borovice (borovina 808)

borofka

sosna

sosňa (šošňa 701, šošeň 701)

chvoj f. — chvúj (chvuj 311–314, 317, 325, 327)

chvúje f. (chvuje 313, 316, chvoje 307)

chvojka (chvujka 313–317, 327)

chvojina

2                 Výzkum zjišťoval nářeční pojmenování pro borovici, jehličnatý strom s červenavou rozpraskanou kůrou a dlouhými jehlicemi po dvou ve svazečcích (Pinus sylvestris).

Kromě rozdílů lexikálních byly zachyceny diference slovotvorné (např. bor × borek × borovice × borka × borovka) a hláskoslovné (např. chvoj × chvůj × chvuj). Varianty lexému chvoj se sekundárně zkráceným kmenovým -u- (chvuj, chvuje, chvujka) nebyly samostatně graficky znázorněny (pro zjednodušení mapového obrazu). Odvozeniny od základu chvoj- srov. II-75 chvojí.

U zdrobnělých podob nebylo vždy možno s jistotou rozlišit, zda se jedná o skutečná nebo formální deminutiva. Tam, kde byla výzkumem jednoznačně zdůrazněna deminutivnost, nejsou tyto výrazy mapovány.

3                 Areálové hranice zaznamenaných lexémů jsou poměrně ostré a většinou se kryjí s hranicemi nář. oblastí.

Centrální část zkoumaného území zaujímají pojmenování od základu bor-, na okrajích se vyskytuje výraz sosna (jč. a slez. nář.) a názvy od základu chvoj- (zč. nář.).

V areálu nář. ekvivalentů se základem bor- je nejrozšířenější slovotvorná varianta borovice (v střč. a svč. nář., na jz. polovině Moravy a odděleně na Prostějovsku; jako novější dubleta, podporovaná existencí ve spis. jazyce, pronikla podoba borovice na celé území Čech a do všech měst). Pro zbývající část Moravy je charakteristický výraz bor. Na styku obou slov se ojediněle objevují slovotvorné obměny borka, borek. Varianta borovka byla zapsána na Sedlčansku.

V oblasti lexému sosna se na záp. okraji Slezska vyskytuje podoba sosňa.

Bohatě slovotvorně a hláskoslovně diferencovaná pojmenování od základu chvoj- se v záp. Čechách vzájemně prostupují.

Pozn.: Starší vývojový stav územní diferenciace mor. nář. pojmenování pro borovici můžeme odvodit ze srovnání s výskytem pomístních jmen od základů bor-/sosn-. U pomístních jmen je např. výskyt základu sosn- doložen i z jz. Moravy a naopak ve slez. nář., pro která je dnes typický apelativní lexém sosna, zachycují pomístní jména původní větší výskyt pojmenování se základem bor- (i na Opavsku). Z pomístních jmen lze také vyvodit, že hranice slovotvorné diference bor-/borov- byla původně posunuta více na západ.

4                 Následující lexémy jsou velmi starobylé. Jejich původ je nejasný, etymologizovány bývají různě.

bor  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář., SSJ též bôr, hluž. bór zast. (stč. a SSJČ ‚borový les, les vůbec‘, pol. bór ‚hustý les‘) — Psl. *borъ, význam nejasný, snad ‚les‘ nebo ‚borovice‘, popř. ‚močál, rašeliniště‘.

borek  v sled. významu jen nář. (stč., Jg, SSJČ, SSJ borik, pol., vše dem. ‚lesík, zpravidla borový‘) — Formální dem. od bor, viz tam.

borka  v sled. významu jen nář. (Jg n. pl. ‚les‘, SSJČ nář. ‚borová šiška‘) — Od bor, viz tam. Přechýlení k žen. rodu pravděpodobně podle borovice.

borovice  stč. borovicě, Jg, SSJČ, SSJ borovica, hluž. borowica zast. — Od adj. borový.

borovka  jen nář. (SSJ borievka ‚jalovec‘) — Od adj. borový.

chvoj  Jg, SSJČ zast. a nář. (SSJ m., f., obojí nář. ‚větve, obyčejně jehličnaté‘, pol. choica zast. ‚větev jehličnanu‘, hluž. chójna, chójca) — Psl. *chvoja/-jь snad ‚větev‘; sémantický posun ‚větev‘ > ‚strom‘ patrně už psl.

chvojina  v sled. významu jen nář.; Jg, pol. choina (SSJČ zast. a nář. ‚větve jehličnatých stromů, jehličnatý porost, les‘, SSJ ‚větve, obyčejně jehličnaté‘) — Od chvoj, viz tam.

chvojka  jen nář.; Jg, SSJČ nář. dem. (stč. dem. ‚větvoví jehličnatých stromů‘, SSJ dem. ‚větvička‘) — Formální dem. od chvoj, viz tam.

chvůj  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Od chvoj, kmenové -ů- reflex zč. dloužení. Viz chvoj.

chvůje  jen nář.; stč. chvojě, chvojicě dem., Jg, pol. chwoja, zast. choja (SSJ chvoja, chvoje hromad., obojí ‚větve, obyčejně jehličnaté‘) — Viz chvoj, kmenové -ů- srov. chvůj.

sosna  stč., Jg, SSJČ kniž. a odb., SSJ, pol., hluž. zast. — Psl. *sosna, nejasné, snad ‚borovice‘, říd. i ‚smrk‘ (Holub-Kopečný).

sosňa  jen nář.; Kl — Od sosna příklonem k měkkému skloňovacímu typu. Viz sosna.

5    bor Ju 4, 5, Ru 5 — borovice Po 1, Ju 1, 3, 6, Ru 2 — borovička Ru 3 — smreka Ju 2

6    ASJ IV 52:146, MAGP 550, AJPP 308, AJK 178, SSA 3.96, OLA 381, ALE 48

Hd