ČJA 2
67 slepýš (1430)
1Mslepýš (slepouš 202) — slepíš (slepíšť 203, 243, 333) — slepýř — slepejž 432, 442, 446, 463 — slepíž 636
slepák (též 223, 242, 412)
slepík (slípík 321)
slepňík 323, 324 (slipňík 322)
vřeteňice (též 665, vřeteňyca 701, 805, vřetelňyca 806, vrateňica 830, vřečeňica 71) — vříteňica 744, 749 (vřәtelňica 747) — břeteňica — bříteňica 637 (břisteňica 638)
vřetenka 811 — vřytenka 810, 81 (vřicenka 809)
břitvenka 118, 130, 143
mňeďák — meďák 238, 247
mňeďáček 237, 252, 328
tříbrňák 248 (stříbrňáček 316)
blejskáček 326
Sslepi koťe 664 nedubl., blindšlajche 808 nedubl.
Nháďe 715, małý had 739, slepí had 737, had 820, 831, ščúrka 736
2 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro slepýše, tj. beznohého plaza s drobnýma očkama (rod Anguis). Vedle rozdílů lexikálních byly zaznamenány též četné rozdíly slovotvorné (např. slepýš × slepák × slepík; vřetenice × vřetenka) a hláskoslovné (např. slepýš × slepýž × slepýř; vřetenice × břetenice × břítenice). Jako nejvýraznější se z hláskoslovných diferencí projevuje omezený rozsah změny ý > ej > é ve slově slepýš, doložený i u nejstarší generace (viz též II-54 motýl). Spisovně vyslovované [slepíš] zatlačuje tradiční podoby s diftongem ej, popřípadě s monoftongem é. Podoba slepíš, šířící se zřejmě vlivem spisovného jazyka, zejména školní výuky, má značný rozsah nejen v Čechách, ale i na stř. Moravě, kde nemá oporu v systémovém tradičním í; viz PRO A1b. Ve vm. a slez. nář. jsou střídnice í/ý a y ve slově slepýš pravidelnými hláskovými obměnami.
Nář. mluvčí sledovaného plaza často z autopsie vůbec neznají, mnohdy znají pasivně jen jeho spisovné pojmenování (např. v Polabské nížině, porůznu i jinde na zkoumaném území).
Slovo vřetenice (a jeho obměny) zná ve sled. významu většinou už jen nejstarší generace, a to namnoze pasivně. V ojedinělých případech si informátoři nebyli jisti, zda toto slovo neoznačuje zmiji, popř. užovku.
U výrazu měďák bylo vedle základní podoby výjimečně mapováno i dem. měďáček, protože je doloženo ve starší literatuře.
Motivačně lze názvy pro sledovaného plaza rozdělit do několika okruhů. Nejvýraznější skupinu tvoří názvy odrážející představu, že vzhledem k malým očím tento plaz špatně vidí nebo je zcela slepý (např. slepýš, slepák, slepík apod.). Podoba slepýše a vřetena k ručnímu předení našla vyjádření v pojmenování vřetenice, vřítenice, vřetenka aj. Charakteristická barva slepýše posloužila jako základ pro výrazy měďák, blýskáček, stříbrňák.
Náš výzkum už nezachytil spojení kusá zmije, doložené Bartošem z Horňácka.
Do mapování jsme nezařadili nespecifikované pojmenování had a výraz ščúrka, kterého se na Moravě užívá pro označení ještěrky.
3 Nejvýraznější protiklad představuje slovotvorný rozdíl slepýš/slepíš × slepák. Ostatní diference mají víceméně povahu regionalismů.
Výraz slepýš (v pravidelných nář. realizacích) je rozšířen v již. části jzč. nář., v záp. a centrální podskupině střm. nář., v nář. vm. a v nář. podskupině frenštátské s Frýdeckem; porůznu je doložen i z jiných míst Čech a Moravy. Na Prachaticku, Třeboňsku a Znojemsku byla zapsána hlásková obměna slepýř, v oblasti mezi Strakonicemi a Prachaticemi varianta slepýž. Hlásková podoba slepíš je příznačná zhruba pro sz. polovinu Čech, Novoměstsko a střední Moravu.
Svč. nářečí, přilehlá vých. polovina nář. střč. a sev. polovina nář. čm. dokládají slovotvornou formu slepák, na Klatovsku a Chodsku vytvářejí areál varianty slepík a slepník.
Pro záp. podskupinu slez. nář. a již. část vých. podskupiny slez. nář. je charakteristické označení vřetenice se slovotvornými variantami vřetenka a vřítenka; sv. okraj vm. nář. dokládá podobu vřítenice. Mezi Brnem, Boskovicemi a Kroměříží vytvářejí areál pojmenování břetenice a břítenice. Na Náchodsku a v úseku podorlickém se nachází mikroareál výrazu břitvenka.
V oblasti mezi Berounem, Rakovníkem a Příbramí byly zapsány výrazy měďák, meďák a mědáček a podobně motivovaná sporadická označení blýskáček a tříbrňák.
V městské mluvě se užívá výrazu slepýš.
4 blindšlajche jen nář. — Přejato z něm.
blýskáček v sled. významu jen nář. — Od adj. blýskavý.
břetenice jen nář.; Kt též břetrnice, Bš též bźetrnice sev. Mor. — Záměnou retnic z vřetenice; viz tam.
břítenice jen nář.; Jg mor., Kt břítelnica na Zlínsku, Bš břítelnica Zl. — Záměnou retnic z vřítenice; viz tam.
břitvenka jen nář.; Kt břitevnice Mor. Brt., Bš břitevnice — Z vřítenka (viz tam) příklonem k břitva podle podobnosti.
meďák jen nář. — Ztrátou jotace z měďák; viz tam.
měďáček v sled. významu jen nář.; Jg — Formál. dem. od měďák; viz tam.
měďák v sled. významu jen nář. — Od adj. měděný.
slepák v sled. významu jen nář.; Jg též slepáň, Bš laš. (SSJČ ‚had se zakrnělýma očima žijící v zemi‘) — Viz slepýš.
slepé kotě jako sousloví jen nář.; Bš slepá myš Podl. — Přenesením spojení slepé kotě na základě domnělé společné vlastnosti slepýše s právě narozeným mládětem kočky, tj. sleposti.
slepík, slepník jen nář.; Kt — Viz slepýš.
slepýř jen nář.; Kt i Bš slepéř záp. Mor. — Záměnou frikativ š a ř ze slepýš; viz tam.
slepýš, slepíš Jg slepýš, slepejš, slepijš zast., Kt též slepých, slepóch mor. (Brtnice), SSJČ slepýš, Bš slepýš, slepejš záp. Mor., SSJ slepúch, dluž. slěpica (stč. slepýš, slepijš ‚had‘) — Od adj. slepý, psl. *slěpъ, pův. ‚slabý na zrak‘.
slepýž, slepíž jen nář. — Záměnou frikativ š a ž ze slepýš; viz tam.
tříbrňák jen nář. — Od adj. stříbrný zjednodušením náslovné skupiny.
vřetenice jen nář.; Kt, hluž. vrjećeńca (stč. vřětenicě, vřetenáč ‚had‘, ‚zmije‘, Jg ‚jistý had‘ slc.) — Od adj. vřetenový, to z vřeteno, psl. *verteno; podle podobnosti slepýše a vřetena k ručnímu předení.
vřetenka jen nář.; Bš — Viz vřetenice.
vřítenice jen nář.; Jg, Bš vřítenica — Viz vřetenice; zdloužená podoba základu důsledkem intonace.
vřítenka jen nář.; Bš vřitenka laš. — Viz vřetenice a vřítenice.
5 slepák Ju 1, 2, 4, Ru 1 — slepík Ru 2 — slepíč Ju 1, 3, 4 — slepič Ju 2, 3 — vřítenica Ju 7 — mňeďák Ru 3 — blintšlajcha Po 1
6 SSA 3.39
Ši
