46 světluška (1397)

1    M         svatojánská muška (též 126, svjatojánská m. 755, sfatojánská m. 738, svatojanská muška, též sf- 736) — svatojáncká muška (svatojancká muška, sf- 816)

svatojáncká moucha 116, 118, 119 (svatojánská mucha 626)

svatojánckej brouček (-skej b. 463, svjatojánskí brúček 755, svatojánski brouček 93, svatojánckej brouk 106)

sfatojansky chrobaček 808, -ňsky ch. 819

svatojánka (též 644, svatojanka 683, 743, 754)

svatojánek (svatojanek 71, sfatojánek 738, 83)

jaňiček (śv’yntojyňski jaňiček 834)

svjetły janek 824, 828 (s. jaňiček 829)

sv’etłojánka 705

svjetílko (sjetílko 108, 125, 129, 152, 245, boží svjetílko 23, svjetéłko 746, 809)

svjetlíčko 307, 460

svjetlička 106, 506 (sjetlička 506, svetlička 506)

svjetluška (sjetluška 121, 139, 210, sfjetluška 670, 75, svjetłuša 678, svíťilka 310, 450)

lucerňička 448, 41

johaniskiver 818 (johanyskevr 801)

S          svatojáncká bapka 216

N          blískafka 643, zlatá muška 411, svatojánská koza 515, junikiver 818

2                 U nář. pojmenování pro světlušku (Phausis splendidula L.) byly zjištěny rozdíly lexikální, hojné diference slovotvorné a menší rozdíly hláskoslovné. Pojmenování jsou motivována dvěma skutečnostmi: jednak datem častého výskytu zmíněného hmyzu (24. červen zasvěcený Janu Křtiteli byl významným svátkem, k němuž se pojí např. pálení svatojánských ohňů, sběr svatojánského koření), jednak jeho zvláštní schopností světélkovat.

Do první skupiny patří pojmenování utvořená od spojení svatý Jan (např. svatojánská muška, svatojánský brouček, svatojánka). Do druhé skupiny patří odvozeniny od slova světlo (např. světýlko, světluška). Kombinací prvků z obou motivačních skupin vznikla pojmenování světlý janek a světlojánka. KLA zaznamenává častější výskyt názvů svatojánek a svatojánský brouček především ze sv. Čech než náš výzkum.

Z diferencí hláskoslovných se sleduje rozdíl mezi podobami svatojánský a svatojáncký (srov. I-51 velikánský, nápadná je shoda v průběhu izoglos svatojánský a velikánský). Nebyly mapovány podoby s krátkým -a- v základu svatojan-, neboť nevytvářejí areály. Poměrně časté jsou v oblasti střm. nář.

3                 Sousloví svatojánská/-áncká muška je rozšířeno téměř po celém zkoumaném území vyjma vých. Slezsko, Valašsko a přilehlou část Slovácka. Nedeminutivní tvar svatojáncká moucha je typický pro Kladsko. S názvem svatojáncký brouček se setkáváme v Podkrkonoší, sousloví svatojánský chrobáček se vyskytuje ojediněle v sev. Slezsku.

U adjektivní části sousloví došlo ke změně souhláskové skupiny (svatojánská > svatojáncká) v celých Čechách a v jz. části Slezska.

Na pojmenování svatojánská/-áncká muška navazuje na východě areál univerbizováného názvu svatojánka (sev. a stř. část vm. nář.). Ve vých. Slezsku převládá lexém janiček; řídce se tu objevuje i sousloví světlý janek. Podél již. slezské hranice a v některých mor. městech se setkáváme s výrazem svatojánek.

Pojmenování odvozená od základu svět-/svit- jsou většinou dubletní s názvem svatojánská/-áncká muška. Nejhojnější z nich je slovo světluška, které je i názvem spisovným. Bylo zaznamenáno ve většině měst a dále roztroušeně po celém území především u mladé generace, nejhustěji v okrajových oblastech Čech, kde vytlaču