69 smrk (1282)

1    M         smrk (smŕk 742, 745) — smrek (smrék 724, smerek 828, smurek 827, smyrek 835, 836) — švrk (śvjyrk 818, 830, 831, švrčín 701, švrčina 738)

smrč f.

smrča 516, 605–607

smrčka

smrčina

S          mřek 676

N          smrček (též 235, 245, 313, 318, 323, 328, 330, 331, 336, 337, 406, 413, 427), smrčík, smrčička

2                 Zjišťovalo se nář. pojmenování pro smrk, tj. jehličnatý strom s nezploštělými, na větvích všestranně rozloženými jehlicemi (rod Picea). Všechny názvy jsou slovotvornými (např. smrčka × smrčina), morfologickými (smrč × smrča) nebo hláskovými (smrek × švrk) variantami základního pojmenování smrk, shodného se spisovným jazykem. U výrazu smrčka (a v jzč. oblasti, zvl. na Plzeňsku, i u nemapovaného výrazu smrček) jde o formální deminutivum. Ostatní deminutivní výrazy byly z mapování vyloučeny.

3                 Pojmenování smrk je rozšířeno téměř na celém zkoumaném území – jako novější dubleta proniká do areálů s jinými nář. variantami; běžné je i ve všech městech.

Domažlicko se vyděluje regionalismem smrčina, ten se objevuje řídce i v okolí Prachatic. Pro jč. nář. oblast je charakteristická podoba smrčka. V jižních Čechách a roztroušeně i jinde bylo zaznamenáno označení smrč. Ze širšího Třebíčska je doložena podoba smrča. Všechny tyto uvedené varianty se vyskytují převážně dubletně vedle výrazu smrk.

Ve slezských nář. se vyskytují hláskové varianty švrk (opavský nář. typ s přesahem na Hranicko) a smrek (vých. polovina slez. nář. a přilehlé sev. Valašsko).