v areálu slova ucho. Samotné pojmenování jazýček je běžné na Moravskokrumlovsku,
Znojemsku a na sz. Litovelsku, v plurálové podobě jazýčky tvoří souvislý areál na Jablunkovsku a v sousedním
ostravickém úseku. Nedeminutivní forma jazyk s adj. přívlastkem psí se vyskytuje ojediněle na Kopanicích a na
vých. Boskovicku.

Doplnění adjektivem babí se kromě spojení se slovem ucho na Moravě objevuje též ve Slezsku, zde však
ve spojení s výrazy listí v opavském nář. typu, lístek na Frýdecku a Těšínsku, list např. na Hlučínsku.

Další lexémy tvoří jen malé areály: babka na Frenštátsku a kolocíř při sv. okrajích vm. nářečí.

Pro mluvu měst v Čechách a většinu měst na Moravě je příznačné rozšíření pojmenování jitrocel, z někte-
rých mor. měst se dokládají regionalismy shodné s příslušným venkovským okolím.

4    babí list  jako sousloví jen nář.; Kt — Z adj. babí, viz babí ucho, a ze
subst. list, označujícího nápadnou součást sledované rostli-
ny.

babí lístek  jako sousloví jen nář. — Formální dem. od babí list, viz
tam.

babí listí  jako sousloví jen nář.; Kt u Moravské Ostravy ‚jitrocel‘ —
Kolektivum k babí list, viz tam.

babí ucho  Jg ‚jitrocel‘, SSJČ lid. — Dvojslovné pojmenování z adj.
babí a ze subst. ucho, viz tam. Není vyloučeno, že vzniklo
kontaminací názvů babí list a volí, respektive volské ucho (Mch).

babka  v sled. významu jen nář.; Jg (pol.) botan., pol. — Přenesením
významu patrně na základě asociace s dvojslovnými názvy
obsahujícími adj. babí, viz např. babí ucho.

babský dřist  jen nář. — Dvojslovné pojmenování z adj. babský ‚lido-
vý, domácí‘, např. léky, a ze subst. dřist (nář. ‚lejno‘), srov.
např. II-116 prvosenka.

celdoň, celník, cendolín, jitrocín, jítrocín, jazýček, jazýčky, ja-
zyk, jitrocel, jítrocel, jitrocí, jítrocí, jitrocíl, jítrocíl
  — viz
II-102 jitrocel kopinatý.

kolocíř  jen nář.; stč. skorocel ‚jitrocel‘, Jg kolocir velký slc., Kt ko-
locíř
, SSJ nář. kolocier — Hláskoslovnými obměnami ze sko-
rocel
‚rychle hojící‘, to od skorý ‚rychlý‘ a celiti ‚hojiti‘
(Mch). V návaznosti na sloven.

krhaničkovo listí  jen nář. (stč., SSJČ krhavý ‚chorobně slzivý, mok-


vající‘, Jg krhání ‚očí slzavost‘) — Dvojslovné pojmenování
složené z posesivního adj. a z hromadného subst. listí.

myší ucho  jako sousloví jen nář. — Z adj. myší a ze subst. ucho, viz
tam.

cvalník  jen nář.; ALJ cvalnik svč. Jilemnice, Křížlice ‚jitrocel širo-
kolistý‘ — Nejasné, patrně přenesením (a současně záměnou
sykavky za afrikátu) ze zvalník (stč. svalník lékařský), což je
lid. název pro stračku.

psí jazýček, psí jazyk  — viz II-102 jitrocel kopinatý.

psí ucho  jako sousloví jen nář. (Bš psí ocas ‚jitrocel‘) — Z adj. psí
a ze subst. ucho, viz tam.

prasečí ucho  jako sousloví jen nář. — Z adj. prasečí a ze subst. ucho,
viz tam.

psosór  jen nář. (Jg psoser, psosor ‚jméno některých rostlin, např.
merlíku, kopřivy‘, SSJČ psoser ,lid. název některých léči-
vých, nepříjemně páchnoucích rostlin, nejčastěji mer-
líku‘) — Mylným přenesením názvu z jedné léčivé byliny na
druhou.

sviní ucho  jako sousloví jen nář. — Z adj. sviní a ze subst. ucho, viz
tam.

trocíl  — Viz II-102 jitrocel kopinatý.

ucho  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování patrně na
základě podobnosti tvaru listů jitrocele většího a ucha ‚ušní-
ho boltce‘.

végerichblat  jen nář. — Přejato z něm., složenina z Wegerich ‚jitro-
cel‘ a Blatt ‚list‘.

volí ucho  jako sousloví jen nář.; Bš, SSJ nář. volie ucho — Z adj. volí
a ze subst. ucho, srov. volské ucho.

volské ucho  Jg mor., SSJČ lid., SSJ nář. — Sousloví z adj. volský, viz
volský jazyk, a ze subst. ucho, viz tam.

volský jazyk  jako sousloví jen nář.; stč. volový, voluj jazyk ‚jitrocel‘,
Jg volský jazejček, SSJ — Z adj. volský a ze subst. jazyk, viz
tam.

zaječí ucho  jako sousloví jen nář. (Jg ‚botan. jméno rozličných by-
lin‘) — Z adj. zaječí a ze subst. ucho, viz tam.

5    jitrocel Ru 4 — itrocel Ju 5 — itrocín Ru 3 — ňitrocíl Ru 3 — vitrocíl Ru 2 — itrci lisťi Po 1 — celňik Po 1 — celňik krátkej Ju 1 — babi ucho Ju 4
— miší uši Ju 2

6    —

Pv