39 vrabec (1438)

1    M         vrabec — brabec

vrapčák — brapčák

vrábel — vrubel

vrablc 757 — brablec 662, 666, 66 (brablic 735, 736) — brablc

šprcek

N          čimčarák 130, 142, 211, 212, 611, čabrák 220, čamrák 220, čibrk 142, čubrák 611, čibr 79, čibrák 79, čurbel 822, crlikáč 135, skudlivec 128, škudlán 131, šprdlák 146, polak 801, čorpl 65

2                 Nářeční označení pro vrabce, tj. drobného šedohnědého ptáka žijícího v lidských sídlištích, vykazují diference slovotvorné (např. vrabec × vrábel × vrabčák) a zejména hláskoslovné (např. vrabec × brabec; brablec × brablc; vrábel × vrubel). Lexikální rozdíly byly zachyceny zcela výjimečně.

Ve spisovném jazyce slouží k označení sledovaného ptáka výraz vrabec a jeho slovotvorná varianta vrabčák. Jako obecná jsou charakterizována pojmenování brabec a brabčák. Slovotvorné varianty vrabčák a brabčák jsou ve spisovném jazyce hodnoceny jako expresivní. V nářečí se situace v tomto směru nezdá být zcela jednoznačná. Podoby vrabčák, brabčák byly jako expresivní označeny jen výjimečně ve stř. a již. Čechách, na záp. Moravě a Zábřežsku. Naopak v jzč. oblasti se podoba brabčák přímo uvádí jako bezpříznaková. Z těchto důvodů jsme formy vrabčák a brabčák do mapování zařadili; na mapě jsou znázorněny šrafou.

Nářeční ekvivalenty vrablc, brablec a brablc lze chápat jako hláskové obměny základních pojmenování vrabec, brabec (mohly vzniknout přisunutím souhlásky l mezi souhlásku retnou a následující samohlásku – srov. např. výrazy brablenec ‚mravenec‘, hrable ‚hrábě‘ aj.), my se však vzhledem k jejich sporadickému výskytu právě v archaické nář. oblasti přikláníme k výkladu, že -l- je v těchto podobách spíše původní. Považujeme je tedy podobně jako slezská označení vrábel (resp. vrabel, vrobel) a vrubel za varianty slovotvorné, odvozené od rozšířené podoby základu *vorbъl-jь.

U dubletní dvojice vrabec – brabec bývá nářeční mi mluvčími jako pronikající hodnocen výraz vrabec.

Nemapována zůstala jednotlivá označení pocházející z dětské řeči (např. čimčarák, crlikáč apod.) nebo výrazy jednoznačně expresivní (např. škudlivec, šprdlák aj.).

3                 Na pozadí nevýrazné lexikální dichotomie vrabec × šprcek vystupuje na mapě českomoravsko-slezská slovotvorná dichotomie vrabec × vrábel, doprovázená v Čechách a na Moravě výraznou hláskovou diferencí vrabec × brabec; týž hláskový jev je v menší míře zachycen i na slovotvorných variantách vrabčák × brabčák; vrablc × brablc).

Největší územní rozšíření vykazuje podoba brabec; s výjimkou zhruba svč. nář. zabírá celé Čechy a záp. Moravu s enklávami na Olomoucko a jz. Kroměřížsko. Forma vrabec je rozšířená především na zbývajícím území Čech a Moravy, porůznu je doložena i z oblasti výskytu výrazu brabec.

Slovotvorná varianta vrabčák se vyskytuje především v areálu výrazu vrabec, má však značně menší rozsah (zapsána byla zejména v svč. nář. s přesahem na Zábřežsko a v úseku mezi Boskovicemi a Brnem); její hláskoslovná obměna brabčák se zhruba kryje s oblastí výskytu výrazu brabec.

Slezsko se vyděluje slovotvornou variantou vrábel (v náležitých hláskových podobách vrabel a vrobel), česko-polský smíšený pruh charakterizuje hlásková obměna vrubel.

Ostatní varianty vytvářejí menší oblasti: zhruba ze stř. úseku vm. nář. je doložena podoba brablc, z Prostějovska varianta brablec.

Od celočeského výrazu vrabec se odlišuje pouze malá oblast v podorlickém úseku s výskytem citově neutrálního regionalismu šprcek.

Do naprosté většiny měst pronikl výraz vrabec.