ČJA 2

75 chvojí (1308) — mapa s. 193

1    M         chvojí (chf- 669, 670, 671, chvoje 752, chvojči 119, chvojoví 113) — chvójí (chf- 731, 738, -i 729, chójé
747, chvújí 447) — choji (chuji 153)

chvoj f. — chvuj (též 324, fuj 161, chvuj m. 118, 462) — chuj — chvúj (fúj 134, 161) — chúj

chvoje f. — chvúje (fúje 426) — chúje

chvojka 612, 621, 671 — chvujka 603

chvojina (chojina 721, 833, 84, chojiny 801)

klest m. (též 106, klest f. 311)

klesť f.

pejručí (peručí 301–304, pejr m. 332, pejručina 310)

čeťina — četyna

rošťí

smrčí (smŕčí 757, smrkálí 711)

taras 645, 646, 648

S          slaňí 307 nedubl., pleťí 322 nedubl., pajš 737 nedubl.

N          chvosťi 107, boří 717, součí 306

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozrůznění nářečního označení chvojí, tj. větví jehličnatých stromů, zpravidla
ulámaných. Vedle okrajových diferencí lexikálních (např. chvojí × pejručí × klest × četina) a slovotvorných (za-
sahujících především substantivum chvoj: chvoj × chvojka × chvojina) byly zaznamenány zejména diference
morfologické (klest × klesť, chvoj × chvoje × chvojí) a hláskoslovné, soustředěné především na výraz chvoj
a jeho odvozeniny (např. chvoj × chvuj × chvůj × chůj × chuj). Hláskové změny vokalické zde mají povahu kvan-
titativní (chvůj > chvuj, chvojí > chvójí), přecházející někdy v rozdíly kvalitativní (chvoj > chvůj).

Změny, které zasahují zjednodušení souhláskové skupiny chv-, jsou vyvolány fonetickou realizací sou-
hlásky v.

Po stránce formální jde u všech doložených výrazů o vyjádření významu hromadného; tedy nejen ekviva-
lenty chvojí, pejručí, smrčí atd., ale též chvuj, chvůje, chvojina, klest, četina aj. jsou pojímána jako kolektiva.

Některá označení mohou mít i širší význam, odlišný od významu námi sledovaného; v tom případě však
nebyla mapována: četina/četyna ‚jehličí‘ (srov. II-72 spadané suché jehličí), klest/klesť ‚osekané větve‘, roští
‚chrastí‘.

V oblasti, kde se základem chvoj- a jeho odvozeninami označuje borovice (nář. zč.), byly zaznamenány jiné
lexémy. Izoglosa určující maximální výskyt základu chvoj- ve významu ‚chvojí‘ se naprosto shoduje s izoglosou
vymezující v protilehlé sousedící oblasti užití základu chvoj- ve významu ‚borovice‘, srov. II-70 borovice.

3                 Výrazy odvozené od základu chvoj- jsou většinové a objevují se na převážné části území českého národ-
ního jazyka. Odlišné lexémy byly doloženy z jeho okrajů: Na západě zaujímá největší rozsah pojmenování
klest/klesť; klest v nář. zč., klesť v přilehlé části nář. oblasti střč. Sousední Klatovsko a Domažlicko charakteri-
zuje označení pejručí. Na vých. okraji zkoumaného území tvoří výrazný areál pojmenování četina/četyna; ekvi-
valent četina pokrývá celé Valašsko s výjimkou jeho sz. a jz. okraje, na něj navazuje obměna četyna, doložená
z jv. Slezska a z Frenštátska. Drobné oblasti zaujímají označení smrčí na Kyjovsku, taras na Zábřežsku, poně-
kud větší rozsah má výraz roští, objevující se nesoustředěně v sev. polovině svč. nář., soustředěněji pak
v Podkrkonoší.

Ostatní území pokrývají obměny základu chvoj-. Z nich největší areál zaujímá ekvivalent chvojí, rozšíře-
ný téměř na celé Moravě (ve střední a sev. části dialektů vm. a na přilehlém Holešovsku a Kroměřížsku v hlás-
kové podobě chvójí) a ve většině slez. nář. (zde v obměně chojí). V sousedních Čechách přesahuje přes vých. část
nář. střč. až na Královéhradecko, na něž pak navazuje rozšířením v sev. oblasti svč. nář. Pojmenování chvoj
a jeho varianty se soustřeďují na území nář. českých v užším smyslu a na přilehlou jz. Moravu. Výchozí
podoba chvoj byla zapsána v dialektech střč. (s výjimkou jejich vých. části), ve středním úseku nář. svč. a na
Příbramsku, ojediněle i jinde. Výraz chvuj, vzniklý obměnou kmenového o, se dokládá ve střední části nář. jzč.,
ve vých. části nář. svč. a v jz. cípu Moravy, případně k němu přistupují i další hláskové obměny, a to zejména
v areálu nář. svč. a jzm. (chvůj, chůj, chuj). Podoba chvůj se soustředěněji objevuje i v Povltaví.

Celkový stav doplňuje slovotvorný regionalismus chvojka/chvujka na sz. Znojemsku a chvojina doložená
porůznu ze sv. Moravy a z Těšínska.

Výrazy ve městech se shodují se stavem v příslušném venkovském okolí, jako nové navíc do většiny z nich
proniká pojmenování chvojí.

četina  jen nář.; Bš též četiní vých. Morava, SSJ čečina, čečinie hro-
madné — Od sčetina (*sъčetina) ‚jednotlivá jehlice na štětu
lnářském‘ přenesením podle podobnosti (na základě přízna-
ku pevnost, pichlavost, ježatost) na jehličku stromovou, pak
na celou větévku (tak Mch), nebo od ščet ‚tuhý druh srsti‘
přenesením (tak Holub-Kopečný).

četyna  jen nář.; pol. cetyna — Od stejného základu jako četina, viz
tam. V návaznosti na pol.

chojí  jen nář.; pol. choja zast. — Od chvojí s bilabiálním -w- zjedno-
dušením náslovné souhláskové skupiny. Viz chvojí. Nelze
vyloučit ani vznik z asimilované podoby chfoji.

chuj  jen nář. — Od nář. chvuj, případně nář. chwuj zjednodušením
náslovné souhláskové skupiny. Viz chvuj.

chůj  jen nář. — Od nář. chvůj, případně nář. chwůj zjednodušením
náslovné souhláskové skupiny. Viz chvůj.

chůje  jen nář. — Od nář. chvůje, viz tam.

chvoj  Jg, SSJČ též chvoj m., říd., SSJ nář., též chvoj m. nář. — Od
psl. *chvoja.

chvoje  jen nář.; stč. chvojě, Kt, SSJ chvoja, chvoje hromadné — Od
psl. *chvoja.

chvojí  stč. chvojie, Jg též chvojoví, SSJČ též chvojoví říd. — Psl.
*chvojьje, to kolektivum od *chvojь, *chvoja.

chvójí  jen nář. — Od chvojí východomoravským dloužením o před j.
Viz chvojí.

chvojina  Kt chvojna na Slovensku, SSJČ zast. a nář., pol. choina
(Bš choina ‚větvička chvojová‘, dluž. chójna ‚větev‘). — Od
chvoj, viz tam.

chvojka  v sled. významu jen nář.; Kt na Slovensku — Formální de-
minutivum od chvoj, viz tam.

chvuj  jen nář. — Od chvůj, zkrácením kmenové samohlásky (snad
i vlivem slova chvoj). Viz chvůj.


chvůj  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Hláskoslovná obměna slova chvoj
vzniklá vývojem sekundárně zdlouženého ó > > ů. Viz
chvoj.

chvůje  jen nář.; Jg — Hláskoslovná obměna slova chvoje. Viz
chvoje.

chvujka  jen nář. — Formální deminutivum od chvuj, viz tam.

klest  m. v sled. významu jen nář. — Přenesením nář. pojmenování
osekaných větví.

klest  f. jen nář. — Viz klest m.

pajš  jen nář. — Snad přejato z něm. Peitsche ‚úponek, odrostek‘.

pejručí  jen nář.; SSJČ nář., též peručí nář. — Přenesením pojmeno-
vání větví stromů, to souvisí s prut, předponou pa- kolekti-
vum *paprutie ‚vedlejší, bezcenné proutky na stvolu‘, hlás-
ková obměna ztrátou povědomí o jeho původním významu,
možný též vliv nář. pejr ‚pýr, býlí‘.

pletí  jen nář. — Snad souvisí se spleť ‚něco mezi sebou spleteného,
propojeného‘.

roští  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování pro
chrastí.

slaní  v sled. významu jen nář. — Od stlaní ‚stelivo‘, ‚suché jehličí‘
zjednodušením náslovné souhláskové skupiny a rozšířením
významu.

smrčí  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚smrkové chvojí‘) —
Rozšířením významu ‚smrkové chvojí‘,

taras  v sled. významu jen nář. — Nejasné. Patrně v návaznosti na pol. nář. taras ‚suché větve‘, ‚chrást‘. Nelze vyloučit vliv přejatého střhn. tarraz ‚bašta‘, ‚val‘ (valy se vyztužovaly proutím a chvojím).

5    chvojo Ju 4 — sňítki Po 1 — zeleňina Po 1

6    AJŚ 186, AJPP 312, OLA 384

Kl

76 větev (1306) — mapa s. 195

(větvička 1307)

1    M         vjetev f. (vjetve f. 108, 135) — jetev f. (též 304)

vjetva

vjetel f.

vjetle f. (též 108, 437)

haluz f. (-z’, -ź, -ž; gaynź 832–834, gaynž 835, 836, gałyńź 831) — halúz f.

haluza (též 726, 72, též hałuža 804) — halúza

sňeť f. (sňet f. 114)

sňet m. — smňet m. (smjeť 112)

smetel 212, 213

sňetev — snetev — smetev (smňetev 217, smetvje f. 138)

suk (též 157, 503)

kmen (též 412) — kmín

kloňik

kloň 156, 157

klomen 501, 506

kotev f. 301, 302, 304

kunar 832 (kunor 836, kunoř 828)

panoha 106, 732, 733 (panoh 106, snoha 744)

S          komeň 656

N          kríň 645, vjeňík 241, krkoš/krkoša 750