ČJA 2
63 červ (v ovoci) (1385)
1Mčerv (červa f. 719) — čerev 107, 122, 130 — čever (čevr 111, 10, též čévr 727, 66)
červík (červíček 319)
červák 120, 146
chrobák (hrobak 801)
brouk
matis 609, 613
Sšťór 644, červovrt 116
Nhus’inka 818, dráťák 107, štofka 422
2 Výzkum sledoval nář. pojmenování pro červa v ovoci, tj. drobného živočicha protáhlého měkkého těla. Výrazy označující červy jiného druhu mapa nezachycuje.
Nářeční diferenciace sledovaného pojmenování se projevuje především v rozdílech lexikálních a hláskoslovných (červ × čerev × čever). Byly zaznamenány též rozdíly slovotvorné (červ × červík × červák). Znělá koncová výslovnost ve slově červ je doložena na podstatně menším území, než odpovídá izoglose PRO B2.
Výrazy červ, chrobák a brouk se v nářečích vyskytují i v jiných významech, srov. II-43 brouci, II-45 chrobák, II-62 dešťovka.
3 Základní lexikální protiklad představuje většinový výraz červ proti regionalismu chrobák, který vytváří výrazný areál zahrnující Slezsko a Valašsko s přilehlým Holešovskem. Další lexémy brouk a matys se objevují jen sporadicky: brouk v podorlickém úseku a na Hlinecku a matys na Znojemsku.
Pojmenování červ se hláskoslovně obměňuje při okrajích svč. nářečí, odkud je hojně dokládáno v podobě čever, ojediněle též čerev. Slovotvorná varianta červík se vyskytuje většinou dubletně v zč. nářečích a ve stř. části vm. nářečí (místy i jako pojmenování jediné). Další slovotvorná obměna červák je zřejmě novější a objevuje se zcela sporadicky v svč. nářečích.
V městské mluvě převládá pojmenování červ, shodné se spisovným jazykem.
4 brouk v sled. významu jen nář. (stč. brúk, SSJČ, hluž. bruk, vše ‚jakýkoli brouk‘) — Rozšířením významu.
čerev jen nář. — Z gen. červa utvořen nom. čerev, eventuálně přesmykem z čever vlivem sousedního červ, viz tam.
červ stč. črv, Jg též črv, SSJČ, SSJ, pol. czerw, hluž. čerw — Z psl.
*čьrvь,
stč. č3v > nč. červ, protože po č následovalo r a sou-
hláska.
červák jen nář. — Sufixací z červ, viz tam.
červík v sled. významu jen nář.; stč. črvek, Jg červik, červek, SSJČ, SSJ, pol. czerwik, hluž. čerwik; u všech dem. — Formální deminutivum od červ, viz tam.
červovrt jen nář. — Kompozitum z červ a deverbativa vrt, snad též analogie podle červotoč.
čever jen nář.; Kt též čevr Podkrkonoší — Přesmykem gen. červa v čevra a podle toho nom. čever, viz červ.
chrobák v sled. významu jen nář.; SSJČ obl. mor. ‚brouk vůbec, červ‘, pol. robak křídly‘) — Specifikací pojmenování v návaznosti na pol. (Jg slc. ‚brouk‘, SSJ ‚hmyz s tvrdými
matys jen nář. — Nejasné, snad souvisí s něm. Made ‚červ v ovoci‘.
šťour jen nář.; Bš ščór (SSJČ štír, nář. též ščór, ščúr, ščur ‚starší lid. označení drobnějších, zpravidla velmi hbitých živočichů vůbec‘) — Specifikací pojmenování, viz též II-29 potkan, krysa, II-58 škvor, II-62 dešťovka.
5 červ Ju 1–6, Ru 2, 4, 5 — čerw Po 1 — červík Ju 5, Ru 2, 3 — červák Ru 4
6 —
Pv