ČJA 2
85 keř (1351) — mapa s. 211
1 M keř (keř f. 108)
křák
kříb (křéjb 704)
chrást
kopec (též 305, 308, 309, 316, 322, 330–332, 337, 432, 820)
cháb 711,712, 74
S škříček 736, škrípek 737
N kotrč 628, korč 832
2 Mapa sleduje
nář. ekvivalenty pro keř, dřevinu rozvětvující se téměř hned od kořene. Většina diferencí je
lexikální povahy.
Z mapování jsme vyloučili výrazy korč a kotrč, protože zpravidla označují keř zakrslý.
3 V celých
Čechách a na většině Moravy se užívá názvu keř. Sv. část Moravy a Slezsko
mají odlišná po-
jmenování, většinou jiné lexémy.
Slovotvorná varianta základního výrazu – křák – se vyskytuje ve vých. části slezských nářečí. Zábřežsko
a Litovelsko (dále domažlický úsek a záp. část jzč. nářečí, zde dubletně s keř) je charakterizováno slovem kopec.
Stř. pás vm. dialektů, Přerovsko, Holešovsko a Jablunkovsko se vydělují označením chrást. Další areál tvoří vý-
raz kříb, který byl zaznamenán v záp. podskupině slezských nářečí a v
přilehlém sev. úseku vm. dialektů. Na sv.
Kyjovsku bylo zapsáno sporadické označení cháb.
4 cháb jen nář. (Bš ‚haluz, prut‘) — Psl *chabъ.
chrást v sled. významu jen
nář., Bš,
hluž. chróst
(SSJČ říd. chrasti-
na ‚křovisko‘) —
Psl. *chvorstъ označovalo
původně suché
větve stromů a
keřů, pak rozšířeno i
na nesuché keře.
keř stč., Jg,
SSJČ, SSJ ker, pol.
kierz — Psl. *kъr’ь
souvisí s kořen,
původní význam ‚odnož‘.
kopec v sled. významu jen
nář., Bš —
Přenesením
významu ‚kopec‘
na keř; kopec
(navršená zemina) i
keř označovaly
hranici.
křák jen nář., Bš křok, pol. krzak — Souvisí s keř, viz tam.
kříb jen nář., Jg křib mor., SSJČ též křib nář. — Souvisí s keř (křib
i ve významu ‚kopec‘).
škříček jen nář., Bš i dem., SSJČ kříček dem. — Přisunutím š- k dem.
křik, viz tam (srov. též I-145
poklička).
škřípek jen nář. — Souvisí patrně s křib (přisunutí š-).
5 keř Po 1, Ju 1–5, Ru 4, 5 —
chrást Ru 3, džbun, žbun Ju 5, 6 — křovina Ju 6 — loh Ru 2 — lohár Ru 1,2 — bušan Ru 1 — košák Ru 1 —
košár Ru
1 — rošťár Ru 1 — lohovej koš
Ru 1
6 ASJ III 262, AJK 311, SSA 3.95, OLA 371, ALE 46
Mj
