Celá řada označení je motivována základním znakem škvora, klíšťkovitým přívěskem, nebo projevem tohoto
druhu hmyzu: vidličák, klíšťák, štír, roháč, vrták, stříhavka, štipka. K specifikaci obecného významu došlo u slo-
va žížala. Výrazy pískavka a škvor jsou onomatopoického původu; jejich kontaminací vznikl ekvivalent piškvor.
Označení chocholouš a chocholář chápeme jako samostatné lexémy; jejich souvislost se základovým substanti-
vem ucho byla hláskovým vývojem zastřena.

Protetické h- u výrazu ušák má poněkud větší rozsah, než jak je uvedeno v PRO E3. Uplatňuje se navíc především na Telečsku, širokém Novoměstsku a již. Svitavsku.

3                 Bohatá lexikální, slovotvorná a hláskoslovná diferenciace se projevuje na celém zkoumaném území. Většinové pojmenování škvor, shodné se spisovným jazykem, se vyskytuje v Čechách s výjimkou zč. a vč. okrajů, na jz. Moravě, dále pak zejména v sev. a stř. části vm. nář. a na Jablunkovsku. Původní hlásková podoba škvoř se dochovala na záp. Valašsku. Podkrkonoší a Novopacko se vydělují hláskoslovnou obměnou škmor a sporadickými slovotvornými variantami škmorák, škmorec, škvorák a škvorec. Forma škvorec je typická pro sev. část zč. nářečí; ojediněle je doložena též z úseku volyňského a ze Sušicka.

Druhým nejrozšířenějším pojmenováním je ušák; zaujímá stř. část nář. střm. s přesahy na Vysokomýtsko a na Táborsko. Zaznamenán byl též na Kladsku a v Pošumaví. Z dalších slovotvorných variant tvoří výrazný areál pouze označení uchavec, charakteristické pro již. úsek zč. nářečí. Na Břeclavsku vytváří mikroareál forma ucholář (uchovář); z Uherskobrodska, záp. Prostějovska a ojediněle i odjinud z Moravy jsou doloženy podoby ušál a uchál; mezi Svitavami a Novým Městem na Moravě a sporadicky v záp. Čechách byly zachyceny ekvivalenty záušák a záušník. V Plzni a Prachaticích byla zaznamenána varianta ucháč.

Ve vých. Čechách se vyděluje areál maximálního rozsahu slova stříhavka, které je doloženo také z jz. Táborska. Ve Slezsku převládá výraz štipka.

Ostatní názvy vytvářejí menší oblasti: vidličák na Zábřežsku, již. a jz. Ledečsku; vidlička na Jemnicku; vidličkař na záp. okraji středoopav. nář. typu. Na Holešovsku a v sev. úseku vm. nář. bylo zapsáno označení pískavka. Kontaminovaná podoba piškvor se vyskytuje zejména na Uherskohradišťsku, její slovotvorná varianta piškvorec na Přerovsku, jv. od Kroměříže a odděleně odtud na Strakonicku. (Materiál ze staršího nářečního výzkumu dokládá výraz pískavka hojně též z Přerovska a Hranicka, podobu piškvor zejména z Přerovska a Zlínska, variantu piškvorec z Holešovska a Zlínska.) Mikroareály vytvářejí výrazy vrták (úsek náchodský), štír (mezi Táborem a Jindřichovým Hradcem) a chocholouš (zvl. na Chodsku).

Pojmenování klíšťák, které bylo zachyceno na Prostějovsku, Kroměřížsku a porůznu i jinde na Moravě, je charakteristické také pro část moravských měst. Ostatní města se shodují s nářečním okolím; výraz škvor proniká jen pozvolna u mladé generace.

4    aurích  jen nář. — Souvisí s něm. Ohr ‚ucho‘.

chocholář  jen nář.; Kl chucholák, chuchálek — Patrně hláskoslovná obměna výrazu ucholář; viz tam.

chocholouš  v sled. významu jen nář. — Zřejmě odvozeno od ucho; příklonem ke slovu s podobným základem.

klíšťák  v sled. významu jen nář.; Jg kléšť mor., hluž. klěšćak — Derivací z psl. *klěščь, to z psl. základu *klěsk-, který je i ve slově kleště; viz II-60 klíště.

ornknajpr  jen nář. — Přejato z něm. (*Ohrenkneiper ‚ten, který štípe do uší‘).

pískavka  jen nář.; Jg piskavka mor. — Od zvukomalebného slovesa pískati, psl. *pi-skati, na základě vrzavého zvuku, který škvor vydává.

piškvor  jen nář.; Bš — Kontaminací pojmenování škvor a pískavka; viz tam.

piškvorec  jen nář. — Od piškvor; viz tam.

piškvoř  jen nář. — Kontaminací pojmenování škvoř a pískavka; viz tam.

roháč  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování na základě podobnosti brouka s velkými kusadly a škvora.

stříhavka  jen nář. — Odvozeno od adj. stříhavý ‚kdo stříhá, stříhající‘.

škmor  jen nář.; Kt též škmour u Jilemnice — Hlásková obměna zvukomalebného základu slova škvor; viz tam.

škmorák  jen nář. — Od škmor; viz tam.

škmorec  jen nář. — Od škmor; viz tam.

škvor  Jg, SSJČ, SSJ, Kl čkor, pol. skorek — Patrně ze zvukomalebného skvor-, podle vrzavého zvuku, který škvor údajně vy

             dává. Pův. asi *skvoŕь ze *skvor-jь, v nové češtině je r disimilací měkkosti proti š. Podle Holuba-Kopečného patrně příklonem ke koř. *sker-b ‚štěrbina, škvíra‘, protože škvor si libuje v temných škvírách.

škvorák  jen nář. — Od škvor; viz tam.

škvorec  jen nář. — Od škvor; viz tam.

škvoř  jen nář.; stč. — Starší, náležitá podoba za psl. *skvor-jь; viz škvor.

štipka  v sled. významu jen nář.; Kt, pol. szczypawka — Od slovesa štípat (*ščipati).

štír  v sled. významu jen nář. — Z psl. *ščurъ. Přenesením pojmenování pro členovce s klepítky a s jedovatým trnem na zadečku na škvora podle podobnosti, popř. specifikací významu štír ‚drobnější, zprav. velmi hbitý živočich vůbec‘ Srov. též II-29 potkan, krysa, II-62 dešťovka, II-63 červ (v ovoci).

ucháč  v sled. významu jen nář.; hluž. wuchač — Od ucho. Pojmenování motivováno pověrou, že škvor leze do ucha.

uchál  v sled. významu jen nář. — Od ucho; viz ucháč.

uchár  jen nář. — Od ucho; viz ucháč.

uchavec  jen nář.; Kt slov., Kl — Od ucho; viz ucháč.

ucholář  jen nář.; Jg ucholák slc.; Kt ucholář, ucholaz, ucholez (vše slc.), SSJ ucholak, Kl ucholár, ucholáš, ucholaz, ucholez — Přetvořením kompozita ucholaz; viz ucháč.

uchovář  jen nář.; Jg uchovár slc. — Z ucholář (viz tam); -v- patrně hyperkorekcí z bilabiálního -u̯-.

ušák  v sled. významu jen nář.; Jg „škvor, jenž do uší leze“, Bš — Od ucho; viz ucháč.

ušál  jen nář. — Odvozeno od duálové formy uši; viz ucháč.

ušník  jen nář.; Jg ušní červ — Od adj. ušní; popř. od duálové formy uši; viz ucháč.

vidličák  jen nář. — Od substantiva vidlička; viz tam.

vidlička  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování na základě podobnosti.

vidličkař  jen nář.; Bš vidličkář (sev. Mor.) — Od substantiva vidlička; viz tam.

vrták  v sled. významu jen nář. — Pojmenování motivované otáčivým pohybem (škvor se prý zavrtá do dřeva, do ucha).

záušák  jen nář. — Z předl. spojení za uchem, za ucho.

záušník  jen nář.; Kt záušnice Policko — Od adj. záušní nebo přímo od předl. spojení za uchem, za ucho.

žížala  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu žížala ‚drobné, zprav. obtížné zvířectvo‘. Viz II-62 dešťovka.

5    škvor Ju 3, Ru 1–3 — škwor Po 1 — ušák Ju 2 — uchavec Ju 5 — ucholaža Ju 3 — střihau̯ka Ju 1 — stonohál Ju 6

6    ASJ IV 84, SSA 3.74

Ši