ČJA 2

20 košťál (1129) — mapa s. 83

1    M         košťál (koščal 517, 71, gožďál 719) — koščil

hloub (též 634, hłub 676, 678, 680–684, 703, 721, 722, húb 701, 703, 705, 729, 732, 736, 738, 745, 757,
801,
též 744) — hb (hb 756) — glumb

húbek 731, 735, 737

N          húbí, hłobí, prostředek 75, kłak 803, mačinka 620

2                 Nářeční výrazy pro košťál, tj. ztuhlý stonek některých druhů zeleniny, zejména zelí a kapusty, vykazují
vedle rozdílu lexikálního i okrajové diference slovotvorné (hloub × hloubek) a hláskoslovné (hloub × hĺb
× glumb).

Slabika -lǫ- prošla analogickým vývojem jako psl. (hĺb, húb).

3                 Výraznou územní dichotomii představují lexémy košťál a hloub. (O uvedeném lex. rozdílu pojednává už
J. Blahoslav ve své Gramatice české z r. 1571.)

Pojmenování košťál zaujímá celé území Čech a zahrnuje téměř celou oblast nář. střm., jako novější ozna-
čení málo proniká do vm. dialektů. Hlásková varianta koštil se dokládá ze Znojemska.

Slovo hloub je běžné v nář. vm. (s výjimkou úzkého záp. okraje), na Holešovsku a v nář. slez. Forma hĺb
se vyskytuje na Zlínsku, Valašskokloboucku a na Kopanicích, obměna glumb byla zachycena v čes.-pol. smíše-
ném pásu.


4    glumb  jen nář.; pol. głąb — Viz hloub, obměna s rozloženou nosov-
kou (navazující na pol. jazykové území).

hĺb  jen nář.; Bš hłb — Viz hloub; analogií podle stĺp.

hloub  jen nář.; Jg, Bš hłúb vých. Mor., SSJ hlúb, hluž. hłub — Psl.
*ģl
ǫ ‚stonek, košťál‘.

hloubek  jen nář.; Jg též hloubík obě dem. — Formální dem. k hloub,
viz tam.


košťál  Jg, SSJČ, Bš koščal, SSJ koštial hovor. expr. — Od kost expr.
sufixem -ál.

koštil  jen nář. — Viz košťál; i krácením í vzniklého nadměrnou pře-
hláskou ’a > ie > í.


5    košťál Ju 1–3, 5, 6 — hlúb Ju 7 — hlub Ju 7

6    SSA 5.47

Fi