ČJA 1

15 družička (1836) — mapa s. 89

1    M         družička — drúžička (též drúščka 739)

drouška (drúška 336, 429, 430, 42, 45)

družice — družice

druženka

S          družija 757

2                 Mapa sleduje nářeční slovotvornou diferenciaci slova družička, názvu slavnostně oděné dívky, průvod-
kyně při svatbě, popř. i při jiných obřadech. Nejsou registrovány obtížně postižitelné místní významové rozdí-
ly v pojmenování malého děvčete a názvu dívky dospívající. Zpravidla je však obecně rozšířená forma družič-
ka
pojmenováním neutrálním, bez významové specifikace, zatímco dubletní formy tradiční, regionálně
příznakové, označují děvče starší. V svč. dubletě družice/družička je významový rozdíl téměř důsledný (dru-
žice
,dívka velká, starší‘ × družička ,dívka malá – do čtrnácti let‘. Také na Chodsku mívají formální dublety
rozdíl významový (droužka – při svatbě × družička – v průvodu církevní slavnosti tzv. Božího těla). Rozdíly
v pojmenování se též uplatňují při větším počtu družiček o svatbě (droužka, dróžka ,hlavní, první družička‘
× družička – označení ostatních dívek v průvodu).

Mapa slovotvorných nářečních variant slova družička znázorňuje sufixální rozdíly přechýlených odvo-
zenin od jediného slovního základu druž- (< druh), z nichž výrazy družička a druženka jsou z hlediska dia-
chronního deminutiva. Archaická forma s příponou -ice mívá význam augmentativní, popř. odstín expresivní.
Vedle slovotvorných rozdílů mapa registruje nepravidelné dloužení kmenové samohlásky (drůžička, drůžice).

Všechny zaznamenané výrazy patří vlivem věcných okolností dnes už k ustupující části slovní zásoby.

3                 První zeměpisný protiklad vytváří velká oblast české většinové formy družička (rozšířená též jako du-
bletní na záp. polovině Moravy) a oblast mor. a slez. formy droužka, zachované v tradiční starší vrstvě též
v celých záp. Čechách s přesahem do úseku prachatického. Naznačené hrubé dělení doplňují okrajové areály
archaických dubletních nář. forem družice (při sev. a vých. okraji svč. oblasti, v úseku doudlebském a jako
forma nedubletní při vých. okraji vm. oblasti) a druženka (v nář. znojemském).

Ve městech zcela převládá spis. forma družička, pouze na vých. Moravě a ve Slezsku se užívá také ještě
nář. formy droužka.


4    droužka  jen nář.; Jg, SSJČ nář., pol. drużka, hluž. družka — Pře-
chýlením od druh, psl. *drugъ.

druženka  jen nář. — Dem. od droužka, viz tam.

družice  stč., Jg, SSJČ říd., SSJ družica — Z druha, psl. *druga ja-
ko párové subst. k družec < druh.

drůžice  jen nář. — Hlásková varianta formy družice, viz tam.

družička  stč., Jg, SSJČ, SSJ — Dem. k družice, viz tam.

drůžička  jen nář. — Hlásková varianta formy družička, viz tam.

družija  jen nář. — Přechýlená forma od druh, přechodem k -ьja
kmenům.


5    družička Ju 1, 3, 5, 6, Ru 3–5 — drúžička Ju 2–5, Ru 2, 4 — drúška Ju 7 — dróška Ju 6

6    ASJ III 278

Hl