ČJA 2

67 slepýš (1430)

1    M         slepýš (slepouš 202) — slepíš (slepíšť 203, 243, 333) — slepýř — slepejž 432, 442, 446, 463 — slepíž 636

slepák (též 223, 242, 412)

slepík (slípík 321)

slepňík 323, 324 (slipňík 322)

vřeteňice (též 665, vřeteňyca 701, 805, vřetelňyca 806, vrateňica 830, vřečeňica 71) — vříteňica 744, 749
(vřәtelňica 747) — břeteňica — bříteňica 637 (břisteňica 638)

vřetenka 811 — vřytenka 810, 81 (vřicenka 809)

břitvenka 118, 130, 143

mňeďák — meďák 238, 247

mňeďáček 237, 252, 328

tříbrňák 248 (stříbrňáček 316)

blejskáček 326

S          slepi koťe 664 nedubl., blindšlajche 808 nedubl.

N          háďe 715, małý had 739, slepí had 737, had 820, 831, ščúrka 736

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro slepýše, tj. beznohého plaza s drobnýma očkama (rod Anguis). Vedle rozdílů lexikálních byly zaznamenány též četné rozdíly slovotvorné (např. slepýš × slepák × slepík; vřetenice × vřetenka) a hláskoslovné (např. slepýš × slepýž × slepýř; vřetenice × břetenice × břítenice). Jako nejvýraznější se z hláskoslovných diferencí projevuje omezený rozsah změny ý > ej > é ve slově slepýš, doložený i u nejstarší generace (viz též II-54 motýl). Spisovně vyslovované [slepíš] zatlačuje tradiční podoby s diftongem ej, popřípadě s monoftongem é. Podoba slepíš, šířící se zřejmě vlivem spisovného jazyka, zejména školní výuky, má značný rozsah nejen v Čechách, ale i na stř. Moravě, kde nemá oporu v systémovém tradičním í; viz PRO A1b. Ve vm. a slez. nář. jsou střídnice í/ý a y ve slově slepýš pravidelnými hláskovými obměnami.

Nář. mluvčí sledovaného plaza často z autopsie vůbec neznají, mnohdy znají pasivně jen jeho spisovné pojmenování (např. v Polabské nížině, porůznu i jinde na zkoumaném území).

Slovo vřetenice (a jeho obměny) zná ve sled. významu většinou už jen nejstarší generace, a to namnoze pasivně. V ojedinělých případech si informátoři nebyli jisti, zda toto slovo neoznačuje zmiji, popř. užovku.

U výrazu měďák bylo vedle základní podoby výjimečně mapováno i dem. měďáček, protože je doloženo ve starší literatuře.

Motivačně lze názvy pro sledovaného plaza rozdělit do několika okruhů. Nejvýraznější skupinu tvoří názvy odrážející představu, že vzhledem k malým očím tento plaz špatně vidí nebo je zcela slepý (např. slepýš, slepák, slepík apod.). Podoba slepýše a vřetena k ručnímu předení našla vyjádření v pojmenování vřetenice, vřítenice, vřetenka aj. Charakteristická barva slepýše posloužila jako základ pro výrazy měďák, blýskáček, stříbrňák.

Náš výzkum už nezachytil spojení kusá zmije, doložené Bartošem z Horňácka.

Do mapování jsme nezařadili nespecifikované pojmenování had a výraz ščúrka, kterého se na Moravě užívá pro označení ještěrky.

3                 Nejvýraznější protiklad představuje slovotvorný rozdíl slepýš/slepíš × slepák. Ostatní diference mají víceméně povahu regionalismů.

Výraz slepýš (v pravidelných nář. realizacích) je rozšířen v již. části jzč. nář., v záp. a centrální podskupině střm. nář., v nář. vm. a v nář. podskupině frenštátské s Frýdeckem; porůznu je doložen i z jiných míst Čech a Moravy. Na Prachaticku, Třeboňsku a Znojemsku byla zapsána hlásková obměna slepýř, v oblasti mezi Strakonicemi a Prachaticemi varianta slepýž. Hlásková podoba slepíš je příznačná zhruba pro sz. polovinu Čech, Novoměstsko a střední Moravu.

Svč. nářečí, přilehlá vých. polovina nář. střč. a sev. polovina nář. čm. dokládají slovotvornou formu slepák, na Klatovsku a Chodsku vytvářejí areál varianty slepík a slepník.

Pro záp. podskupinu slez. nář. a již. část vých. podskupiny slez. nář. je charakteristické označení vřetenice se slovotvornými variantami vřetenka a vřítenka; sv. okraj vm. nář. dokládá podobu vřítenice. Mezi Brnem, Boskovicemi a Kroměříží vytvářejí areál pojmenování břetenice a břítenice. Na Náchodsku a v úseku podorlickém se nachází mikroareál výrazu břitvenka.

V oblasti mezi Berounem, Rakovníkem a Příbramí byly zapsány výrazy měďák, meďák a mědáček a podobně motivovaná sporadická označení blýskáček a tříbrňák.

V městské mluvě se užívá výrazu slepýš.

4    blindšlajche  jen nář. — Přejato z něm.

blýskáček  v sled. významu jen nář. — Od adj. blýskavý.

břetenice  jen nář.; Kt též břetrnice, Bš též bźetrnice sev. Mor. — Záměnou retnic z vřetenice; viz tam.

břítenice  jen nář.; Jg mor., Kt břítelnica na Zlínsku, Bš břítelnica Zl. — Záměnou retnic z vřítenice; viz tam.

břitvenka  jen nář.; Kt břitevnice Mor. Brt., Bš břitevnice — Z vřítenka (viz tam) příklonem k břitva podle podobnosti.

meďák  jen nář. — Ztrátou jotace z měďák; viz tam.

měďáček  v sled. významu jen nář.; Jg — Formál. dem. od měďák; viz tam.

měďák  v sled. významu jen nář. — Od adj. měděný.

slepák  v sled. významu jen nář.; Jg též slepáň, Bš laš. (SSJČ ‚had se zakrnělýma očima žijící v zemi‘) — Viz slepýš.

slepé kotě  jako sousloví jen nář.; Bš slepá myš Podl. — Přenesením spojení slepé kotě na základě domnělé společné vlastnosti slepýše s právě narozeným mládětem kočky, tj. sleposti.

slepík, slepník  jen nář.; Kt — Viz slepýš.

slepýř  jen nář.; Kt i Bš slepéř záp. Mor. — Záměnou frikativ š a ř ze slepýš; viz tam.

slepýš, slepíš  Jg slepýš, slepejš, slepijš zast., Kt též slepých, slepóch mor. (Brtnice), SSJČ slepýš, Bš slepýš, slepejš záp. Mor., SSJ slepúch, dluž. slěpica (stč. slepýš, slepijš ‚had‘) — Od adj. slepý, psl. *slěpъ, pův. ‚slabý na zrak‘.

slepýž, slepíž  jen nář. — Záměnou frikativ š a ž ze slepýš; viz tam.

tříbrňák  jen nář. — Od adj. stříbrný zjednodušením náslovné skupiny.

vřetenice  jen nář.; Kt, hluž. vrjećeńca (stč. vřětenicě, vřetenáč ‚had‘, ‚zmije‘, Jg ‚jistý had‘ slc.) — Od adj. vřetenový, to z vřeteno, psl. *verteno; podle podobnosti slepýše a vřetena k ručnímu předení.

vřetenka  jen nář.; Bš — Viz vřetenice.

vřítenice  jen nář.; Jg, Bš vřítenica — Viz vřetenice; zdloužená podoba základu důsledkem intonace.

vřítenka  jen nář.; Bš vřitenka laš. — Viz vřetenice a vřítenice.

5    slepák Ju 1, 2, 4, Ru 1 — slepík Ru 2 — slepíč Ju 1, 3, 4 — slepič Ju 2, 3 — vřítenica Ju 7 — mňeďák Ru 3 — blintšlajcha Po 1

6    SSA 3.39

Ši