2                 Mapa sleduje nář. ekvivalenty pro keř, dřevinu rozvětvující se téměř hned od kořene. Většina diferencí je
lexikální povahy.

Z mapování jsme vyloučili výrazy korč a kotrč, protože zpravidla označují keř zakrslý.

3                 V celých Čechách a na většině Moravy se užívá názvu keř. Sv. část Moravy a Slezsko mají odlišná po-
jmenování, většinou jiné lexémy.

Slovotvorná varianta základního výrazu – křák – se vyskytuje ve vých. části slezských nářečí. Zábřežsko
a Litovelsko (dále domažlický úsek a záp. část jzč. nářečí, zde dubletně s keř) je charakterizováno slovem kopec.
Stř. pás vm. dialektů, Přerovsko, Holešovsko a Jablunkovsko se vydělují označením chrást. Další areál tvoří vý-
raz kříb, který byl zaznamenán v záp. podskupině slezských nářečí a v přilehlém sev. úseku vm. dialektů. Na sv.
Kyjovsku bylo zapsáno sporadické označení cháb.

4    cháb  jen nář. (Bš ‚haluz, prut‘) — Psl *chabъ.

chrást  v sled. významu jen nář., Bš, hluž. chróst (SSJČ říd. chrasti-
na ‚křovisko‘) — Psl. *chvorstъ označovalo původně suché
větve stromů a keřů, pak rozšířeno i na nesuché keře.

keř  stč., Jg, SSJČ, SSJ ker, pol. kierz — Psl. *kъr’ь souvisí s kořen,
původní význam ‚odnož‘.

kopec  v sled. významu jen nář., Bš — Přenesením významu ‚kopec‘
na keř; kopec (navršená zemina) i keř označovaly hranici.

křák  jen nář., Bš křok, pol. krzak — Souvisí s keř, viz tam.

kříb  jen nář., Jg křib mor., SSJČ též křib nář. — Souvisí s keř (křib
i ve významu ‚kopec‘).

škříček  jen nář., Bš i dem., SSJČ kříček dem. — Přisunutím š- k dem.
křik, viz tam (srov. též I-145 poklička).

škřípek  jen nář. — Souvisí patrně s křib (přisunutí š-).