ČJA 2

14 dýně (1143) — mapa s. 73

1    M         díňe (gdiňe 504) — dyňe (též 240, dziň 755, též gdiňe 205, 248)

turek

turkiňe 137, 160–162 (turka 162)

plucar (plócar 650, plucár 721)

baňa

S          krbis 810

N          meloun 127, 128, 202, 210, 215, tikev 156

2                 Výzkumem se sledovalo rozšíření nář. výrazů pro dýni, tj. plod tykve obecné (bot. Cucurbita pepo). Jde
o tykev vhodnou pro přípravu pokrmů, nikoli pro krmení hospodářského zvířectva.

Je pozoruhodné, že spis. výraz tykev (mající spíše charakter odb. termínu) se nevyskytuje nikde v nářečích.
Ve stč. se toto pojmenování vyskytovalo, ale označovalo dýni krmnou, kdežto stč. slovo dýně pojmenovávalo
jedlé druhy dýně (snad i meloun). Sporadicky dokládané pojmenování meloun bylo pro svůj specifický význam
z mapového zpracování vyloučeno.

Nář. materiál vykazuje především diference lexikální, méně často rodové (turek × turkyně) a hláskoslovné
(dýně × dyně). Většina zaznamenaných výrazů je metaforického původu a vznikla nejčastěji přenesením pojmeno-
vání na základě podobnosti tvaru vyduté nádoby a sledovaného plodu (baňa, plucar, patrně i dýně), srov. odd. 4.

3                 Základní lexikální trichotomii představují výrazy turek, dýně a baňa. K nim přistupuje regionalismus plu-
car
dokládaný z širokého Příborska a z jv. Zábřežska.

Pojmenování turek zabírá celé Čechy a přilehlou jz. a již. Moravu až k Mikulovu. Jeho rodová varianta tur-
kyně
se objevuje na Litomyšlsku a ojediněle na Zábřežsku.

Pro celou zbývající Moravu a sousední jv. část Slezska je charakteristický výraz dyně, ten byl zaznamenán
též v dubletě především na jz. cípu Moravy a při vých. okrajích střč. a svč. nář., ojediněle i jinde. Podoba dýně,
shodná se spis. jazykem, se dokládá rozptýleně, zejména ze sev. poloviny čm. nář. a z Litomyšlska.

Téměř celý středoopavský typ slez. nář., dále Hlučínsko a Těšínsko se vyznačují pojmenováním baňa.

Do mluvy většiny měst ležících mimo areál výrazu dyně proniklo toto pojmenování, ať už v podobě dýně
nebo dyně.


4    baňa  jen nář.; Jg bot. baně, baňka, pol. bania, hluž. banja, dluž.
bańa — Přenesením pojmenování na základě podobnosti tva-
ru (SSJČ nář. ‚hliněná nádoba‘).

dyně  SSJČ ob., Kt též dyňa, dyňka mor., SSJ nář. dyňa, pol. dynia
Z dýně starým mor. krácením dvojslabičných slov, viz dýně.

dýně  stč., Jg, Kt též dýň, SSJČ — Podle Mch původ neznámý, snad
slovo praevropské.

krbis  jen nář. — Adaptace výrazu přejatého z něm. Kürbis ‚tykev,
dýně‘.

plucar  Jg slc., SSJČ zahr. bot. ‚tykev obrovská‘, Bš, Kl — Z něm.


Plutzer, původní význam něm. i čes. ‚dýně, turek‘; z dýní se
dělaly džbány (SSJČ nář. ‚hliněný džbán nebo jiná baňatá
nádoba‘).

turek  Jg („turky větší jsou než melouny“), SSJČ obl., Bš záp. Mor.
— Na základě pojmenování turecké zelí, staří Čechové tak
označovali jednu cizí (indickou) odrůdu dýně, která k nám
přišla přes Turecko (Mch).

turkyně  v sled. významu jen nář.; Kl turkyňa ‚tykev, kukuřice‘ —
Přechýlením z turek pomocí sufixu -yně vlivem slova dyně,
viz turek.


5    diňa Ju 6 — dyňa Ju 7 — díň Ru 1 — turek Po 1, Ju 1, 5, Ru 1–4 — turkiňe Ju 2, 3 — sremkiňe Ju 3 — kirbus bílej Ru 4 — tuřín Ju 1 — sirák Ju 2 — bundava Ju 7 — mesiráč Ju 7

6    ASJ 57: 19a (červená dyňa), AJŚ 150, SSA 5.52, OLA 513

Pv

15 sazenice (i kolektivum) (1113) — mapa s. 75

(zelná sazenice 1124)

1    M         jednotlivina:

sazeňice (sazeňíce 107, 117, 118, 213, sazaňice 106, 107) — sázeňica — saďeňice — sáďeňica

sazenka (sázenka 668, 674, 737, sázanka 728) — sudzunka 835, 836

sazečka (sázečka 112, 125, 224, sazačka 107, 121)

saďička

přísada (též 802, prjésada 755)

flanca f.

flancka

flancek

                   kolektivum:

sadba

sáď f. 206, 208, 313

sáďe 201, 206, 312, 326

přísada

2                 Při výzkumu se zjišťovaly výrazy zvlášť pro jednotlivinu a zvlášť pro kolektivum.

Nář. materiál zachycující pojmenování pro sazenici, tj. ‚mladou rostlinu určenou k přesazení‘, se diferen-
cuje především slovotvorně. Vedle deverbálních odvozenin (např. sazečka × sadička × přísada) jsou doloženy
i odvozeniny od slovesných adjektiv (např. sazenice). Deriváty se liší též hláskoslovně (sazenice × sazenice, sa-
zenice
× saděnice). Z mapování byly vyloučeny výrazy, které označují pouze sazenice určitých druhů zeleniny.
V oddíle 7 pojednáváme pouze o názvech sazenice zelné.

Nemapovali jsme ani deminutivní podoby sazenička/sázenička, jež se vyskytují zpravidla v dubletě se zá-
kladním tvarem.

Z mapování byly vyřazeny také podoby sazenice, sázenice zapsané řídce zejména ve vm. dialektech, jež
byly do nářečí přejaty nově prostřednictvím spis. jazyka.

Vedle uvedených variant se vyskytují také názvy od cizího základu flanc-. U nich byl zachycen vedle roz-
dílu slovotvorného (flanca × flancka) též rozdíl rodový (flancka × flancek).

Souběžně s pojmenováním pro jednotlivou sazenici se při výzkumu zjišťovaly i výrazy označující sazeni-
ce souhrnně. V Čechách je zvláštní výraz pro jednotlivinu a zvláštní výraz pro kolektivum. Kolektivum je vyjá-
dřeno substantivem sadba (na mapě je vyznačeno zvláštním typem izoglosy). Na Moravě výraz přísada ozna-
čuje primárně kolektivum, ale užívá se ho i pro jednotlivinu. Naproti tomu v záp. Čechách a ve Slezsku souhrnné
výrazy neexistují a suplují je plurálové formy výrazů pojmenovávajících jednotlivou sazenici (sadičky, flancky).
Kolektiva na mapě znázorňujeme svislými značkami, jednotliviny značkami vodorovnými.

Ve městech nebyl výzkum proveden.

3                 Nejrozšířenější výraz sazenice byl zapsán na větší části Čech a na záp. Moravě (zde často v hláskových va-
riantách sázenice a sáděnice).

V Čechách se vydělují další tři menší areály. Největší z nich tvoří pojmenování sazečka, zaujímající sz.
část středočeské nář. oblasti, horní Pojizeří, Novopacko a Plzeňsko. Označení sadička bylo zaznamenáno na
okraji záp. Čech. Na Českobudějovicku se vyčleňuje malý areál s výrazem sazenka (vyskytuje se též
v Podkrkonoší a rozptýleně na Moravě).

Výraz přísada byl zachycen na větší části střmor. nářečí a ve vm. dialektech. Označení flancka je téměř
celoslezské (bez Příborska). Obměnu flanca má Hlučínsko, rodová varianta flancek byla řídce zachycena ze-
jména na Frýdecku.

Kolektivum sadba se vyskytuje v Čechách (kromě záp. okrajových úseků) a zhruba na záp. polovině
Moravy.

4    flanca  jen nář.; pol. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Pflanze
‚rostlina‘) a následnou specifikací.

flancek  jen nář. — Rodová varianta slova flancka, viz flanca.

flancka  jen nář. — Snad formální deminutivum k flanca, viz
tam.

přísada  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář., SSJ priesada, pol.
rozsada, říd. rozsadnik — Od přisadit, viz sadička.

sadba  Jg, SSJ, SSJČ — Od sadit.


sáď  SSJČ — Od sadit.

sádě  jen nář. — Viz sáď.

saděnice  jen nář.; Jg, SSJ sadenica — Od nář. saděný, to od nář.
sádět.

sáděnice  jen nář. — Kvantita zřejmě vlivem infinitivu sádět, viz
saděnice.

sadička  v sled. významu jen nář.; Jg — Od sadit (psl. *saditi).

sadzunka  jen nář.; pol. sadzonka — Od psl. *sadjati.