59 štěnice (1392)

1    M         šťeňice (sťeňice 309, 655, 659, šťehňice 304, 305, šteňice 203)

sťinka (též 148, 27, sťínka 616, šťinka 455, 456, 622)

ploščka (plošťka, ploška 666, 701) — bloščka (bu̯oška 822, błeščka 824)

ploščica — bloščica — bleščica

vancka

2                 Mapa zachycuje územní rozšíření nář. pojmenování pro štěnici, druh bodavého hmyzu sajícího krev teplokrevných živočichů (rod Cimex). Vedle rozdílů lexikálních přináší mapa také diference slovotvorné (plošťka × ploštice) a hláskoslovné (ploštice × bloštice × bleštice). Výraz ploštice označuje ve spisovném jazyce celý zoologický řád. Podle Machka jsou názvy štěnice a stinka zřejmě kalky německého slova Wanze, výraz ploštice je domácí.

Na Chodsku se dosud uchovává ojedinělá hlásková varianta štěhnice; tu na uvedeném území zaznamenal již J. F. Hruška. Na Litovelsku a Prostějovsku byla na rozdíl od PRO E1 zapsána podoba plošťka.

3                 Základní dichotomii tvoří lexémy štěnice/stinka × plošťka. Většinový výraz štěnice, shodný se spisovným jazykem, je charakteristický téměř pro celé Čechy (s přesahem do části nářečí česko-moravských) a přilehlé úseky Moravy (Zábřežsko, horní tok Svitavy).

Označení stinka bylo jako nedubletní zaznamenáno na záp. Moravě, v přechodných nář. česko-moravských a na Jindřichohradecku. Doloženo je též z již. Čech; zde je však většinou dubletní s formou štěnice, která je v dvojici štěnice – stinka nezřídka hodnocena jako novější.

Východní polovina Moravy dokládá pojmenování plošťka, ve Slezsku s výjimkou západoopavského okraje a na Valašsku byla zapsána hláskoslovná varianta blošťka. Menší oblasti vytvářejí formy ploštice (zejm. Těšínsko, Jablunkovsko), bloštice (Hlučínsko a úsek ostravický) a bleštice (Frenštátsko a přilehlý okraj nářečí valašských). Na Hlučínsku a v sledovaných lokalitách na území Polska byl zapsán výraz vancka.

Ve městech se u starší generace shodují jednotlivé nář. ekvivalenty s venkovským okolím, u ml. generace pronikl téměř všude výraz štěnice.