ČJA 2
67 slepýš (1430) — mapa s. 177
1 M slepýš (slepouš 202) — slepíš (slepíšť 203, 243, 333) — slepýř — slepejž 432, 442, 446, 463 — slepíž 636
slepák (též 223, 242, 412)
slepík (slípík 321)
slepňík 323, 324 (slipňík 322)
vřeteňice (též 665,
vřeteňyca 701, 805, vřetelňyca 806, vrateňica 830, vřečeňica 71) — vříteňica 744, 749
(vřәtelňica 747) — břeteňica — bříteňica 637 (břisteňica 638)
vřetenka 811 — vřytenka 810, 81 (vřicenka 809)
břitvenka 118, 130, 143
mňeďák — meďák 238, 247
mňeďáček 237, 252, 328
tříbrňák 248 (stříbrňáček 316)
blejskáček 326
S slepi koťe 664 nedubl., blindšlajche 808 nedubl.
N háďe 715, małý had 739, slepí had 737, had 820, 831, ščúrka 736
2
Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro
slepýše, tj. beznohého plaza s drobnýma očkama (rod Anguis). Vedle
rozdílů lexikálních byly zaznamenány též četné rozdíly slovotvorné (např. slepýš × slepák × slepík; vřeteni-
ce × vřetenka) a hláskoslovné (např. slepýš × slepýž × slepýř; vřetenice × břetenice × břítenice). Jako nejvýraz-
nější se z hláskoslovných diferencí projevuje omezený rozsah změny ý >
ej > é ve slově slepýš, doložený i u nej-
starší generace (viz též II-54 motýl). Spisovně vyslovované [slepíš] zatlačuje tradiční podoby s diftongem
ej, po-
případě s monoftongem é. Podoba slepíš,
šířící se zřejmě vlivem spisovného jazyka, zejména školní výuky, má
značný rozsah nejen v Čechách, ale i na stř. Moravě, kde nemá oporu v systémovém tradičním í; viz PRO A1b.
Ve vm. a slez. nář. jsou střídnice í/ý
a y ve slově slepýš pravidelnými
hláskovými obměnami.
Nář. mluvčí sledovaného plaza často z autopsie vůbec neznají, mnohdy
znají pasivně jen jeho spisovné po-
jmenování (např. v Polabské nížině, porůznu i jinde na zkoumaném území).
Slovo vřetenice (a jeho obměny)
zná ve sled. významu většinou už jen nejstarší generace, a to namnoze
pasivně. V ojedinělých případech si informátoři nebyli jisti, zda toto slovo neoznačuje zmiji, popř.
užovku.
U výrazu měďák bylo vedle základní
podoby výjimečně mapováno i dem. měďáček, protože je doloženo
ve starší literatuře.
Motivačně lze názvy pro sledovaného plaza rozdělit do několika okruhů.
Nejvýraznější skupinu tvoří ná-
zvy odrážející představu, že vzhledem k malým očím tento plaz špatně vidí nebo je zcela slepý (např. slepýš, sle-
pák, slepík apod.). Podoba slepýše a vřetena k ručnímu předení našla
vyjádření v pojmenování vřetenice, vříte-
nice, vřetenka aj. Charakteristická barva slepýše posloužila jako
základ pro výrazy měďák, blýskáček,
stříbrňák.
Náš výzkum už nezachytil spojení kusá zmije, doložené Bartošem z Horňácka.
Do mapování jsme nezařadili nespecifikované pojmenování
had a výraz ščúrka, kterého se na
Moravě uží-
vá pro označení ještěrky.
3
Nejvýraznější protiklad představuje
slovotvorný rozdíl slepýš/slepíš ×
slepák. Ostatní diference mají více-
méně povahu regionalismů.
Výraz slepýš (v pravidelných nář.
realizacích) je rozšířen v již. části jzč. nář., v záp. a centrální podskupi-
ně střm. nář., v nář. vm. a v nář. podskupině frenštátské s Frýdeckem; porůznu je doložen i z jiných míst Čech
a Moravy. Na Prachaticku, Třeboňsku a Znojemsku byla zapsána hlásková obměna slepýř, v oblasti mezi
Strakonicemi a Prachaticemi varianta slepýž. Hlásková podoba slepíš je příznačná zhruba pro sz. polovinu Čech,
Novoměstsko a střední Moravu.
Svč. nářečí, přilehlá vých. polovina nář. střč. a sev. polovina nář. čm.
dokládají slovotvornou formu slepák,
na Klatovsku a Chodsku vytvářejí areál varianty slepík a slepník.
Pro záp. podskupinu slez. nář. a již. část vých. podskupiny slez. nář.
je charakteristické označení vřeteni-
ce se slovotvornými variantami vřetenka a vřítenka; sv. okraj vm. nář. dokládá podobu vřítenice. Mezi Brnem,
Boskovicemi a Kroměříží vytvářejí areál pojmenování břetenice a břítenice. Na Náchodsku a v úseku podorlic-
kém se nachází mikroareál výrazu břitvenka.
V oblasti mezi Berounem, Rakovníkem a Příbramí byly zapsány výrazy
měďák, meďák a mědáček a po-
dobně motivovaná sporadická označení blýskáček a tříbrňák.
V městské mluvě se užívá výrazu slepýš.
4 blindšlajche jen nář. — Přejato z něm.
blýskáček v sled. významu jen nář. — Od adj. blýskavý.
břetenice jen nář.; Kt též břetrnice, Bš též bźetrnice sev. Mor. —
Záměnou retnic z vřetenice; viz tam.
břítenice jen nář.; Jg mor., Kt břítelnica na Zlínsku, Bš
břítelnica
Zl. — Záměnou retnic z vřítenice; viz tam.
břitvenka jen nář.; Kt břitevnice Mor. Brt., Bš břitevnice — Z vří-
tenka (viz tam) příklonem k břitva podle podobnosti.
meďák jen nář. — Ztrátou jotace z měďák; viz tam.
měďáček v
sled. významu jen nář.; Jg — Formál. dem. od měďák; viz
tam.
měďák v sled. významu jen nář. — Od adj. měděný.
slepák v
sled. významu jen nář.; Jg též slepáň, Bš laš. (SSJČ ‚had se
zakrnělýma očima žijící v zemi‘) — Viz slepýš.
slepé kotě jako sousloví jen nář.; Bš slepá myš Podl. — Přenesením
spojení slepé kotě na základě domnělé společné vlastnosti
slepýše s právě narozeným mládětem kočky, tj. sleposti.
slepík, slepník jen nář.; Kt — Viz slepýš.
slepýř jen
nář.; Kt i Bš slepéř záp. Mor. — Záměnou frikativ š a ř ze
slepýš; viz tam.
slepýš, slepíš Jg slepýš, slepejš,
slepijš zast., Kt též slepých,
slepóch
mor. (Brtnice), SSJČ slepýš, Bš slepýš, slepejš záp. Mor.,
SSJ slepúch, dluž. slěpica (stč.
slepýš, slepijš ‚had‘) — Od
adj. slepý, psl. *slěpъ, pův. ‚slabý
na zrak‘.
slepýž, slepíž jen nář. — Záměnou frikativ š a ž ze slepýš; viz tam.
tříbrňák jen
nář. — Od adj. stříbrný zjednodušením náslovné skupi-
ny.
vřetenice jen nář.; Kt, hluž. vrjećeńca (stč. vřětenicě, vřetenáč ‚had‘,
‚zmije‘, Jg ‚jistý had‘ slc.) — Od adj. vřetenový, to z vřeteno,
psl. *verteno; podle podobnosti slepýše a vřetena k ručnímu
předení.
vřetenka jen nář.; Bš — Viz vřetenice.
vřítenice jen nář.; Jg, Bš vřítenica — Viz vřetenice; zdloužená
podo-
ba základu důsledkem intonace.
vřítenka jen nář.; Bš vřitenka laš. — Viz vřetenice a vřítenice.
5 slepák Ju 1, 2, 4, Ru 1 — slepík Ru 2 — slepíč Ju 1, 3, 4 — slepič Ju 2, 3 — vřítenica Ju 7 — mňeďák Ru 3 — blintšlajcha Po 1
6 SSA 3.39
Ši
