ČJA 2

78 jmelí (1285)

1    M         jmelí (jmelý 738, jmjeli 824, 826, mjeli 825) — jmélí — melí (melé 708, 733, 734) — méli (mél 614) — mejlí (též jméli 649) — jemelí — imelí (ímelí 732, 736, imelé 733)

jemelo — jamelo (jamyło 747, 814, jameli 721) — imelo (ímeło 727, 743, gimelo 755)

jemela f. (jym’ola 831, 833–835, ňi- 832; též 748) — jamela

jmel m. 812 (jameł 806, hameł 806, ímel 432, imo 836)

jílí 315 (ili 812)

ila f. 826

il m. 826

chmelí (hmelí 435, chmejlí 241, 314, 337, hmejlí 415)

tmelí (tmejlí 317, 433)

tmel m. 144, 641

bejlí (bjelí 429)

lep 625, 626 (lepáč 626)

S          rmelí 221

2                 Zkoumaly se nář. ekvivalenty spis. výrazu jmelí ‚polocizopasná rostlina se stále zelenými listy a s lepkavými bobulemi, rostoucí na borovici a jiných stromech, známá jako vánoční a novoroční symbol štěstí‘ (rod Viscum).

Lexikální rozdíly byly zachyceny zcela výjimečně (lep). Jako nové lexémy však v tomto případě chápeme i výrazy chmelítmelí, jež nepochybně vzešly z pův. jmelí, pro etymologickou nejasnost a snahu odstranit pobočnou slabiku na začátku slova se však na základě jistých konotačních příznaků přiklonily k nepříbuzným slovům s podobným hláskovým složením (chmel — roste ve výškách, tmel — lepí podobně jako lep na ptáky vyráběný už starými Slovany z bobulí této rostliny); stejně tak bejlí lze vyvozovat z dialektismu mejlí, zde záměnou náslovných hlásek došlo k adideaci k nář. podobě slova býlí ‚plevel‘.

Naprostá většina zaznamenaných výrazů jsou morfologické a především hláskové varianty vzniklé vývojem psl. *jьmelo. Základní morfologický rozdíl -lo (-la) × -lí (jemelo, jemela × jmelí) vznikl pozdějším přechodem subst. ke kolektivům; hláskové diference často křížící jednotlivé morfologické typy jsou výsledkem různého vývoje pobočné slabiky po zániku jeru ve slově *jьmelo. Pobočná slabika se buď zachovala (jmelí, jmel m.), nebo byla velmi často zrušena a) zánikem (melí, mélí), b) změnou ve slabiku plnou vložením samohlásky (jemelo, jamelo, imelo), c) přesmykem (mejlí).

Podoba méli na sev. Znojemsku je patrně výsledkem sekundárního dloužení pův. -e- (či náhradního dloužení za redukované koncové -i). Nelze však zcela vyloučit ani možnost vzniku uvedené podoby z pův. mejlí po provedení pravidelné střm. změny ej > é.

V některých oblastech (zejména sev. Slezsko, rozptýleně již. a vých. Morava, svč. podhorské lokality) se předmětná rostlina nevyskytuje, proto i pojmenování pro ni v tradičním nářečí chybí. Pokud informátoři uváděli znalost spisovného označení jmelí a hodnotili je jako nové, přejaté ze spis. jazyka, nemapovali jsme je.

Ve městech se výzkum neprováděl.

3                 Morava, zvláště východní, a Slezsko jsou charakterizovány bohatstvím různých nář. podob a kompaktností areálů, přičemž v jednotlivých bodech se jen zřídka užívá více výrazů než jednoho, kdežto Čechy se vyznačují prolínáním různých označení při současném výskytu často tří až čtyř výrazů.

Nejrozšířenější pojmenování jmelí zabírá téměř celé Čechy, čes.-mor. nářečí, dále na Moravě souvislý pás táhnoucí se od Šumperka přes Prostějov až k Moravskému Krumlovu, ve Slezsku povodí Ostravice. Na Vysokomýtsku, Královéhradecku a v okolí Prahy je též obměna se zdlouženou kmenovou samohláskou. Podoba melí je doložena ze záp. části střm. nář., z již. rozhraní střm. a vm. nář. a řídce a rozptýleně z celých Čech (z Vysokomýtska a sev. Znojemska též v podobě s -é-). Varianta mejlí je v Čechách druhým nejrozšířenějším pojmenováním; jižně od Prahy a na širším Příbramsku, ojediněle i jinde byla zaznamenána jako jediný výraz.

Na vých. Moravě a ve Slezsku na sebe navazují celistvé areály archaických variant slova jmelí se změnou pobočné slabiky v plnou vložením samohlásky; pokud zde bylo zachyceno i označení jmelí, je patrně nové, přejaté ze spis. jazyka. Centrum této oblasti tvoří areál výrazu jemelo na sev. Valašsku a Holešovsku. V jeho nejsevernějším úseku byla zapsána obměna jamelo, která přechází směrem k severu v podobu jamela f.; na ni navazuje v čes.-pol. smíšeném pruhu obměna jemela. Z již. Vsetínska a Uherskobrodska je doložena (v návaznosti na slovenštinu) varianta imelo, zejména podél hranice se Slovenskem je rozptýlena podoba imelí. Řídce a roztroušeně byla na východě zkoumaného území zaznamenána také obměna jemelí.

Podoby muž. rodu jmel, il byly zachyceny sporadicky především ve Slezsku na rozhraní areálů feminin a neuter.

Výrazy vzniklé příklonem k jiným lexémům netvoří kompaktní areály; objevují se zejména v Čechách: bejlí rozptýleně po celém území Čech, tmelíchmelí hlavně v jzč. nář. oblasti, jinde v Čechách a na Moravě jen ojediněle.

Na malém území vých. od Moravského Krumlova byl zapsán výraz lep (lepáč).

4    bejlí  jen nář. (SSJČ býlí ‚plevel‘) — Z mejlí adideací k jinému lexému (či specifikací významu slova bejlí ‚plevel‘ pod tlakem hláskové podoby slova mejlí).

chmelí  jen nář. — Z jmelí adideací k jinému lexému (chmel) snad prostřednictvím nář. podoby hmelí, kde patrně došlo k záměně náslovného j- (mylně chápaného jako protetické) za h-.

il  jen nář. — Snad zkrácením, redukcí střední části slova z jmel, imel, viz jmel m. a imelo.

ila  jen nář. — Snad z pův. *imela, viz il a imelo.

imelí  jen nář.; stč. jimelé, Jg omelí slc., Kt imelie sloven., SSJ imelie hromadné, k imelo, Kl omelie Z jmelí odstraněním počáteční pobočné slabiky, viz imelo.

imelo  jen nář.; stč. jimelo, SSJ, Kl též omelo, emelo Z jmelo změnou počáteční pobočné slabiky v plnou vložením samohlásky -i- (na předkládané mapě výjimečně představujeme nář. podoby s počátečním i- < ji-, viz též il a ila; ji- × i- srov. PRO A 4a); jindy se vkládá -a- nebo -e- (jamelo, jemelo apod.).

jamela  jen nář.; Kt mor. a slez. — Varianta žen. rodu patrně už psl. (je ve východoslov. a jihoslov. jaz.), počáteční ja- viz imelo.

jamelo  jen nář.; Bš jameło, jamelí — Viz imelo.

jemela  jen nář.; stč. jmele f., jimele f., Jg mor., Kt též jemola, pol. je mioła, hluž. jemjelina, jemjelnja Viz jamela a imelo.

jemelí  jen nář.; Kt Viz imelo a jmelí.

jemelo  jen nář.; Jg mor., Bš, Kl též jemalo, jmelo Viz imelo.

jílí  jen nář. — Viz il a jmelí.

jmel  SSJČ zast., Jg jmél, jameł m., hluž. jemjel Z jmelo či jmelí přechýlením k muž. rodu, viz imelo.


jmelí  stč. jmelé, SSJČ, Jg — Z jmelo přechodem ke kolektivům a tím k jinému morfologickému typu (stavení). Psl. *jьmelo, též *omelo (-a). Slova asi „praevropská“. Podle HolubaKopečného asi souvisí s jmouti: z jmelí se vyráběl lep na „jímání“ ptáků, nebo aspoň jde o pozdější významovou kontaminaci s tímto slovem.

jmélí  jen nář.; Jg též jmélé — V realizaci jméli snad náhradní dloužení kmenové samohlásky za zkrácené koncové -i (srov. PRO A 1bc). Viz jmelí.

lep  v sled. významu jen nář.; stč. a stsl. lepъ (SSJČ ‚lepicí hmota užívaná zvl. k chytání ptáků a hmyzu‘, Jg „na čem něco lpí nebo vázne; zvláště ale z mélí ustrojený klej k lapání ptáků“) — Přenesením z názvu produktu na rostlinu, z níž se vyrábí.

mejlí  SSJČ zast., Jg — Přesmykem z jmelí v důsledku tendence odstranit počáteční pobočnou slabiku.

melí  jen nář.; stč. melé, Jg, Bš — Z jmelí zánikem j- v důsledku tendence odstranit počáteční pobočnou slabiku.

mélí  jen nář; Jg mílí, Kt též mýlí (stč. jahódky mélovéplody jmelí‘) — Viz melí a jmélí.

rmelí  jen nář. — Z jmelí. Není jasné, proč došlo k záměně j- za r-; snad příklonem k jinému lexému (rmen prostřednictvím nář. rmení?).

tmel  v sled. významu jen nář. — Přenesením na základě společné vlastnosti (lepivost).

tmelí  jen nář. — Z jmelí adideací ke slovu tmel, viz tam.

5    mejlí, mejli, mrejlí Ju 3

6    AJŚ 197, OLA 370

Či