ČJA 1

5 A tatínek (1798) — mapa s. 73, B maminka (1799) — mapa s. 75

1    M         táta — tata

taťí (taťi 210, 213, 227, 314, 325)

taťínek

taťíček

tatulek (tatulka 739, 749)

taťka

taťík

N          otec, fotr

M         máma — mama

mami

maminka

maenka

mamička

mamulka

mamka

mamina

máťi

máťinka

maťička (též 814)

N          matka, mut(e)r(a)

2                 Výzkum byl zaměřen na nářeční rozdíly ve familiárním označení otce a matky. Vzhledem k tomu, že
nářeční problematika obou položek je velmi blízká, řešíme je v jednom společném komentáři.

Slova silně expresivní a výrazy sloužící oficiálnímu styku jsme nezaznamenávali. Stupeň expresivity ná-
zvů však nebylo možno vždy náležitě rozlišit (mj. v důsledku rozdílů v individuálním úzu informátorů).

Nářeční materiál je diferencován především slovotvorně, méně hláskoslovně, a to v kvantitě (táta × ta-
ta
, máma × mama). U výrazu tatínek dochází v Čechách a na Moravě ve srovnání s PRO A1b, d ke kráce-
ní samohlásky í na podstatně rozsáhlejším území.

V užití slov táta/tata, máma/mama došlo k několika mezigeneračním posunům. Původně šlo
o výrazy citově neutrální, které však byly později považovány za zhrubělé a v důsledku toho vytlačovány ze-
jména v Čechách ze středu území směrem k okrajům a nahrazovány pojmenováními tatínek, maminka. V
novější době se zvláště mezi mladou generací znovu objevila slova táta/tata, máma/mama, a to jako výraz
citově zabarvený kladně. Tuto novou vrstvu, zapsanou naším výzkumem nesoustavně ve stř. Čechách a zčásti
též na stř. Moravě, však na mapě nezachycujeme.

Je pozoruhodné, že se pro otce volí častěji méně citově zabarvené označení než pro matku. Svědčí
o tom mimo jiné daleko větší územní rozsah výskytu výrazů táta/tata. Ty často tvoří, zvláště na Moravě, dvo-
jici s pojmenováním maminka, a nikoli s očekávanými výrazy máma/mama.

Formy tatí, mami zaznamenáváme pouze tam, kde jde skutečně o jejich běžné užití v nominativu. Na
rozdíl od výrazů mami, babi převládá u pojmenování tatí podoba se zdlouženou koncovou samohláskou.
Vokativní podoby tati, mami byly z mapy eliminovány; v tradičních nářečích se vyskytují především v jz. Če-
chách a na záp. polovině Moravy, jinde bývají typické pro mladou generaci.

Forma mamka je mapována pouze ve městech (ve venkovské síti byla zapsána zcela ojediněle a nesou-
stavně, proto ji na mapě neuvádíme). Obecnější rozšíření má v současné době v mluvě mládeže.

Pokud se některý nářeční výraz objevuje mimo svou oblast, je vždycky chápán jako silně expresivní.

3                 Základní protiklad tvoří novější obecně rozšířená pojmenování tatínek, maminka proti starším označe-
ním táta (tata), máma (mama) a regionalismům tatíček, tatulek, tatík; matička, mamička, mamulka, ma-
měnka
.

Označení táta, máma byla vytlačena ze stř. Čech k okrajům (srov. 2) a udržují se v širokém pásu podél
státních hranic. Zvláště častá jsou v jzč. a svč. nářečích, při bývalé zemské hranici česko-moravské
a přesahují i dále na Moravu. Podoby tata, mama se vyskytují zpravidla dubletně na stř. Moravě a ve Slezsku.
Typické jsou pro Valašsko, kde bývají i pojmenováním jediným.

Nářeční varianta tatíček vytváří tři menší oddělené areály na vých. Moravě. První zabírá jv. a stř. část
vm. nářečí s přesahem na Holešovsko. V této oblasti se vyskytují rovněž slova mamička (na Slovácku) a ma-
měnka
(na Valašsku). Další areály slova tatíček, shodující se s areály výrazu matička, jsou na Opavsku a Hlu-
čínsku. Slovotvorné obměny tatulek a mamulka jsou typické pro přechodná nářečí česko-polská a sev. okraj
vm. nářečí.

Výraz tatík je dokládán soustředěněji ze zč. nářečí, dále z Boskovicka a ze záp. Slezska. Roztroušeně se
vyskytuje také na širším Znojemsku a na Pelhřimovsku.

Formy tatí, mami vytvářejí souvislou oblast na Plzeňsku a Manětínsku, na širším Domažlicku jsou cha-
rakteristické pro mladou generaci. Reliktní svč. výraz máti je nověji doložen mimo jiné ze zč. pohraničních
měst (též v obměně mátinka).

Pro města (a zároveň obecně pro mluvu mládeže) jsou typická pojmenování taťka, mamka. Označení
mamina v nich bylo zapsáno méně často.

4                 Většina uvedených podob vznikla hypokoristickou deminucí.

tata  jen nář.; SSJČ nář., SSJ též tato, pol. říd. hypok., hluž.

táta  Jg („otec, nyní jen v sprosté neb dětské řeči, po městsku se
říká pantáta, vok. pane táto!"), SSJČ ob. — Původně je-
den z prvních projevů dětské mluvy, kterému dospělí dali
význam ,otec‘ (podobně máma, bába).

tatí  Kt ťati, SSJČ též tati, obě fam. (zejm. v dětské mluvě, v oslo-
vení) — Hypokoristickým krácením z tatínek, popř. vli-
vem němčiny.

tatíček  Jg dem., SSJČ expr., SSJ též tatíčko, pol. tateczek říd.,
hluž. taćička

tatík  Jg, SSJČ poněk. zast. ob., SSJ, pol. tatek

taťka  SSJČ hovor, expr., SSJ tatko, tatka, hluž. tatka

tatínek  Jg, SSJČ expr., pol. tatynek říd.


tatulek  Kt též tatulka, obě mor., SSJČ expr. dem. k tatula, pol.
hypok.

 

mama  jen nář.; stč. v řeči dětské a domácké, Jg slc., SSJČ nář.,
SSJ, pol. důvěrně, mazlivě, hluž. — Viz máma.

máma  stč. v řeči dětské a domácké, Jg slovo dětské („V Čechách
vůbec sedlské děti matku mámou jmenují, v městech a
u zvedenějších praví: panímáma, paní maminka“), SSJČ
 ob. — Původně slovo dětské řeči, kterému význam ,matka‘
dali dospělí (podobně bába, táta).

maměnka  jen nář.; Jg mor., SSJČ nář., SSJ mamenka obl. — Viz
máma.

mami  Kt, SSJČ fam., Bš záp. Morava (v oslovení), SSJ — Hypo-
koristickým krácením od maminka, event. vlivem němči-
ny. Viz máma.

mamička  Jg slovo dětské, SSJČ expr., SSJ, hluž. — Viz máma.

mamina  Kt u Rychnova n. Kněž., u Havl. Brodu, SSJČ expr., SSJ
— Viz máma.

maminka  Jg slovo dětské, SSJČ expr., SSJ — Viz máma.

mamka  Jg slovo dětské, SSJČ expr., SSJ, dluž. (pol. ,kojná‘) —
Viz máma.

mamulka  Kt val., též mamula, mamulenka, mamulička, mamu-


lěnka, SSJČ též mamula, mamulenka, mamulinka, vše
říd. expr., pol.
mamula zast. a nář. — Viz máma.

máti  stč. též mátě, Jg též mať, mátě, SSJČ též zast. a bás. máť,
zast. mátě, SSJ mať, hovor. mati, hluž. mać — Pův. mati,
to z ide. *mātē(r). Základem bylo dětské mama, k němu
v ide. prajazyku přidána přípona -ter, tvořící i jiné příbu-
zenské názvy (srov. psl. *brat(r)ъ, ide. *patēr ,otec‘).

matička  Jg, SSJČ expr., SSJ, pol. mateczka. — Viz máti.

mátinka  jen nář.; SSJČ matinka expr., Jg i SSJ matinka — Viz
máti.

5    táta Po 1, Ju 2, 5, Ru 2, 3 — tata Ju 2,6,7 — taťínek Ju 7 — taťinek Ju 1–4, Ru 4, 5 — tája Ju 3 — otec Ju 2, 4–6, Ru 2, 4 — ojtec Po 1

máma Po 1, Ju 2, 5, Ru 2–4 — mama Ju 6, 7 — mami Ru 4 — maminka Ju 1–4, 7, Ru 2, 4, 5 — mamulka Ru 2 — majka Ju 3

6    ASJ IV 356, III 173, 174, 175, AJŚ 684 tatulek, SSA 8, 6, OLA 1747, 1757, ALE 455, 456

ASJ III 181 mať, mamička, AJŚ 685 mamulka, SSA 8.15, OLA 1758 máti, ALE 457, 458

Hd-Pv