ČJA 2
57 pavouk (1418)
1 M pavouk — pabouk (též 304, 720) — babouk — pouk (púk 702, 703, 71) — paúk (2 slabiky) — pauk (pau̯k 728, 731, 732, 746, 801, 805–807, 810, 815, 821, 828) — pałk 802–804, 807, 811 (palek 701, 812) — pałuk 808, 823 (pau̯uk 820, 827) — pajunk (pajuk 828)
babučinář (též 520, pavučinář 605, 606, 623, 625, 627, 628, 636, papučinář 618, 635, 636, papučiňář 634, pabučinář 622, 623, póčinář 622, póčiňář 636)
pabučár 448, 454 (babučár 450, 455, babučář 628)
brabouk
kadlec (tkadlec 622)
N joana 612, johana 614
2 Výzkum zjišťoval nář. pojmenování pro pavouka, tj. pro osminohého členovce zpravidla snovajícího pavučiny (řád Araneidae). Celé území pokrývají výrazy, jež se dají hláskově odvodit od psl. *pakь. Jen na malé části se objevují jejich slovotvorné deriváty (např. babučinář, pabučár). Poměrně řídce a vždy dubletně byl zaznamenán odlišný lexém kadlec. Výraz jo(h)ana nebyl mapován, neboť označuje jiného dlouhonohého členovce příbuzného pavouku, spisovně nazývaného sekáč.
Zkřížením názvů pabouk a brouk vzniklo nové slovo brabouk, které se stalo pojmenováním buď pro brouka, nebo pro pavouka. V námi sledovaném významu bylo zapsáno pouze ojediněle u nemnoha informátorů (ve městech u mladé generace). Nelze zde vyloučit expresivní zabarvení. Tam, kde slovo brabouk označuje brouka (to je na sz. a na jih od Brna), vytvořila se pro pavouka nová jednoznačná pojmenování odvozená od slova pavučina nebo od jeho hláskových variant příponou -ář (pavučinář). Podobný případ můžeme sledovat na Doudlebsku u slova babouk majícího místy význam ‚pavouk‘, místy ‚brouk‘ a někdy obojí. I zde pro odlišení vzniklo nové pojmenování (pabučár, babučár) odvozené od nář. výrazu pabučí ‚pavučina‘. Na Znojemsku si slovo babouk podrželo oba významy. Srov. II-43 brouci.
3 Hláskoslovné varianty slova pavouk vytvářejí areály, které se často zhruba shodují s hlavními nář. oblastmi. Pro sv. Čechy je charakteristické pojmenování pavouk, jež je současně i výrazem spisovným. Mimo tuto oblast se objevuje v záp. cípu Čech a dále pak ve všech městech a proniká i do venkovské mluvy, především u mladé generace. Zbývající část Čech zaujímá hlásková varianta pabouk. S ní se setkáváme i na Zábřežsku a v sev. části čes.-mor. přechodného pásu, odkud přesahuje až k Boskovicům. V již. části čes.-mor. přechodného pásu a na již. okraji střm. nář. oblasti, v Čechách potom na Českobudějovicku a místy ve stř. Polabí se vyskytuje obměna babouk. Ve střm. nář. oblasti na východ od řeky Svitavy je areál slova pouk, které se realizuje v podobách pók, púk (669–671, 702, 703, 71, 712) a pouk (704, 713). Pro vm. nář. oblast jsou typické dvojslabičné podoby paúk a pauk. Varianta pauk (zpravidla dvojslabičná) zabírá střední část nář. slezských. Rozptýleně se zde objevuje též výraz palk a paluk. V přechodných nářečích čes.-polských bylo zapsáno pojmenování pajunk.
Ve střm. nář. oblasti mezi Třebíčí a Brnem se nachází areál odvozeniny babučinář a jeho hláskových variant (pavučinář, pabučinář, papučinář, póčinář) a společně s nimi se zde vyskytuje v malé míře lexém kadlec.
Jiná slovotvorná obměna pabučár byla zaznamenána na Doudlebsku.
4 Psl. slovo
*pakъ náleží podle Mch nejspíše k *ank- (lat. ancus, uncus ‚zakřivený‘). Pavouk je tak nazván podle obloukovitě ohnutých noh,
velice nápadných tvarem i velikostí. Pa- je zřejmě předpona (po- > pa-). Do *pa-kъ bývá vložena hiátová hláska v nebo j. Tak se u nás vytvořily
tři základní podoby, které se mohly dále hláskově modifikovat (paúk,
pavúk, pajunk). J. Basara se domnívá,
že v praslovanštině existovaly ved-
le sebe dvě podoby kořene slova *pakъ, a to ęk/k. Z podoby k vyvozuje varianty s hiátovým v, kdežto z ęk varianty s hiátovým j (Prasłowiański
*pakъ i jego realizacje fonetyczne we współczesnych dialektach
słowiańskich. Z polskich studiów slawistycznych. Seria 6: Językoznawstwo.
Warszawa 1983, s. 37–41).
babouk jen nář; Jg mor. — Z nář. pabouk asimilací p k b na dálku. Nelze vyloučit vliv slova brouk. Je možná i deformace slovotvorně neprůhledného slova. Viz pabouk.
babučinář jen nář. — Odvozeno od nář. výrazu babučina příponou -ář, běžnou u konatelských jmen. Viz babouk,
brabouk jen nář.; doklady v ALJ ze stř. Čech a Jičínska — Kontaminací výrazů brouk a pabouk nebo babouk, viz tam. Srov. S. Utěšený: Křížení názvů pro pavouka
a brouka v nářečích. NŘ 46, 1963, s. 220–223.
kadlec v sled. významu jen nář. (Kt tkadlec ‚pavouk dlouhonohý‘ phalangia) — Přenesením pojmenování výrobce tkaniny na pavouka zhotovujícího pavučinu. Srov. podobnou motivaci v němčině a v řečtině.
pabouk Jg, Kt též pabúk, SSJČ ob. — Z pavouk záměnou původního w za b. Viz pavouk.
pabučár jen nář.; ALJ Českokrumlovsko a Kaplicko — Odvozeno od
nář. výrazu pabučí n. ‚pavučina‘. Zakončení na -ár analo-gicky podle výrazů brundibár, hovnivár, popř. komár. Viz pabouk.
pajunk jen nář.; pol. pająk — Podoba s hiátovým j a s rozloženou nosovkou. Z psl. *pakъ.
palk jen nář.; Kt u Opavy — Podle Utěšeného se zde původně vyslovovalo ł jako neslabičné u̯ (pauk > pau̯k > pałk). Viz pauk.
paluk jen nář.; Bš pałúk (Blatnice) laš. — Podoba pałuk z pauk po vložení hiátového u̯, které se změnilo v ł (pauk > pa u̯uk > pałuk), stejně jako protetické u̯ dalo ł ve slovech łudžyca ‚udice‘, łudžyč ‚udit‘. Viz palk a pauk.
pauk jen nář.; Jg, hluž. pawk — Zpravidla dvojslabičná výslovnost. Jednoslabičná výslovnost byla zachycena ve vm. nář. oblasti v místech existence obalovaného l, ve Slezsku v blízkosti jeho výskytu. Viz paúk.
paúk jen nář.; stč., Kt — Z psl. *pakъ.
pavouk stč. pavúk, Jg též pavúk, SSJČ, SSJ pavúk — Z psl. *pakъ a s hiátovým v.
pouk jen nář.; Kt u Nezamyslic, pók Haná, púk mor. a sloven. — Z psl. *pakъ > stč. paúk > pauk > pou̯k > pók nebo púk.
5 pavouk Ju 1, 3, 4, 6 — pawouk Po 1, Ju 2 — pavók Ju 6 — pabouk Ju 3, 5, Ru 1–4 — babouk Ru 4 — paúk Ru 5 — pauk Ju 2
6 OLA 121
Om