mrva

vatra 742, 752

S          škrabačka 334, peručí 304, špičí 137, špili 831

N          neřád 660, pohrabúfka 733, chvóina 744, chamčí 711, leśny trus 833

2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování spadaného suchého jehličí, tj. listí jehličnatých stromů. Materiál je rozrůzněn především lexikálně; zaznamenány byly též rozdíly slovotvorné; ty se projevují i protikladem kolektiv a tvarů plurálových, popř. i singulárových (např. jehličí × jehličky, bodličí × bodličky, stlaní × stelivo, četyní × četyna, mrtí × mrť aj.), a hláskoslovné (např. mour × hmour × chmour).

Při specifikaci na spadané jehličí byla mnohdy informátory užita spojení se zpřesňujícími adjektivy, např. spadané jehličí, suché špendličí, opadlá četyna; ta však jako neobligátní, v komunikaci namnoze redundantní, na mapě zaznamenána nejsou.

Co se týče motivací pojmenování sledované reálie, vycházejí mnohé z nich z metaforického přenášení na základě podobnosti s jehlou, popř. špendlíkem nebo jiným špičatým předmětem, např. jehličí, špendličí, četyní, špenčí. Vlastnost listů jehličnatých stromů, tj. schopnost píchat, bodat, je naznačena v názvech bodličky, pichlečky.

Zvláštní skupinu tvoří názvy, jež souvisejí s někdejší funkcí suchého jehličí. Označení stlaní, stelivo ukazují na jeho dřívější užívání k podestýlce pod dobytek. Způsob získávání tohoto steliva je zachycen ve výrazech hrabanka, škrabačka.

Pojmenování mrť, mrva (patrně i mour) odrážejí vyšší stupeň rozkladu spadaného jehličí, které bylo v minulosti užíváno také ke kypření polí nebo k množení hnoje.

Výsledek děje – to, co spadlo ze stromů – označují názvy padanka, sutina, prše.

3                 V bohaté nářeční diferenciaci vytváří nejrozsáhlejší území výraz jehličí, ten dominuje téměř v celé sev. části Čech a odděleně ve vých. polovině Moravy. Jako novější dubleta proniká zejména v Čechách i do oblastí jiných lexémů. Slovotvorná varianta jehličky byla nejčastěji zapsána v Podkrkonoší.

Ve třech oddělených areálech se vyskytuje pojmenování špendličí, a to v záp. Čechách, ve vých. Čechách se Zábřežskem a v záp. části Slezska; obměna špendlíky je doložena z Klatovska.

Výraz stlaní je rozšířen porůznu zejména na záp. a již. okraji Čech, areál nedubl. výskytu vytváří v sev. úseku čm. nář. a v přilehlém úseku střm. dialektů; v sev. Čechách a mezi Příbramí a Benešovem se objevuje slovotvorná varianta stelivo.

Na velkém území zahrnujícím zhruba vých. polovinu střč. nář. je rozšířeno slovo mrť; podoba mrtí je běžná zhruba v pásu mezi Kolínem a Novým Městem na Moravě.

Tři areály pokrývá též označení mour: na záp. Moravě (tam se objevují i formy hmour a chmour), na Boskovicku, na sev. Valašsku a Frýdlantsku. Název mrva byl zaznamenán především na Manětínsku a dále na Vyškovsku.

V již. Čechách je nejběžnější výraz strouhanka, v jeho sousední oblasti – mezi Plzní, Příbramí a Prachaticemi – se vyskytuje pojmenování hrabanka, hojněji doložené i z jiných míst v Čechách. K deverbativům tohoto typu náleží též slovo padanka zachycené na Českobudějovicku i se slovotvornou obměnou padlavka.

Z dalších označení zaujímají větší areály výrazy bodličky na záp. Moravě, četyna ve střed. části slez. nář. a v čes.-pol. smíšeném pásu (na Příborsku častěji v podobě četyní) a špenčí v oblasti mezi Lipníkem nad Bečvou a Vsetínem.

Z ostatních regionalismů jsou zachyceny názvy sutina na Rakovnicku, prask na Náchodsku, pichličky a pichličí na Prostějovsku, prše a vatra na již. Valašsku, jedlek na jz. Opavsku a škutina na Uherskobrodsku.

Výzkum ve městech nebyl prováděn.

4    bodličí  jen nář.; Kt bodlí mor., SSJČ nář. (stč. bodličie ‚co má bodliny, rostliny bodlavé‘) — K bodat, sufix -ličí analogicky podle jehličí, viz tam, nebo kolektivum k bodličky, viz tam.

bodličky  jen nář.; Kt, SSJČ dem. nář., Bš též bodle — K bodat, sufix -ličky analogicky podle jehličky, viz tam.

četyna  jen nář.; Kt četina, SSJČ též četina, obě nář. (Bš ‚chvojí‘) — Viz II-75 chvojí.

četyní  jen nář. (Kt ‚chvojí‘) — Kolektivum k četyna.

hmour  jen nář.; Jg, Bš též mhour — Asimilace znělosti z chmour, nebo expr. obměna tohoto výrazu, viz chmour.

hrabanka  v sled. významu jen nář.; Jg též hrabanina (SSJČ ‚shra

bané zbytky obilí na poli, uschlá buřeň a mech‘) — K hrabat.

chmour  Jg a SSJČ ‚ztrouchnivělé jehličí‘, Bš — Podle HolubaKopečného přesmykem z původního mchúr (*mъchurъ).

jedlek  jen nář. — Od jedle.

jehličí  stč. jehlicě sg. ‚úzký list borovice‘, Jg, SSJČ, SSJ ihličie, pol. igliwie n., hluž. jehlina — Kolektivum k jehlice, přenesením.

jehličky  stč. jehlička dem., Jg, SSJČ dem. — Přenesením.

mour  v sled. významu jen nář.; Jg ‚lesní země‘ — Patrně z chmour odsunutím ch, viz tam. Podle Mch psl. *murъ souvisí s lit. máurás ‚špína, kal‘.

mrť  Jg ‚menší odumřelá část něčeho‘, SSJČ (stč. mrt ‚odumřelá část

něčeho‘, Bš ‚mrtvá země pod ornicí‘) — Psl. *mьrtь, to od zákl. *mer-, srov. *merti ‚mřít‘.

mrtí  jen nář. — Kolektivum k mrť, viz tam.

mrva  v sled. významu jen nář. (stč. ‚nepatrný kousek‘, Jg a SSJČ ‚hnůj‘) — Přenesením původ. významu mrva ‚rozdrobená sláma‘.

padanka  v sled. významu jen nář. — Od padat.

padlavka  jen nář. — K padat.

peručí  jen nář. (Kt ‚čerstvá chvoj osekaná‘, SSJČ též pejručí, obě nář. ‚větvoví jehličnatých stromů, chvojí‘) — Přenesením, viz II-75 chvojí.

pichličí  jen nář. (Kt pichláčí ‚ostny, trní‘, SSJČ pichlák, nář. pichláč expr. ‚trn, bodlina‘) — K píchat analogicky podle jehličí, viz tam, nebo kolektivum k nář. pichlečka, viz pichlečky.

pichličky  jen nář. — K píchat, sufix -ličky analogicky podle jehličky.

prask  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. (SSJČ též ‚drobné chrastí‘, Bš ‚suché roští‘) — Souvisí se slovesem praskat, to má patrně onomatopoický základ (chrastí a suché jehličí při hoření vydává praskavý zvuk, chůze po něm je provázena praskavým zvukem) nebo s expr. nář. praskat ‚shazovat‘.

prše  f. jen nář. — K pršet, to v širším významu ‚padat, roztrušovat‘.

stelivo  v sled. významu jen nář. (Jg a SSJČ ‚materiál k podestlání pod dobytek‘). Od stlát.

stlaní  v sled. významu jen nář. (Jg a SSJČ ‚stelivo‘: nahrabat v lese stlaní, tj. suché jehličí, listí) — Od stlát, srov. stelivo, viz II-75 chvojí.

strouhanka  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. — Od strouhat; patrně jde o metaforické vyjádření na základě podobné vlastnosti se strouhaným předmětem (sypkost).

sutina  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚něco sesutého, sypké trosky‘) — K sesout se (stč. súti). Specifikace významu.

škrabačka  v sled. významu jen nář.; Kt škrabanka — Od škrabat.

škutina  jen nář. (Jg nář. ‚štětina‘, SSJČ škuť nář. ‚štětiny, srst, chlupy‘) — Přenesením.

špenčí  jen nář. (Jg špenka nář. mor. ‚stonek‘) — Kolektivum k nář. špenka, patrně vlivem sousedícího výrazu špendličí; přenesením, viz II-202 pápěrka.

špendličí  Jg, SSJČ poněk. zast. a nář. — Kolektivum k špendlík, viz špendlíky.

špendlíky  v sled. významu jen nář.; Kt — Přenesením.

špičí  jen nář. — Přenesením, kolektivum k špice ‚ostrý hrot‘.

špílí  jen nář. (Kt špílek a Bš špíłek Zlínsko ‚špejle k jitrnici‘) — Přenesením, kolektivum k nář. špílek.

vatra  v sled. významu jen nář. (Bš ‚hromada smetí‘) — Přenesením.

5    jehličí Ju 7 — suchi jehliči Po 1 — suchí jehliči Ru 3

6    AJŚ 190

7                 Pro zelené jehličí přinesl výzkum nářeční pojmenování jehličí, jehličky, špendličí, bodličí, bodličky (sev. hranici rozšíření tohoto lexému zachycuje izoglosa na mapě), pichlečky, pichlečí, četyna a četyní, jejichž územní rozsah s výjimkou slova jehličí se v podstatě shoduje s rozšířením názvů pro spadané suché jehličí; proto tato lexikální položka nebyla kartograficky zpracována samostatně.

Výraz jehličí, shodný se spis. jazykem, má téměř celoúzemní rozšíření. Jako dubleta proniká i na území jiných tradičních lexémů. Jen ojediněle byla zaznamenána sporadická označení jedličí (již. od Brna), špenčí (Valašsko) a ostí (Kopanice).

Atlasy: AJK 312, AJŚ 187, MAGP 551, SSA 3.100

Fi