51 sršeň (1409)

1    M         sršeň f. (cigánská/vojenská s. 610, velká s. 62)

sršňe f. (vojenská s. 609, cigánská s. 614, sršna 603)

sršeň m. — šršeň (-er- 830–836) — sršleň (-éň 738) — sršáň (-aň 52, śrśuň 818, sršoň 820)

sršen — sršán (-an 24, šršán 304) — sržán 431, 432, 442 — sršín

sršňák — šršňák

sršák

sršňál 633, 659

šišňár 311,315

vosa 118 (matka vosa 640)

vos m. 623, 640

vosák 623, 638, 63 (vušňák 637)

palčák 624, 626 (pajšlák 629)

S          hornajzl 306, hornist 62

2                 Zkoumala se nářeční pojmenování pro sršně, tj. velkou vosu (Vespa crabro).

V souboru zaznamenaných výrazů jsou lexikální diference podružné (okrajový regionalismus palčák, nespecifikovaná pojmenování vosa/vos/vosák, srov. II-50 vosa), mnohem výraznější je rozdíl rodový sršeň f. × sršeň m., morfologické diference sršeň f. × sršně f., sršeň m. × sršán a diference slovotvorné, např. sršeň m. × sršňák. Velmi rozmanité jsou též hláskové obměny jednotlivých slovotvorných a morfologických variant tohoto lexému (sršeň × šršeň × sršleň × šršleň × sršáň; sršen × sršán × sržán × sršín apod.), vyvolané jednak pravidelným hláskovým vývojem, jednak i obtížnou výslovností souhláskové skupiny v počátku slova.

V jihomoravské oblasti nespecifikovaných pojmenování, kde se neliší pojmenování vosy a sršně, se snaha odlišit oba druhy hmyzu někdy projevuje v připojování rozlišujícího přívlastku (velká sršeň; vojenská s. – podle agresivity; cigánská s. – patrně podle temnější barvy). Touto snahou je zřejmě motivováno i slovo palčák (‚sršeň velký jako palec‘).

KLA zachytila ještě další výrazy, popř. hláskové obměny, které naším výzkumem už zaznamenány nebyly: jzč. stržán (skupinu str- viz též v zahraničních bodech), záp. od Brna frfňák, na Oslavansku palcůvka apod. O tom podrobněji srov. S. Utěšený, NŘ 45, 1962, s. 171–180.

3                 Jako základní se v zeměpisné projekci nář. materiálu jeví rozdíl rodový – zhruba střední část zkoumaného území má rod ženský, východně a západně odtud pak dominuje rod mužský.

Téměř celá jzč. nář. oblast (s přesahem až k Praze) je charakterizována výrazem sršán, z ní se vydělují varianty sržán na Strakonicku, sršín na Doudlebsku a šišňár na Manětínsku.

V sv. polovině Čech a na zm. okraji se užívá označení sršeň f. K tomuto areálu se na jihovýchodě přimyká oblast morfologické varianty sršně f.; ta byla zachycena rozptýleně a zpravidla dubletně také jinde v oblasti, pro niž je typický rod ženský.

Větší část Moravy (vých. od linie Nové Město na Mor. – Mor. Krumlov) a Slezsko se vyznačují podobami rodu mužského: sev. polovina Moravy má výraz sršeň m. (jenž patrně navazuje na pův. psl. podobu), pro většinu vm. nář. a pro čes.-pol. smíšený pruh s Hlučínskem je charakteristická varianta šršeň. Sev. okraj vm. nář. s malými přesahy do střm. nářečí se vyčleňuje obměnou sršleň.

Ve středu Moravy se nachází členitý areál slovotvorné varianty sršňák (v jv. části šršňák). Tato oblast patří do jm. areálu nespecifikovaných pojmenování, proto zde toto slovo označuje často i vosu; naopak výrazy vosa, vos m. či vosák byly v této oblasti zapsány i ve významu ‚sršeň‘ (srov. II-50 vosa).

Z Moravskokrumlovska je doloženo pojmenování palčák.

Na venkově se rodové rozdíly udržují velmi pevně, pronikání rodových variant za hranici jejich kompaktního výskytu bylo zaznamenáno jen výjimečně. Ve městech se však projevuje na celém území silná tendence k užívání podoby sršeň m., přestože obě varianty (sršeň f. i m.) jsou spisovné.