ČJA 2
74 kůra (1303)
1 M kúra (též kora 222, kvóra 755) — skúra
koráb (korábi 105, 109, 135, 137)
korába f. 633, 652
koruna (korona 830, korunka 810, 827)
N koža 807, 815, u̯upka 833
2 Výzkum zjišťoval nář. pojmenování pro kůru jehličnatých stromů. Zejména v svč. oblasti se vedle názvu kůra s obecným významem užívá výrazu koráb. Ten však označuje kůru odpadlou ze stromů. Týž významový odstín má často ve Slezsku označení koruna, popř. korunka.
3 V podstatě na celém zkoumaném území je výraz kůra, ve Slezsku a v malém areálu v sv. Čechách v hláskové obměně skůra.
Téměr celá slez. nář. a sev. Valašsko dokládají též pojmenování koruna (často ve významu ‚oloupaná kůra‘). Svč. okrajové úseky a Podorlicko mají v témže významu označení koráb (na Boskovicku a Litovelsku sporadicky též v rodové obměně korába).
Ve městech bylo zaznamenáno pouze slovo kůra.
4 koráb v sled. významu jen nář.; stč., Jg ‚již nezelená kůra‘, SSJČ nář. ‚velký kus sloupnuté kůry‘, Bš ‚suchá kůra odlupující se ze stromů‘, též ALJ han. — Nejasné. Podle Mch je slovo korub(a) příbuzné se skorupa, nelze vyloučit též vliv slova kora.
korába jen nář.; ALJ ‚vyschlá kůra stromu‘ han. (Kl korava ,nejvrchnější část kůry‘) — Změnou rodu, viz koráb.
koruna v sled. významu jen nář.; Kl i Bš jen ‚kůra‘ — Souvisí patrně s kora, jinak nejasné.
kůra stč. kóra, Jg též kora, SSJČ též kora zast., SSJ kôra, pol. kora — Podle Holuba-Kopečného psl. dubleta *(s)kora souvisí s ide.*(s)ker- ‚řezat, krájet‘.
skůra jen nář.; Jg skora, ALJ též skůra, hluž. skora — Druhotvar s pohyblivým s-, viz kůra. Srov. I-106 škraloup.
5 kúra Po 1, Ju 1–7, Ru 2–5
6 MAGP 547, AJPP 314, OLA 352
Mj