71 modřín (1284)

1    M         modřín

verpán (verpan 464, vrpán 110, verpám 456, verchumpán 126, ferpán 416, terpán 432, trpán 432, ne-
chrpán 242, chrpán 242, archipán 319) — verbán 120, 504 (verban 107, verboun 106) — lerpán
(lerpan 52) — lerpám (lerpam 520, 737, lerbám 133, jerpám 603) — relpán (relpan 601, relfán
234) — relpám (rempál 609) — merfán

břím — břem — břín 509, 755 — břen

bříň f. 145, 158

dřín (dřen 806) — dřím 711, 716 (dřem 803, 828)

dříň f. 135, 136 (zdříň f. 135, m. 148) — dřeň f. 113, 116, 117, 130, 829

skřivan, křivan

skřivánčina 301

skřivánci 302, 303, 305

křivánčí dřevo 321 (skřivánčí strom 307)

šťasní dřevo (ščasní dřevo 454, 458)

ťis

sv’yrk 834-836

S          klenč 105

N          břimek 656, 831, dřínek 154, dřimek 666, břínka 145, dříňka 154, dřeňka 130

2                 Zjišťovalo se nář. pojmenování pro modřín, tj. pro jehličnatý strom s jemnými jehlicemi ve svazečcích (bot. rod Larix). Modřín u nás rostl původně jen ve výše položených oblastech (nad 800 m), a to především v Jeseníkách a v Karpatech. Teprve novodobé lesnictví se zasloužilo o jeho rozšíření v nižších polohách. Patrně proto se v našich nářečích objevuje větší množství názvů pro modřín než pro jiné odedávna běžně známé stromy. (Srov. např. II-69 smrk.)

Vedle starého nář. názvu břím (s hláskovými variantami břem, břín, břen a ojediněle se změnou rodu břín m. × bříň f.) byly zaznamenány názvy přenesené z jiných stromů (tis, svrk). U výrazů břím a dřín jde o záměnu podobně znějících slov, nikoliv o podobnost dvou dřevin (dřín je listnatý keř). Pojmenování tis (původně označovalo hojně rozšířený, dnes však vzácný jehličnan) bylo využito pro nově vysazovaný modřín. Slovo svrk je v nářečí častější ve významu smrk.

Vlivem německy mluvících lesníků rozšířil se na našem území německý název modřínu Lärchenbaum, buď různě hláskově upravovaný (např. lerpán, relpán, verpán, merfán), nebo nesprávně překládaný. Záměnou německých slov Lärche, Lärchenbaum ‚modřín‘ a Lerche ‚skřivan‘ vznikl chybný lidový překlad skřivan, skřivánčí strom.

Slovo modřín, které je současně i pojmenováním spisovným, máme poprvé doloženo z r. 1726 a jako rodové jméno bylo zavedeno Preslem.

3                 Nejrozšířenějším pojmenováním pro modřín je slovo verpán a další četné hláskové obměny. Kromě Domažlicka (zde název skřivan a varianty skřivánčí, skřivánčí dřevo a ojediněle skřivánčina) a sv. okraje pokrývá celé území Čech, odkud přesahuje na jz. Moravu k Brnu a k Břeclavi (zde má zpravidla podobu relpán, popř. relpám, lerpám a lerpán). Hlásková obměna merfán vytváří dvě oblasti: větší v záp. Čechách a menší ve střč. nář. oblasti s centrem na Ledečsku. Na Doudlebsku se setkáváme vedle hláskových variant lerpám a lerpán s dvojslovným pojmenováním šťastné dřevo. V Podještědí byla zaznamenána obměna verbán.

Areál s lexémem břím se táhne od Vysokého Mýta na jihovýchod až ke slovenské hranici na Břeclavsku a Uherskobrodsku. Jeho varianta břem je běžná ve Slezsku vyjma Jablunkovska s názvem svrk. Na okrajích těchto areálů se vyskytují obměny bříň (ve vých. Čechách) a břen (na jihu Slezska) a mezi nimi rozsáhlé území s názvem dřín. Zaujímá v sv. Čechách Náchodsko (varianta dřeň) a Podorlicko (obměna dřín), odkud pokračuje v širším pruhu celou severní Moravou.

S pojmenováním tis se setkáváme na Českomoravské vysočině především mezi Novým Městem na Moravě a Jihlavou.

Slovo modřín proniká do mluvy mladší generace. Objevuje se téměř v celých Čechách (není v Podještědí a v Podkrkonoší a v malých enklávách i jinde) zpravidla jako dubleta s nář. výrazem verpán (nebo s jeho variantami). Jeho nedubletní výskyt byl zaznamenán v úzkém pruhu mezi Roudnicí, Prahou a Kolínem, dále pak na menší oblasti mezi Hradcem Králové a Vysokým Mýtem a často ve městech.