ČJA 1

77 lhát (1763) — mapa s. 185

lhář (1764)

1    M         lhát (hát 207, 323) — lhat (hač 830, huac’ 801) — vhát

vrdlouhat (vrdlolhát 220, vrlouhat 209, vorlouhat 203, vodlouhat 203) — hrdlouhat (hrlouhat
117, 118, horlouhat 117–119, hodlouhat 116, 117)

cigáňit (cigáňet 637, 658, 663, 664, 676)

N          naváďet 307, valit 67, šolet 65

2                 Mapa zachycuje nář. výrazy pro sloveso lhát, tj. ,vědomě mluvit nepravdu‘. Byly zaznamenány rozdíly
lexikální (lhát × cigánit), slovotvorné (lhát × hrdlouhat/vrdlouhat) a hláskové (např. lhát × lhat × vhát).

Při výzkumu byly zjištěny u slovesa cigánit různé významové odstíny. V pruhu podél slovenských hra-
nic jsou výrazy lhat a cigánit významem shodné, lhat je tu však označováno za slovo novější. Směrem na zá-
pad nabývá pojmenování cigánit expresivního zabarvení a dochází i k posunu významu (,šidit‘, ,lhát u dětí‘,
popř. ,vymýšlet si pro pobavení společnosti‘; tak zejména Opavsko). V těchto případech nebylo slovo cigánit
explorátory často ani zapisováno. Přesnou hranici výrazu cigánit jen ve významu ,lhát‘ nelze vést.

Nář. pojmenování vrdlouhat, hrdlouhat a cigánit byla běžná především v mluvě starší generace, ale
i zde často vedle slovesa lhát, popř. lhat. Podoba lhát (s dlouhou kmenovou samohláskou) proniká do mo-
ravských měst.

3                 Sloveso lhát (s hláskovými obměnami lhat a vhát) je rozšířeno téměř po celém zkoumaném území. Izo-
glosa kvantitativního rozdílu (lhát × lhat) sleduje s nepatrnými odchylkami bývalou zemskou hranici. Podoba
lhát, charakteristická pro Čechy, chybí místy v svč. nář. oblasti (zvláště v areálu slovesa hrdlouhat); morav-
ská varianta se zkrácenou samohláskou lhat není obvyklá na Jablunkovsku, sev. Valašsku, Holešovsku
a Břeclavsku. Hlásková obměna vhát vytváří malý areál v Podještědí a v Podkrkonoší. Sloveso vrdlouhat zau-
jímá rozsáhlé území, jehož středem prochází hranice mezi střč. a svč. nář. oblastí. Jeho hlásková varianta hr-
dlouhat
pokrývá zbývající část vých. Čech.

Slovo cigánit je hlavním pojmenováním ve vm. a slez. nářečích. Do střm. nář. oblasti zasahuje dvěma
výběžky: jeden směřuje k Brnu a druhý se táhne od Lipníku nad Bečvou až za Boskovice. Hlásková varianta
cygánit postihuje kromě území s pravidelnou regionální obměnou celé Slezsko (srov. PRO F2c).


4    cigánit  jen nář.; Jg též cikániti ,šidit, lhát‘, SSJČ nář., též cikánit
ob. expr. ,lhát, obelhávat, podvádět, klamat‘, SSJ cigáňiť
(pol. cyganić ,podvádět, šidit, překrucovat slova‘) — Od
nář. cigán ,lhář‘, vzniklého přenesením pojmenování pří-
slušníka etnické skupiny na pojmenování negativního lid-
ského typu. Slovo cigán je všesl.

hrdlouhat  jen nář.; stč. a Jg jen v hrdlo lháti, Kt, SSJČ nář. ,silně,


velmi lhát‘ — Ze spojení v hrdlo lháti, to podle Mch nejas-
né, původně snad ,o hrdlo lháti‘ (tak i v němčině). U Ho-
luba-Kopečného znamená asi ,lhát nehorázně, co hrdlo
stačí‘. Zánik počátečního
v- souvisí s tendencí zjednodu-
šovat složitější souhláskové skupiny. Forma se zkráceným
-lhat (hrdlouhat) vznikla analogií podle předponových
sloves (např.
zalhat).

lhat  jen nář.; SSJ luhať, pol. łgać, hluž. łhać — Stará moravská
krátkost (dříve ve dvojslabičných infinitivech).

lhát  stč., Jg, SSJČ — Z psl. *lъgati.

vhát  jen nář. — Ze lhát; změnou pův. ł > u > v se odstranila po-
bočná slabika.

vrdlouhat  jen nář.; Kt, SSJČ nář. ,silně, velmi lhát‘ — Viz hrdlou-
hat. Zánikem
-h- před -r- se zjednodušila souhlásková
skupina.

5    lhát Ju 2–5, Ru 2–4 — hát Ju 5 — lhat Ju 6 — łhať Ju 7 — vhát Ju 2 — vrdlouhat Ju 1, 2, Ru 1, 4 — hrdlouhat Po 1 — cigánit Ru 5 — cigá-
niť Ju 7

6    AJK 26 : 1, SSA 7.70, OLA 1979 (3. os. sg.), ALE 247 (3. os. sg.)

7                 Na dotazníkovou položku lhát navazuje položka lhář.

Základní protiklad tvoří výrazy lhář × cigán. Ve srovnání se slovesem lhát má substantivum lhář řidší výskyt ve vm. nář. oblas-
ti a ve vých. Slezsku (zde častěji cigán). V Podkrkonoší byla zaznamenána hlásková varianta vhář a ve Slezsku ojediněle podoby lžař
(832) a lžoch (820). V areálu slovesa cigánit je pro lháře pojmenování cigán (na Kopanicích cigáň).

Všechny ostatní výrazy jsou dubletní se substantivem lhář. I když se u nich objevuje slovotvorná pestrost, frekvence jednotli-
vých ekvivalentů je malá. Proto bylo od mapování této položky upuštěno. Poněkud soustředěněji se vyskytuje ve vých. Čechách (zvláš-
tě na Litomyšlsku a Podorlicku) pojmenování prolhanec. Sz. od Plzně byl zapsán řídce výraz vylhanec, na Moravě (např. na Brněn-
sku) ojediněle ulhanec. V areálech sloves vrdlouhat a hrdlouhat se udržují ve zbytcích příslušná deverbativa vrdlouhář a hrdlouhář,
popř. hrdlouživec a vrdlouživec (od adj. hrdlouživý a vrdlouživý). Zcela sporadicky byly zachyceny slovotvorné varianty vrdlouhák,
vrdlouhavec, vrdloležník, vrdlouživka a hrdloužka.

Atlasy: SSA 7.73, OLA 1984

Om