ČJA 2
62 dešťovka (1386)
1 M žížala (žoužala 120, 520, 603, 723)
dešťovka (deščúfka 625, 752, deščák 624) — šťofka (též 53, 75, šťova též 31)
hlísta (hlista 622, 721, 732, 71, též 676, hlysta 801, 806, 819, 822, lísta 638, 665, 720) — hlésta —
chlísta
(chlíst m. 257) — chlésta
hlíště n. 114, 126, 142 (hlejšťě 125, 143, chlíšťe 144, hlejšť m. 146, hlejšť f. 132) — hlížďe n. (hlejžďe 146, hlejžďák 146) — klíšťe n. (klišťe 153, 155, klejšťe 127)
šťíhle 126, 140, 142
hlemejžď 115, 145, 146 (hlemejžd 115, hlemejžďák 148) — chlemejžď 146, 148
hlemejžďe n. 113, 115, 117 (hlemejďe 133, hlemýžďe 113, hremýžďe 119, hremejžďe i hromejžďe 118, žemejžle 119)
chlemák (hlemák 146, chlemták 148)
červ (čever 116, 129)
červík
chrobák
šťór 644, 645 (šťír 137, ščór 656)
N rósňák 629, nočňí červ 45
2 Sledovalo se nářeční rozrůznění v pojmenování dešťovky zemní (Lumbricus terrestris), našeho nejrozšířenějšího řídkoštětinatého červa žijícího v zemi. Ve spisovném jazyce jsou pro tohoto živočicha užívány plně synonymní názvy dešťovka a žížala.
Materiál přinesl kromě výrazných rozdílů lexikálních diference slovotvorné (červ × červík, chlemejžď × chlemák), rodové (hlísta × hlíště, hlemejžď × hlemejždě) a hláskoslovné (např. hlísta × hlésta × chlísta × chlésta). Z mapování jsme vyloučili výrazy rousňák a noční červ, které označují návnadu na chytání ryb.
3 Pojmenování žížala zabírá sev. Čechy, většinu střč. nář. a dále Klatovsko, Strakonicko a Prachaticko; v Čechách proniká i do sousedních areálů.
Výraz červ je rozšířen v záp. Čechách a dále též v souvislém pásu zahrnujícím Českobudějovicko, Jindřichohradecko, jz. Moravu až k Brnu a Novoměstsko. Na Chodsku nacházíme formální deminutivum červík; to se dokládá též z mor.-sloven. pomezí.
Výraz dešťovka byl zachycen rozptýleně na okrajích Čech (kromě sv.), zpravidla na styku dvou areálů různých výrazů; jde zde patrně o přejetí ze spis. jazyka. Podoba šťovka tvoří homogenní oblast na hranici jzč. a střč. nář.
Pro Moravu (kromě její jz. části) a Slezsko je typický název hlísta a jeho hláskové obměny: na Litovelsku a Kroměřížsku hlésta, na Zábřežsku chlésta, v sev. části čm. nář. a též v hor. Posázaví chlísta.
Velkou rozmanitostí nář. pojmenování se vyznačují vých. Čechy, kam zasahují varianty výrazu hlísta (hlíždě zabírá sv. a klíště jz. část vč. oblasti, štíhle a hlíště se vyskytují rozptýleně spíše na sz.), které se prolínají s lexémem hlemýžď (doložen z Vysokomýtska, kde se vyskytují též obměny chlemýžď a chlemák, podoba hlemýždě byla zaznamenána v Kladsku).
Mapový obraz doplňují menší areály výrazů šťour (na Zábřežsku) a chrobák (na sev. Valašsku).
Ve městech převažují lexémy dešťovka a žížala.
4 červ v sled. významu jen nář.; Jg též črv (stč. črv ‚červ‘, SSJČ a SSJ ‚drobný živočich protáhlého měkkého těla‘, SSJČ též ‚zool. kmen Vermes‘, pol. czerw a hluž. čerw ‚červ, larva‘) — Specifikací významu.
červík v sled. významu jen nář. (stč. črvek, Jg též červek, SSJČ, SSJ,
hluž. čerwik; u všech dem. ‚malý červ‘) — Formální deminutivum od červ, viz tam.
dešťovka Jg též dšťovka, SSJČ, SSJ dážďovka, pol. dżdżownica, hluž. dešćownica, dluž. dešćaŕnik — K déšť (psl. *dъždžь). Podle S. Utěšeného (SaS 22, 1961, s. 28) z kalku dešťový
červ (něm. Regenwurm), fem. podle hlísta nebo žížala.
hlemýžď v sled. významu jen nář. (stč. též hlemýžďž, hlemýšč ‚plž toho jména‘, též ‚želva‘; Jg též hlemejžď, hermežd ‚hlemýžď‘, SSJČ ‚suchozemský měkkýš s ulitou‘) — Přenesením pojmenování.
hlemýždě jen nář. (Jg též hlemejždě ‚malý nebo mladý hlemýžď‘) — Od slova hlemýžď přikloněním k jménům stř. rodu.
hlésta jen nář. — Viz hlísta. Změna í > é po souhlásce l (srov. II-17 lístek).
hlísta v sled. významu jen nář.; stč. též hlíšč, hlíst m., Jg též hlíšta, hlíst m., SSJČ nář., SSJ lid., pol. glista, též glizda ob. (hluž. hlista ‚tasemnice, škrkavka‘) — Psl. *glista, glistъ m., to od *glistati, glizdati ‚smýkat se‘.
hlíště v sled. významu jen nář. (SSJČ zast., též hléště říd. ‚hlíst, červ‘) — Od hlísta přikloněním k jménům stř. rodu.
hlíždě jen nář. — Kontaminací hlíště a hlemýžď, viz tam.
chlemák jen nář.; Kt u Litomyšle — Expresivní varianta slova chlemýžď, viz tam.
chlemýžď jen nář. — Viz hlemýžď. (Změna h > ch srov. chlemýžď II-61 slimák.)
chlésta jen nář.; Bš Zábřežsko — Viz chlísta a hlésta.
chlísta jen nář. (Jg chlíšť m. ‚hmyz na zelí v hlávkách jako šneky ma
ličké‘, též ‚klíště‘) — Viz hlísta. Změna h > ch viz chlemýžď.
chrobák v sled. významu jen nář. (Jg ‚brouk‘ slc., též ‚masní červ‘ slc. a mor., Kt ‚červ‘ laš., SSJČ obl. mor. ‚brouk vůbec, červ‘, Kl ‚brouk‘, též mor. ‚červ v mase‘, pol. robak ‚červ‘) — Přenesením pojmenování. (V slez. nář. chrobák ‚červ‘.)
klíště v sled. významu jen nář. — Od hlíště záměnou h-/k-, zvuková shoda s názvem pro cizopasný hmyz je náhodná. (Klíště je v této oblasti nazýváno připínák, viz II-60 klíště.)
štíhle jen nář.; Kt Hradecko — Přesmykem z hlíště, viz tam. Lid. etymologie spojuje s adj. štíhlý. (Jinak štíhle ‚malá štika‘, tak i Jg.)
šťour jen nář. — Specifikací pojmenování (stč. ščúr, ščír ‚štír‘, SSJČ štír, nář. též ščór, ščúr, ščur ‚lid. označení drobnějších živočichů‘), viz též II-29 potkan, krysa, II-58 škvor, II-63 červ (v ovoci).
šťovka jen nář.; Jg mel. — Z dšťovka zjednodušením výslovnosti souhl. skupiny. Viz dešťovka.
žížala stč. žížela, žúžala, žúžela, SSJČ, SSJ lid. (stč. též ‚ještěr, červ, housenka, mravenec, hmyz‘, Jg též žížela a žoužala ‚hmyz, lezoucí živočich, např. had‘, hluž. žuželica ‚střevlík‘) — Psl. *žužela, to od zvukomalebného slovesa, které je v podobě žužžať ‚hučet, bzučet‘ zachováno v ruštině.
5 žížala Ju 1–3, Ru 1, 2, 4 — šťofka Ru 3 — hlísta Ju 4, 6, Ru 5 — hlemejžďe, hremejžďe Po 1
6 AJK 160, SSA 3.52, OLA 95, ALE 137
Km
