ČJA 2

50 vosa (1405) — mapa s. 141

1    M         vosa — vusa (též 630, 632, uska 454) — vúsa (též 630, vúska 437–439, lúsa 452, lúska 457, búsa 448) — fusa
648 — fúsa — osa (
též 450, osa 801, 833–836)

vos m. — vus — vús 630

vosák — osák 715, 717–719

sršňe f. (též 462)

sršeň f. 602, 62

sršeň m. 625, 627 (sršáň 629)

sršňák

S          vepsna 306, přetrženka 429, zloďejka 504

2                 Mapa zachycuje územní rozložení nář. pojmenování pro vosu (Vespa vulgaris, vosa útočná).

Vedle okrajového lexikálního rozdílu vosa × sršně f. (ten vyplývá ze skutečnosti, že v některých částech
Moravy se jmenované příbuzné druhy bodavého hmyzu nerozlišují a užívá se pro oba vždy jednoho nebo dru-
hého lexému, srov. II-51 sršeň; srov. též II-52 čmelák) byl zachycen rozdíl slovotvorný vos × vosák, zejména
však rozdíl rodový vosa × vos m. a diference hláskoslovné vosa × osa × vůsa × fůsa.

Hranice podob vosa × osa se téměř přesně shoduje s mor. hranicí pravidelné nář. proteze vo- × o- (srov.
PRO A3a). Na mapě ji však zakreslujeme, protože podoba vosa je shodná se spis. jazykem a není jednotný ná-
zor na původ náslovného v-. Podle Mch a Holuba-Kopečného je zde zachováno pův. v- (lit. vapsa, něm. Wespe,
angl. wasp apod.; Holub-Kopečný spojuje s kořenem pro tkaní *
ebh-, to podle Mch nepřesvědčivé), S. Utěšený
(NŘ 45, 1962, s. 171–180) předpokládá, že počáteční v- zmizelo už v praslovanštině (sloven., pol., rus. atd. osa) a čes.
a luž. vosa je druhotná podoba s protezí. Pro názor Utěšeného svědčí nejen průběh hranice obou podob, ale
i slez. pravidelná proteze
o- × o- (srov. PRO A3b) a snad i oslabená pozice náslovného v- v tomto slově na
Doudlebsku (podoby lůsa, bůsa, osa, viz oddíl 1 M; srov. PRO A3a).

Na mapě výjimečně graficky vyznačujeme i pravidelné podoby s -u- v základu (vus, vusa), protože – ač
různého původu – na sebe územně navazují (vus < vos, srov. PRO F3, vusa < vůsa, srov. PRO Alb).

3                 Různorodá je situace ve střm. dialektech, zejména v jejich již. části, a dále v oblasti svč. nář., ostatní úze-
mí se diferencuje jen málo.

Základní pojmenování vosa bylo zachyceno téměř v celých Čechách a na záp. okrajích Moravy, odděleně pak
též na Prostějovsku a na části Slovácka. Hlásková varianta s -ů- v základu je doložena z jv. okrajů Čech (vůsa)
a z Litomyšlska (fůsa). Byla původně též na části sev. střm. podskupiny, po provedení pravidelného krácení ů > u je
zde však dnes podoba vusa. Na téměř celé vých. polovině Moravy (bez již. okrajů) a ve Slezsku se užívá obměny osa.

Rodová varianta muž. rodu vos byla zaznamenána na větší části svč. nář. oblasti (zde zpravidla v dubletě
s podobou vosa) a odděleně na Telečsku a Třebíčsku, v tzv. horském typu střm. nář. je vus. K tomuto území se
přimyká oblast derivátu vosák na Brněnsku, na nějž u Kyjova a Břeclavi navazuje podoba osák.

Ze Znojemska je doloženo pojmenování sršně f., které se zejména dále k východu vyskytuje ve variantách
sršeň f., sršeň m. (Moravskokrumlovsko), sršňák (širší Brněnsko).

V městské mluvě se už vesměs prosadil výraz vosa, tradiční nář. pojmenování se uchovávají spíše výji-
mečně.


4    fusa  jen nář.; ALJ Litovelsko — Pravidelným krácením ů/ú > u z fůsa,
viz tam.

fůsa  jen nář. — Z vosa, náslovná změna v > f (podobně jako
vousy > fousy), -ů-<-ó-<-o- (staré nář. dloužení).

osa  v sled. významu jen nář.; stč. os f., Jg též os f., SSJ, pol. — Snad
už psl. podoba vzniklá ze staršího *vosa ztrátou počátečního
v-, srov. odd. 2.

osák  jen nář.; Kt, Bš záp. Mor. — Derivací z os m., viz vos m.

přetrženka  jen nář. — Od přetržený, rod podle vosa; pojmenování
podle vzhledu (vypadá jako uprostřed přetržená).

sršeň m., sršeň f., sršňák  v sled. významu jen nář. — Nespecifiko-
vané pojmenování pro zool. rod Vespa.

sršně  f. jen nář. — Viz sršeň.

 

vepsna  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Wespe).

vos  m. stč., Jg též os m., SSJČ zast. a nář., dluž. wos m. — Změnou
rodu z vos f.

vosa  stč. vos f., Jg též vos f., SSJČ, hluž. wosa — Buď už psl., nebo
protezí z *osa, srov. odd. 2.

vosák  jen nář.; Kt, SSJČ nář., Bš záp. Mor. — Derivací z vos m.

vus  m. jen nář. — Z vos m. pravidelnou změnou o > u (PRO F3).

vůs  m. jen nář. — Z vos, -ů-, viz fůsa.

vusa  jen nář. — Z vůsa pravidelným krácením ů/ú > u; viz fůsa.

vůsa  jen nář.; Jg — Z vosa, -ů- viz fůsa.

zlodějka  v sled. významu jen nář. (Bš zloděj „čmelák šedý“,
Kt i SSJČ včel. „cizí včela, která krade med“) — Přenesením.


5    vosa Ju 3–5, Ru 2–4 — wosa Po 1, Ju 2 — osa Ju 2, 7, Ru 5 — vos m. Ju 1 — vosák Ju 6

6    AJK 309, SSA 3.58

Či