ČJA 1

21 dvojčata (1854) — mapa s. 99

1    M         dvojčata (-á 757, dvoučata 435, 512) — dvíčata (zvíčata 322, 324, 445, 519)

dvojky (též 311, 819)

dvíčki (dvojčki 446)

dvojaňi

blížňata (bližňynta 832–836, blížňáci 107, 801, blíženci 106, 701) — blízňata (bliźňynta 831, 834, bli-
źńoki 833)

spolčata (společata 306)

společňata

párek 125, 126, 130

S          poloušata 136, poloušňata 137, dvojčence 755

2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování dvou dětí z téhož porodu. Vedle rozdílů lexikálních byly zapsány též
obměny slovotvorné (dvojčata × dvojky × dvojani × dvíčky, spolčata × společňata) a hláskové (dvojčata ×
dvíčata, blížňata × blízňata).

3                 Výrazná je dubletnost, popř. tripletnost pojmenování. Ekvivalent dvojčata, shodný se spis. jazykem, se
hojně vyskytuje vedle starších názvů téměř po celém území českého jazyka. Jako jediný zabírá oblast, kterou
tvoří sv. Čechy a pruh území od Svitav k Moravskému Krumlovu a dále na východ až k Lipníku n. Bečvou.
Podoba dvíčata zaujímá především území stř. a již. Čech s přesahem do sousedních nář. podskupin a na záp.
Moravu. Souvislý areál na Táborsku, Jindřichohradecku a Českobudějovicku vytváří varianta dvíčky. Z Ná-
chodska se dokládá výraz dvojani. Na většině území vm. nářečí je dominantní pojmenování dvojky.

Lexém blížňata tvoří dvě oddělené oblasti zahrnující jednak Podkrkonoší, jednak Slezsko a přilehlou
část vm. dialektů; v již. části druhého areálu je hojnější hlásková obměna blízňata.

Název spolčata byl zaznamenán v záp. Čechách a společňata v centrální oblasti střm. nářečí. Slovo pá-
rek je řídce doloženo z Královéhradecka (ALJ zachycuje širší výskyt tohoto výrazu). Pojmenování po-
louš(ň)ata se vzácně vyskytlo v nejvýchodnějším cípu Čech.

Ve městech bylo vesměs zachyceno označení dvojčata.

4                 Doklady uvádíme v sg. nebo v pl., tak jak jsou zaznamenány v excerpovaných slovnících.


blízňata  jen nář.; stč. blízně, blízněc, blízněnec, Kt blízňák, SSJ
blizňa n. sg., pol. bliźnięta — Viz blížňata.

blížňata  stč. blížně, blíženec, blížnec, blížnenec, blížněnec, Jg
též blíženci, blížnec, blížněnec, SSJČ blíženec kniž., bliž-
n. sg., SSJ blíženec — Psl. *blizьnę.

dvíčata  Jg dvýčata, SSJČ nář. a zast. — Hlásková modifikace psl.
*dvojьčęta, viz dvojčata.

dvíčky  jen nář. — Derivací z psl. *dъvojьcь ,dvojče‘.

dvojani  SSJČ říd., pol. dwojak, hluž. dwójnik — Substantivizací
a specifikací psl. *dъvojanъ ,dvojí‘.

dvojčata  Jg, SSJČ, SSJ dvojčatá — Psl. *dъvojьčę (to k psl. koře-
ni *dъvojь ,dvojí, dvojitý‘).

dvojčence  jen nář.; Jg slc., SSJ — Viz dvojčata. Zakončení na
-ence vlivem sloven.

dvojky  v sled. významu jen nář.; Jg dvojičky slc., Kt — Z psl.
*dъvojьka ,pár, dvojče‘.

párek  v sled. významu jen nář. — Deminucí a specifikací subst.
pár (to z lat. přes něm.).

polouš(ň)ata  jen nář. — Od *polúch ,polovina‘ odvozeno for-
mantem -ě (-ěte) specializovaným pro deriváty označující
mláďata (*polúch > *polúše). Pl. poloušňata vlivem sou-
sedního výrazu společňata nebo jiných expresivních výra-
zů pro děti, např. škvrňata, mrňata.

spolčata  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Derivací od adverbia spolu
analogicky podle jmen mláďat.

společňata  jen nář. — Derivací od adj. společný, srov. spolčata.


5    dvojčata Ju 2–6, Ru 4, 5 — dvíčata Ju 1, 3, Ru 2, 3 — dvíčajta Ru 4 — dvojki Ju 1 — dvojky Ju 7 — blížňata Ju 4 — blíženci Ju 6 — párek
Po 1

6    —

Fi