U formy kátět došlo k proniknutí koncového -ť- slovního základu dokonavých sloves do všech paralelních tvarů nedokonavých (překotit → kátět).

3                 Vedle dvou hlavních lexémů (kácet a porážet) se další nářeční ekvivalenty vyskytují spíš na okrajích a na nepoměrně menších územích.

Sloveso porážet zabírá jz. Čechy se značnými přesahy do střč. oblasti (až na Roudnicko a Benešovsko), odděleně se pak nachází ještě v Podkrkonoší a na Náchodsku. Výraz kácet se vyskytuje na zbylé části stř. Čech, ve vých. Čechách a v podstatě na celé Moravě mimo širší Vsetínsko. Tento výraz nověji proniká také do všech českých měst, v Čechách se navíc hojně šíří i na území s jiným tradičním pojmenováním. V oblasti lexému kácet vystupují též novější formy kátět (záp. Morava po Nové Město, Brno a Mikulov), kátit (jv. okraj Čech s malým přesahem na jz. Moravu), kácit (zvláště vých. od Lipníka nad Bečvou) a starší nepřehlasovaná podoba kácat (část vm. nářečí s Holešovskem).

Mladoboleslavsko se vyděluje podobou vracet, severně odtud je běžná podoba zvracet. V záp. části Slezska se rýsuje území slovesa valit, v sev. části slez. nář. oblast slovesa bulat. Valašsko s jv. úseky Slezska charakterizuje sloveso stínat. Tuto poměrně složitou situaci doplňují malé enklávy sloves shazovat (sev. Valašskomeziříčsko a úzký pruh moravskoslovenského pomezí) a rúbat (oblast mezi Vsetínem a Uherským Brodem).

4                 U některých slovníkových dokladů nelze s určitostí stanovit, zda jde o sledovaný význam ‚kácet stromy‘, či o širší význam ‚házet dolů‘.

bulat  v sled. významu jen nář. — Z boulit (přeneseně i ‚vyvrátit‘) kontaminací s bourat.

kácat  jen nář. — Viz kácet, neprovedením přehlásky a > ě.

kácet  Jg, SSJČ (stč. kácěti ‚převracet, válet‘, SSJ prekacovať ,převrhávat‘) — Iter. od kotit, viz kátit.

kácit  jen nář. — Viz kácet, přechodem k typu prosit.

kátět  SSJČ zast. a nář. — Viz kácet; souhl. -ť- analogií podle tvarů dokonavých sloves (např. překotit).

kátit  SSJČ zast. a nář. — Iter. od kotit ke kořeni psl. *k’ot-.

porážet  stč. porážěti, Jg, SSJČ, hluž. dok. porazyć — Iter. od porazit (psl. *poraziti).

rúbat  v sled. významu jen nář. (Jg roubati i rubati, SSJČ rubat poněk. zast., dále SSJ rúbať, hluž. rubać, pol. rąbać, u všech zpravidla ‚sekat sekerou‘) — K psl. *rǫbati, přenesením významu.

shazovat  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ v nespecif. významu ‚hodit dolů, svrhnout‘) — Od shodit, specifikací významu.

stínat  v sled. významu jen nář.; stč. stienati, Jg, SSJČ nář., SSJ stínať, pol. ścinać, hluž. sćinać, u všech zpravidla ‚porážet stromy sekerou‘ — Iter. k stít (z *tęti), rozšířením významu ‚porážet sekerou‘ na ‚kácet‘.

válat  jen nář.; SSJ váľať nář. — Z psl. *valjati.

valit  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJ váliť ‚řítit se‘, pol. walić ‚vyvracet‘, např. stromy větrem) — K psl. *valiti.

vracet  v sled. významu jen nář. — Deprefixací ze zvracet, viz tam.

zvracet  v sled. významu jen nář. (stč. zvracěti ‚porážet‘, Jg i SSJČ kniž. ‚vyvracet‘) — Iter. k zvrátit, z psl. základu *vortiti.

5    kácet Po 1, Ju 1–6, Ru 4 — káťit Ju 6 — kácat Ru 5 — porážet Ru 2, 3 — zracet Ru 1 — rušit Ju 1,2 — vindávat Ju 7

6    ASJ IV, 54:16b, OLA 869

Bh