75 chvojí (1308)

1    M         chvojí (chf- 669, 670, 671, chvoje 752, chvojči 119, chvojoví 113) — chvójí (chf- 731, 738, -i 729, chójé 747, chvújí 447) — choji (chuji 153)

chvoj f. — chvuj (též 324, fuj 161, chvuj m. 118, 462) — chuj — chvúj (fúj 134, 161) — chúj

chvoje f. — chvúje (fúje 426) — chúje

chvojka 612, 621, 671 — chvujka 603

chvojina (chojina 721, 833, 84, chojiny 801)

klest m. (též 106, klest f. 311)

klesť f.

pejručí (peručí 301–304, pejr m. 332, pejručina 310)

čeťina — četyna

rošťí

smrčí (smŕčí 757, smrkálí 711)

taras 645, 646, 648

S          slaňí 307 nedubl., pleťí 322 nedubl., pajš 737 nedubl.

N          chvosťi 107, boří 717, součí 306

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozrůznění nářečního označení chvojí, tj. větví jehličnatých stromů, zpravidla ulámaných. Vedle okrajových diferencí lexikálních (např. chvojí × pejručí × klest × četina) a slovotvorných (zasahujících především substantivum chvoj: chvoj × chvojka × chvojina) byly zaznamenány zejména diference morfologické (klest × klesť, chvoj × chvoje × chvojí) a hláskoslovné, soustředěné především na výraz chvoj a jeho odvozeniny (např. chvoj × chvuj × chvůj × chůj × chuj). Hláskové změny vokalické zde mají povahu kvantitativní (chvůj > chvuj, chvojí > chvójí), přecházející někdy v rozdíly kvalitativní (chvoj > chvůj).

Změny, které zasahují zjednodušení souhláskové skupiny chv-, jsou vyvolány fonetickou realizací souhlásky v.

Po stránce formální jde u všech doložených výrazů o vyjádření významu hromadného; tedy nejen ekvivalenty chvojí, pejručí, smrčí atd., ale též chvuj, chvůje, chvojina, klest, četina aj. jsou pojímána jako kolektiva.

Některá označení mohou mít i širší význam, odlišný od významu námi sledovaného; v tom případě však nebyla mapována: četina/četyna ‚jehličí‘ (srov. II-72 spadané suché jehličí), klest/klesť ‚osekané větve‘, roští ‚chrastí‘.

V oblasti, kde se základem chvoj- a jeho odvozeninami označuje borovice (nář. zč.), byly zaznamenány jiné lexémy. Izoglosa určující maximální výskyt základu chvoj- ve významu ‚chvojí‘ se naprosto shoduje s izoglosou vymezující v protilehlé sousedící oblasti užití základu chvoj- ve významu ‚borovice‘, srov. II-70 borovice.

3                 Výrazy odvozené od základu chvoj- jsou většinové a objevují se na převážné části území českého národního jazyka. Odlišné lexémy byly doloženy z jeho okrajů: Na západě zaujímá největší rozsah pojmenování klest/klesť; klest v nář. zč., klesť v přilehlé části nář. oblasti střč. Sousední Klatovsko a Domažlicko charakterizuje označení pejručí. Na vých. okraji zkoumaného území tvoří výrazný areál pojmenování četina/četyna; ekvivalent četina pokrývá celé Valašsko s výjimkou jeho sz. a jz. okraje, na něj navazuje obměna četyna, doložená z jv. Slezska a z Frenštátska. Drobné oblasti zaujímají označení smrčí na Kyjovsku, taras na Zábřežsku, poněkud větší rozsah má výraz roští, objevující se nesoustředěně v sev. polovině svč. nář., soustředěněji pak v Podkrkonoší.

Ostatní území pokrývají obměny základu chvoj-. Z nich největší areál zaujímá ekvivalent chvojí, rozšířený téměř na celé Moravě (ve střední a sev. části dialektů vm. a na přilehlém Holešovsku a Kroměřížsku v hláskové podobě chvójí) a ve většině slez. nář. (zde v obměně chojí). V sousedních Čechách přesahuje přes vých. část nář. střč. až na Královéhradecko, na něž pak navazuje rozšířením v sev. oblasti svč. nář. Pojmenování chvoj a jeho varianty se soustřeďují na území nář. českých v užším smyslu a na přilehlou jz. Moravu. Výchozí podoba chvoj byla zapsána v dialektech střč. (s výjimkou jejich vých. části), ve středním úseku nář. svč. a na Příbramsku, ojediněle i jinde. Výraz chvuj, vzniklý obměnou kmenového o, se dokládá ve střední části nář. jzč., ve vých. části nář. svč. a v jz. cípu Moravy, případně k němu přistupují i další hláskové obměny, a to zejména v areálu nář. svč. a jzm. (chvůj, chůj, chuj). Podoba chvůj se soustředěněji objevuje i v Povltaví.

Celkový stav doplňuje slovotvorný regionalismus chvojka/chvujka na sz. Znojemsku a chvojina doložená porůznu ze sv. Moravy a z Těšínska.

Výrazy ve městech se shodují se stavem v příslušném venkovském okolí, jako nové navíc do většiny z nich proniká pojmenování chvojí.