ČJA 2

41 čáp (1454) — mapa s. 119

1    M         čáp

bocán (též 755, 825, 830, 833, 834, 836) — bočan (-c’an, -ćan)

bocáň (též 807) — botaň 807, 808, 820 — boćaň 834 (-uň 818)

bohdál (-al 655) — bogdál (-al 666, 735, 736)

2                 Zkoumala se nářeční pojmenování pro čápa, velkého brodivého ptáka s vysokýma nohama a s dlouhým
červeným zobákem, zool. rod Ciconia.

Zaznamenané lexikální rozdíly (většinový výraz čáp proti okrajovým názvům bohdál a bocán, jež
jsou charakteristické zpravidla pro nejstarší generaci nebo žijí už jen v paměti nářečních mluvčích) jsou
doplněny diferencí morfologickou (bocán × bocáň) a rozdíly hláskoslovnými (např. bohdál × bogdál, bo-
cán
× bočán).

Lexémy šatan a žabant, které uvádějí ještě Jungmann a Kott, naším výzkumem už zachyceny nebyly, stej-
ně jako starší nář. literaturou registrovaná varianta bohdan.

3                 Z téměř celého zkoumaného území je doloženo označení čáp, jež se na východě vrství na archaická pojme-
nování bohdál a bocán. Výraz bohdál s jižnější variantou bogdal, která navazuje na sloven. území, se objevuje roz-
ptýleně ve vm. oblasti a izolovaně v bodech 655 a 666. Lexém bocán zaujímá celé Slezsko s přilehlým Valašskem;

jeho morfologická varianta s koncovým je na sev. Vsetínsku a v sv. polovině Slezska, podoba bočán () byla
zachycena zejm
éna ve zkoumaných bodech v Polsku a na Jablunkovsku, obměna botáň na vých. Opavsku.

Ve městech se nář. pojmenování pro čápa nezjišťovala.

4    bocán  jen nář.; Kt mor. a slez., též bocian sloven., bocon a bocun
slez., SSJ a pol. bocian — Snad zkomolenina z klabocian
(pol. dial.) nebo z klobocian (kašub.), to od *klobotati ‚klo-
potati‘, tj. ‚klapat (zobákem)‘.

bocáň  jen nář.; Bš horň. — Příklonem k měkkému morfologickému
typu. Viz bocán.

bočán  jen nář.; Jg též bočan, bokán slc., SSJČ bočan sloven. zast.
a nář., hluž. baćon, dluž. bośan, bośon, bośen — Patrně z pův.
boťan slez. asibilací. Viz bocán a botáň.

bočáň  jen nář. — Viz bocáň a bočán.

bogdál  jen nář.; Kt mor. a sloven., SSJČ nář., SSJ nář. — Z bohdál
patrně deetymologizací a následnou změnou -hd- > -gd-. Viz
bohdál.


bohdál  jen nář.; Jg bohdal, SSJČ bohdal nář. — Složenina z boh-
(psl. *bogъ ‚bůh‘) a nář. příčestím min. slovesa dát. Mch: „
‚dárce boha čili hojnosti‘, býval ptákem vítaným, jeho hnízdo
na střeše za komínem a mláďata byla magickou zárukou
štěstí celému domu, na rozdíl od záludné a očím nebezpečné
volavky“.

botáň  jen nář. — Od *klobotati bez provedené souhláskové alternace
tc. Viz bocán a bocáň.¨

čáp  Jg, SSJČ (stč. čiepě, čěpě f. a hluž. čap ‚volavka‘) — Patrně no-
votvar přitvořený k stč. *čap’a < čapľa ‚volavka‘, to nejasné,
asi souvisí s čapa mor. nář. ‚noha‘.

5    čáp Po 1, Ju 3–6, Ru 1–4 — bogdál Ju 6, Ru 5 — róda Ju 1–3, 5

6    ASJ IV 82:2a, MAGP 320, AJŚ 553, PLPJ 24, AJPP 217, SSA 3.18, OLA 76, ALE 117

Či