ČJA 1

151 struhadlo (329) — mapa s. 297

1    M         struhadlo — strouhadlo (též 718)

struhálko (strouhalko 638, 709, 717, 718, 728, též 52, struháłce 751)

struhátko — strouhátko

stroužek (stružok 801)

struhák 64, 66, 72, 92

kružadlo 245, 511, 513, 605 (kružátko 511–513, 605)

hachlička 517, 604, 608

tarluško (tarło 831, třidło 818, střidło 818)

2                 Mapa podává přehled územních diferencí v pojmenování struhadla, kuchyňského nástroje s ostře vyra-
ženými otvory užívaného ke strouhání tuhých hmot. Rozdíly se projevují ve všech plánech. Lexikálně jde ve-
směs o deverbativa odvozená od sémanticky blízkých sloves (strouhat, krouhat, třít). V rovině slovotvorné
jsou různě využity derivační přípony (-dlo, -tko, -lko, -ek, -ák), což se projevuje i v diferencích rodových
a v uplatnění formálních deminutiv a forem nezdrobnělých. Po stránce hláskoslovné jsou výrazné zvláště kvantitativ-
ní obměny v kořeni (-u- × -ou-).

Do mapy nejsou zahrnuty názvy označující odlišnou reálii, např. velké struhadlo na řepu nebo na zelí.

3                 Téměr po celém území se užívá názvů odvozených od slovesa strouhat, odvozeniny od jiných základů byly
zaznamenány vzácně.

V Čechách je většinovým pojmenováním nezdrobnělý výraz struhadlo, na Moravě převládají deminu-
tivní podoby strouhátko a struhálko, v bodě 751 byl zachycen tvar struhálce se vzácnou dem. příponou.
Označení struhadlo se vyskytuje jako nedubletní převážně v sv. polovině Čech, na Moravě se objevuje zřídka,

souvislou oblast tvoří pouze na již. Slovácku a na Kopanicích, ojediněle proniká do nář. středomoravských
a do mluvy měst.

Pro okrajové úseky szč., jč. a větší část střm. nářečí jsou charakteristické odvozeniny s příponou -átko
(struhátko, strouhátko), z nichž struhátko bylo zaznamenáno i v Podkrkonoší a ve středních Čechách. Typic-
kým označením této reálie v části Moravy vymezené zhruba městy Prostějov, Vsetín a Kyjov je výraz struhál-
ko
. Dva kompaktní areály vytváří maskulinum stroužek, a to na jz. Moravě a v nář. slezských s přesahem na
Valašsko. Další sporadické maskulinum struhák bylo zachyceno roztroušeně zvláště v severomoravských
městech.

Podoby s dvojhláskou nebo s dlouhou samohláskou uvnitř slova se objevují v jz. polovině Čech (s vý-
jimkou oblasti Plzeňska, Strakonicka a Táborska) a v nářečích středomoravských.

Pojmenování odvozená od jiných základů jsou řídká, např. kružadlo, kružátko v centrální části čm. ná-
řečí, hachlička na jz. Moravě a tarluško na Těšínsku a Jablunkovsku.

Ve městech převládá označení struhadlo.

4    hachlička  jen nář. (SSJČ hachle nář. ,drhlen‘) — Derivací ze zá-
kladu přejatého z něm.

kružadlo  jen nář.; Jg i kruhadlo ,čím se krouhá‘, SSJČ nář., SSJ
kruhadlo nespis. — Od kroužit.

strouhadlo  jen nář.; SSJ strúhadlo — Diftongizací zdloužené
kmenové samohl., viz struhadlo.

strouhátko  SSJČ dem. říd. — Dem. od strouhadlo, viz tam.

stroužek  jen nář.; Jg dem. k struh ,nástroj na strouhání, struhad-
lo‘, SSJ
strúžik — Od základu *strugъ zdloužením a pří-
ponou
-ek, viz struhadlo.

struhadlo  stč., Jg, SSJČ, SSJ strúhadlo — Od strouhat, psl. *stru-
gati
.

struhák  jen nář.; Jg, SSJ hovor. (SSJČ ,stroj na strouhání bram-
bor‘) — Viz struhadlo.

struhálko  jen nář. — Viz struhadlo.

struhátko  jen nář.; Jg struhádko dem. — Dem. k struhadlo, viz
tam.

tarluško  jen nář.; pol. tarka, tarło zast. —  Přejaté z pol. tarło a
rozšířené domácím formantem
-uško.

5    struhadlo Ju 3 — struhadło Ju 7 — strouhadlo Ru 4 — struhátko Ju 1–4, 7 — strouhátko Ju 1, 2, 4, 5 — stróhátko Ju 6 — struhałko Ju 7
— strúhalko Ru 5 — strúžek Ju 7

6    ASJ IV 265:39b