ČJA 2
41 čáp (1454)
1 M čáp
bocán (též 755, 825, 830, 833, 834, 836) — bočan (-c’an, -ćan)
bocáň (též 807) — botaň 807, 808, 820 — boćaň 834 (-uň 818)
bohdál (-al 655) — bogdál (-al 666, 735, 736)
2 Zkoumala se nářeční pojmenování pro čápa, velkého brodivého ptáka s vysokýma nohama a s dlouhým červeným zobákem, zool. rod Ciconia.
Zaznamenané lexikální rozdíly (většinový výraz čáp proti okrajovým názvům bohdál a bocán, jež jsou charakteristické zpravidla pro nejstarší generaci nebo žijí už jen v paměti nářečních mluvčích) jsou doplněny diferencí morfologickou (bocán × bocáň) a rozdíly hláskoslovnými (např. bohdál × bogdál, bocán × bočán).
Lexémy šatan a žabant, které uvádějí ještě Jungmann a Kott, naším výzkumem už zachyceny nebyly, stejně jako starší nář. literaturou registrovaná varianta bohdan.
3 Z téměř celého zkoumaného území je doloženo označení čáp, jež se na východě vrství na archaická pojmenování bohdál a bocán. Výraz bohdál s jižnější variantou bogdal, která navazuje na sloven. území, se objevuje rozptýleně ve vm. oblasti a izolovaně v bodech 655 a 666. Lexém bocán zaujímá celé Slezsko s přilehlým Valašskem;
jeho morfologická
varianta s koncovým -ň je na sev. Vsetínsku a v sv.
polovině Slezska, podoba bočán (-ň) byla
zachycena zejména ve zkoumaných bodech v Polsku a na Jablunkovsku, obměna botáň na vých.
Opavsku.
Ve městech se nář. pojmenování pro čápa nezjišťovala.
4 bocán jen nář.; Kt mor. a slez., též bocian sloven., bocon a bocun slez., SSJ a pol. bocian — Snad zkomolenina z klabocian (pol. dial.) nebo z klobocian (kašub.), to od *klobotati ‚klopotati‘, tj. ‚klapat (zobákem)‘.
bocáň jen nář.; Bš horň. — Příklonem k měkkému morfologickému typu. Viz bocán.
bočán jen nář.; Jg též bočan, bokán slc., SSJČ bočan sloven. zast. a nář., hluž. baćon, dluž. bośan, bośon, bośen — Patrně z pův. boťan slez. asibilací. Viz bocán a botáň.
bočáň jen nář. — Viz bocáň a bočán.
bogdál jen nář.; Kt mor. a sloven., SSJČ nář., SSJ nář. — Z bohdál patrně deetymologizací a následnou změnou -hd- > -gd-. Viz bohdál.
bohdál jen nář.; Jg bohdal, SSJČ bohdal nář. — Složenina z boh- (psl. *bogъ ‚bůh‘) a nář. příčestím min. slovesa dát. Mch: „ ‚dárce boha čili hojnosti‘, býval ptákem vítaným, jeho hnízdo na střeše za komínem a mláďata byla magickou zárukou štěstí celému domu, na rozdíl od záludné a očím nebezpečné volavky“.
botáň jen nář. — Od *klobotati bez provedené souhláskové alternace t – c. Viz bocán a bocáň.¨
čáp Jg, SSJČ (stč. čiepě, čěpě f. a hluž. čap ‚volavka‘) — Patrně novotvar přitvořený k stč. *čap’a < čapľa ‚volavka‘, to nejasné, asi souvisí s čapa mor. nář. ‚noha‘.
5 čáp Po 1, Ju 3–6, Ru 1–4 — bogdál Ju 6, Ru 5 — róda Ju 1–3, 5
6 ASJ IV 82:2a, MAGP 320, AJŚ 553, PLPJ 24, AJPP 217, SSA 3.18, OLA 76, ALE 117
Či
