50 vosa (1405)

1    M         vosa — vusa (též 630, 632, uska 454) — vúsa (též 630, vúska 437–439, lúsa 452, lúska 457, búsa 448) — fusa 648 — fúsa — osa (též 450, u̯osa 801, 833–836)

vos m. — vus — vús 630

vosák — osák 715, 717–719

sršňe f. (též 462)

sršeň f. 602, 62

sršeň m. 625, 627 (sršáň 629)

sršňák

S          vepsna 306, přetrženka 429, zloďejka 504

2                 Mapa zachycuje územní rozložení nář. pojmenování pro vosu (Vespa vulgaris, vosa útočná).

Vedle okrajového lexikálního rozdílu vosa × sršně f. (ten vyplývá ze skutečnosti, že v některých částech Moravy se jmenované příbuzné druhy bodavého hmyzu nerozlišují a užívá se pro oba vždy jednoho nebo druhého lexému, srov. II-51 sršeň; srov. též II-52 čmelák) byl zachycen rozdíl slovotvorný vos × vosák, zejména však rozdíl rodový vosa × vos m. a diference hláskoslovné vosa × osa × vůsa × fůsa.

Hranice podob vosa × osa se téměř přesně shoduje s mor. hranicí pravidelné nář. proteze vo- × o- (srov. PRO A3a). Na mapě ji však zakreslujeme, protože podoba vosa je shodná se spis. jazykem a není jednotný názor na původ náslovného v-. Podle Mch a Holuba-Kopečného je zde zachováno pův. v- (lit. vapsa, něm. Wespe, angl. wasp apod.; Holub-Kopečný spojuje s kořenem pro tkaní *u̯ebh-, to podle Mch nepřesvědčivé), S. Utěšený (NŘ 45, 1962, s. 171–180) předpokládá, že počáteční v- zmizelo už v praslovanštině (sloven., pol., rus. atd. osa) a čes. a luž. vosa je druhotná podoba s protezí. Pro názor Utěšeného svědčí nejen průběh hranice obou podob, ale i slez. pravidelná proteze u̯o- × o- (srov. PRO A3b) a snad i oslabená pozice náslovného v- v tomto slově na Doudlebsku (podoby lůsa, bůsa, osa, viz oddíl 1 M; srov. PRO A3a).

Na mapě výjimečně graficky vyznačujeme i pravidelné podoby s -u- v základu (vus, vusa), protože – ač různého původu – na sebe územně navazují (vus < vos, srov. PRO F3, vusa < vůsa, srov. PRO Alb).

3                 Různorodá je situace ve střm. dialektech, zejména v jejich již. části, a dále v oblasti svč. nář., ostatní území se diferencuje jen málo.

Základní pojmenování vosa bylo zachyceno téměř v celých Čechách a na záp. okrajích Moravy, odděleně pak též na Prostějovsku a na části Slovácka. Hlásková varianta s -ů- v základu je doložena z jv. okrajů Čech (vůsa) a z Litomyšlska (fůsa). Byla původně též na části sev. střm. podskupiny, po provedení pravidelného krácení ů > u je zde však dnes podoba vusa. Na téměř celé vých. polovině Moravy (bez již. okrajů) a ve Slezsku se užívá obměny osa.

Rodová varianta muž. rodu vos byla zaznamenána na větší části svč. nář. oblasti (zde zpravidla v dubletě s podobou vosa) a odděleně na Telečsku a Třebíčsku, v tzv. horském typu střm. nář. je vus. K tomuto území se přimyká oblast derivátu vosák na Brněnsku, na nějž u Kyjova a Břeclavi navazuje podoba osák.

Ze Znojemska je doloženo pojmenování sršně f., které se zejména dále k východu vyskytuje ve variantách sršeň f., sršeň m. (Moravskokrumlovsko), sršňák (širší Brněnsko).

V městské mluvě se už vesměs prosadil výraz vosa, tradiční nář. pojmenování se uchovávají spíše výjimečně.