ČJA 2
42 čejka (1455)
1 M čejka (čejčka 506, číjka 737, čojka 257, čojda 257) — čajka (též 432, 511, 629, 634)
kňíha (kňiha 239, 241, 250, 314, 315, 402, též ťíha 430)
kňíhafka (kňíhava 311, 313, kíňafka 303)
kňíhačka
kňíhora (kňíkora 417) — kňíhara (kňíharka 245, 323, 332)
kňíra 306 (kňírče n. 437)
koliha
kolajka
kiviska — piviska
kivis (též kibic 650)
kábícl 302, 307 (kabísl 301)
ďífka — ďefka (stará ďefka 315, 317, ďevečka 445)
pana 309 (pišná pana 309, stará pana 310)
S kuvík, kujík 503, skujík 831, pizda 620, éheška 649, psí lud 736 (vše nedubl.)
2 Zkoumala se nář. pojmenování pro čejku, tj. ptáka se špičatou chocholkou a s vysokýma nohama žijícího u vod, zool. rod Vanellus. V některých výše položených oblastech s nedostatkem stojaté vody (zejména v Podkrkonoší, v Jeseníkách a Beskydech) tohoto ptáka neznají. Pokud zde příslušné pojmenování zaznamenáno bylo, pak většinou pouze u mladé generace, u níž obvykle nejde o znalost z autopsie, ale o vliv školní výuky apod.; o tom svědčí výskyt podob s provedenou změnou aj > ej ve slově čejka i hluboko za hranicí této změny. Příslušná izoglosa vede v tomto případě východněji než např. u slov nejdříve, vejce, dej apod., viz V-38 dávej, V-39 nej(hlubší), protože zpravidla prochází právě oblastmi, kde se čejka nevyskytuje, a výrazy zde zachycené jsou často přejaty ze spisovného jazyka.
Nář. pojmenování pro čejku se diferencují jak lexikálně, tak slovotvorně (např. kníha × kníhavka × kníhačka × kníhora) a hláskově (např. čejka × čajka, dívka × děvka). Ve většině případů jde o výrazy onomatopoického původu, napodobující zvuk, který čejka vydává (podle Mch hlas čejky je kivit kivit – odtud kivis, kiviska, piviska apod., nebo kníhy kníhy – odtud kníha, kníhora apod.); proto rozdíl mezi podobami kníhora × kníhara a kiviska × piviska považujeme za hláskový, nikoli slovotvorný nebo lexikální (jako nový lexém hodnotíme slovo kábícl, přejaté z něm.). Také pojmenování čejka je snad zvukomalebné; původně patrně patřilo rackovi (sloven. a rus. čajka ‚racek‘) a na čejku se v některých slov. jazycích (češ., pol., ukr.) přeneslo. – Lexikální ekvivalenty dívka a panna jsou označení metaforická, motivovaná snad naříkavým hlasem čejky, který připomíná dívčí pláč. (Bartoš: „V kolihy – čejky – zaklety prý jsou nezachovalé dívky. Odtud snad v některých osadách na Dačicku čejkám říkají dívky.“)
3 Zkoumané území je výrazně rozděleno na větší část severovýchodní se zcela jednoduchou jazykovou situací a na menší oblast jihozápadní jazykově velmi různorodou. V sv. polovině Čech (odděleně pak i jako novější, přejaté, v již. Čechách), na většině Moravy a ve Slezsku bylo zaznamenáno pouze pojmenování čejka (ve vm. nář. a ve Slezsku v podobě čajka), z jz. poloviny Čech a záp. Moravy je naopak doloženo množství lexémů i slovotvorných a hláskových variant.
Největší areál v této diferencované oblasti zaujímá výraz kníha a jeho varianty: kníha mezi Roudnicí, Plzní a Benešovem a dále na malém území jz. od Strakonic, kníhavka na Domažlicku a sz. Klatovsku a odděleně na Doudlebsku, kníhačka v povodí Lužnice, kníhora na širším Táborsku, kníhara na již. a vých. Klatovsku. Na Jindřichohradecku a v jz. cípu Moravy se užívá označení koliha, na Třebíčsku kiviska a kivis a na Znojemsku piviska. Zvlášť na Chodsku bylo zapsáno pojmenování kábícl.
V této jazykově rozrůzněné oblasti byla také porůznu zachycena označení dívka/děvka (na Plzeňsku, podél Vltavy až k Příbrami a vých. od Jihlavy) a panna (na záp. Klatovsku). Výraz čejka se zde vyskytuje jen málo, s výjimkou většího území mezi Příbramí, Táborem a Prachaticemi.
Ve městech se nář. výrazy pro čejku nezjišťovaly.
4 čajka v sled. významu jen nář.; Jg, pol. czajka (SSJ ‚racek‘) — Patrně přenesením pův. názvu racka.
čejka stč. čějka, Jg, SSJČ — Z čajka změnou aj > ej. Viz čajka.
děvka v sled. významu jen nář.; Jg stará děvka — Viz dívka.
dívka v sled. významu jen nář.; Bš Dačicko — Přenesením (motivace srov. odd. 2).
éheška jen nář. — Patrně onomatopoické pojmenování.
kábícl jen nář. — Adaptací přejatého něm. dial. Keibitzel.
kivis jen nář.; SSJ cíbik, hluž. kibut — Onomatopoické pojmenování podle hlasu čejky.
kiviska jen nář. — Přechýlením od kivis, viz tam.
kníha jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Derivací od onomatopoického slovesa kníhat napodobujícího hlas čejky.
kníhačka jen nář.; SSJČ nář., Kt kníhatka — Viz kníha.
kníhara jen nář. — Od kníhat, viz kníhora.
kníhavka jen nář.; Jg kníhovka, Kt knihovka, SSJČ nář. – Derivací od adj. kníhavý ,takový, který kníhá‘. Viz kniha.
kníhora jen nář.; SSJČ nář. — Od kníhat (viz kníha), -ora snad podle sýkora.
kníra jen nář. — Snad kontaminací slov kníha a kníhara, viz tam, či
odvozeno od nář. slovesa onomatopoického původu knírat ‚naříkat, ječet‘.
kolajka jen nář.; Bš záp. Morava — Souvisí se slovem koliha; patrně příklonem k slovu kolaj, kolej ‚stopa vyhloubená kolem vozu‘ (po dešti se koleje zaplňují vodou a objevují se u nich čejky).
koliha v sled. významu jen nář.; Bš Dačice (SSJČ rod Numenius) — K psl. *kuligъ. Podle Mch význam ‚čejka‘ je u nás původní, avšak Preslem přeneseno na jiný rod, v souhlase s pol. a litevštinou.
kujík jen nář. — Viz kuvík.
kuvík v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚sýček‘) — Přenesením názvu pro sýčka nebo pojmenování onomatopoické.
panna v sled. významu jen nář. — Viz dívka.
piviska jen nář.; Bš Třebíčsko — Onomatopoické pojmenování podle hlasu čejky.
pizda jen nář. — Snad též onomatopoické pojmenování, nebo přenesením nář. mor. výrazu pro lehkou ženu.
psí lud jen nář.; Bš — Sousloví. Nejasné.
skuvík jen nář. — Viz kuvík.
5 čejka Ju 1, 3 — kibic Ju 6 — drčál Ju 2 — šljuka, šljoka Ju 5
6 —
Či
